Detail a diskuse u zpovědi

sem nemocna a celkove je mi tezko a smutno.odpoledne za mnou prisel muj milacek,byla sem tak rada.mazlinkali sme se a byla sem tak stastna ze je u mne.pod postelou nasel muj diarek , to mi nevadilo,dokonce sem mu ukazovala co sem o nem vcera psala :) ale zapomela sem ze je tam i neco,co videt nemel...a bylo po stesti.zas sme se zacli hadat a pak sem zacala brecet...nemam takove nervy,rozplacu se hrozne rychle.bylo to zas hrozne.tak rychle se to mezi nama dokaze ochladit.ale bylo to jen proto,ze se o mne boji,boji se o to,aby porad byl muj jediny a abych ho nenechala kvuli nekomu z minulosti...je to slozite,ale i kdyz se tak treba nekdy nechovam,nevymenila bych ho za nic na svete a nikdy nebudu mít nikoho rada tak jak jeho.a je mi tak lito kdyz on o tom pochybuje.
ptala sem se jesi se chce rozejit.nikdy sem nemyslela ze to nekdy reknu.ale vedela sem ze nerekne ano.
skoro se taky rozbecel a zacal mne libat a objima a ja se rozplakala jeste vic.nikdy ho nechcu ztratit :((
pak sel dom a ted sme si jeste psali a ... tesim se az zitra budeme zas spolu.je to nekdy tak tezke byt tak moc zamilovana.a taky byt milovana.

dam si caj,paralen,lehnu si do postele a asi si este trochu poplacu ) ani nevim proc...asi stestim a strachem.