Příspěvky
Říkejte mi co chcete, vy mi to stejně nevymluvíte... (Škoda. Já si nepotřebuju nabít hubu jen jednou, abych se poučila. Já si ji potřebuju pořádně roztřískat na kusy... A stejně to budu zkoušet dál... A dělat po svém...) Zabte mě, toť nejlepší řešení pro mne.
Zas konec víkendu a v pondělí a celý týden v práci, nééééééé!!! Já nechci tak moc, že mě z toho rozbolelo břicho... Kéž je zas už konečně další víkend....
Kopu nohama kolem sebe, rozhazuju rukama... A stejně mě nikdo nevidí... Kříčím, volám, řvu a ječím... A stejně mě nikdo neslyší...
Omlouvám se všem, kdo mě potkali v sobotu večer, nebo neděli ráno... Ta zdevastovaná slečna jsem byla já... (omlouvá mě snad to, že takhle jsem zas vypadala po dlouhé době...) Chápu, že těm co mě viděli jsem musela způsobit traumatický šok a možná z toho nespíte... Takže ještě jednou sorry... Doufám, že zas takhle ožeru až za pěěěkněěě dlouhooo...
Chci vědět, jak to se mnou myslíš... Chci to vědět...
Tomášku,
jsi jediný, kdo mě drží nad vodou. Jsi jen přítel, který touží po mé lásce, přestože ti tu lásku dát nemůžu, znamenáš pro mě nejvíc. Jsi mi oporou neuvěřitelnou... Někoho jsem poznala a je moc fajn. Vím, že ti tím ublížím, ale mezi námi se stejně nic nezmění. Zůstaneme přáteli napořád. Jsi neskutečný ohromný muž s velkým srdcem. Drž se, udělám pro tebe cokoliv. Když budeme spolu věřit ve tvoje uzdravení, snad se na nás štěstí usměje... Malá pravděpodobnost, ale šance je... A víra přece léčí! Musíme zkusit úplně všechno. I s tou holou hlavou vypadáš krásně, jsi moc hezký chlap a žádné vlasy tě nemusí srát... Hlavně, když ti to pomůže... Jen chci, aby jsi věděl, že tě mám moc ráda a jsi mi tím nejlepším přítelem na světě, i když nemocným. A vždycky jím zůstaneš, i kdyby se stalo to, co si nikdo nepřeje... Jsi v mojem srdíčku, zlatíčko a i když to všechno snažení třebas nevyjde, jednou se potkáme, vím to... Budeš tam na mě čekat... Protože dvě takhle blízké duše se nemůžou od sebe oddělit, to snad víš, nikdo nás nemůže rozdělit, ani smrt... Bojuj, chtěla bych jednou s tebou zajít na kafe... Ne jen tě potkávat v nemocnici, já tě přece ani nikde jinde než v nemocnici zatím neviděla... Chtěla bych, aby jsi jednou byl při mých nejdůležitějších rozhodnutích, chci abys mě viděl, jestli někdy jednou něco dokážu, chci, aby jsi mě přišel utěšit, tak krásně, jak to umíš jen ty... Vím, že to chceš i ty. Vážím si tě. Zůstaň se mnou, prosím, protože já tě potřebuju.
Tenhle pocit jsem dlouho neměla... Všichni na mě serou. Všichni... já se snažím, ale všechno je k hovnu... Vždycky jsem se snažila a vždycky to bylo k hovnu, akorát že si to uvědomuju jen v těchle chvílích... Jsem ta nejnaivnější kráva jakou znám... Vždycky jsem si myslela, že jsem tvrdá, že všechno zvládám, ale zvládám ho**o... Jsem tak naivní...
Proč mi to děláš, já to vážně nechápu. Proč mi to děláte? Nikdy jsem přece nikomu nechtěla ublížit a snad jsem ani nikomu neublížila... A jestli jo, tak o tom nevím, nebo jsem se omluvila, ale... tohle... Proč mi ubližujou lidi, které mám nejraději, proč? Proč zrovna tihle, pro které já dělám všechno a oni to moc dobře ví?
Baví je to?
Baví vás mi ubližovat? Jo, kopněte si do mě ještě. Já jsem ta naivní kráva, to přece můžete... Nakopejte mě všichni, všichni si na mě vylečte komplexy. Já už na to seru... Je mi špatně, chce se mi brečet a tyhle stavy nemám ráda... Musím být silná, nesmím ryčet kvůli pičovinám...
To nedokážete pochopit, že jsem citlivá holka, která už toho prostě víc nesnese? Všechno na má bedra, ale já jsem přece taky jen člověk... Nebudu snášet všechno donekonečna. Tohle mě bolí...
Tak a dost. K čemu jsou zkurvené hnusné zuby moudrosti? K úplnému hovnu. Blbá jsem furt stejně a navíc bolííííííí ale neuvěřitelným způsobem... Auauau, v hubě jak na bojišti, od rána nežeru, protože nemůžu ani polykat, protože by si mě urval krk, jak to bolí... A moje kamarádka zubařka mi řekne: "A tak já ti ho naříznu, aby se prorval ven a pak ti ho vyrvu, bo ony se stejně kazí a to pak bolí ještě víc..." No to si děláš Martino pr**l??? Dobrovolně k zubaři? Dobrovolně něco trhat? Asi jsme fakt zdravotníci nejhorší pacienti... jak se říká... Ale co mám dělat???
Hodím do sebe Tralgit, kopnu do sebe panáka a to mě zaručeně otupí...
Kdyby mi aspoň ten blbec zub dodal moudrost, když už se tak jmenuje... Ale to on ne=(
Láska...
Dokážete už konečně pochopit, že nedokážu milovat??? Tak mě nechte, vykašlete se na mě... Nechci nikomu ublížit, ale nemůžu se donutit někoho milovat...
Zítra praxe... Ortopedie... Nechce se mi tam, nechceee... Chci to už mít za sebou a v pátek odjet pryč. Na celý víkend jako vždy. Víkendy jsou pro mě to nejkrásnější na světě. Můžu odjet pryč od tebe... Můžu celý víkend pařit a užívat si a nemusím vidět ten tvůj zfetovaný xicht. Musím se opít a zapomenout. A to mi teda vysvětli, cos mi chtěl říct tím, že už na tebe seru. Co mám dělat, když mě nevnímáš? Co mám dělat? Je mi líto, když vidím tvoje utrápené oči, jenže ty si prostě nedáš říct. Promlouvám ti do duše-pošleš mě do hajzlu. Chci se s tebou bavit, odpovídáš mi úplně na jiné téma... Máš vyfrkaný mozek... Jak ti mám pomoct? Mám strach, že už ti pomoct nejde... Já to znám, moc dobře, ale ty už v tom jedeš kolik let? Bojím se, že už to nepůjde, že tě ztratím... Vážíš třicet kilo nebo kolik? Rozpíchané ruce, nohy, máš si ještě vůbec kam píchat? Proč si to nechal dojít až tak daleko? PROČ MĚ KURVA NEPOSLOUCHÁŠ???
???
Skončit s buchnou přešlehlý na hajzlu, no to se ti opravdu povedlo... Nechat se vyrazit ze školy, z kapely... Máš navíc. Když jsem to zvládla já, proč máš s tím probém? Nechceš mi přece umřít... Už nikdy nechci plakat... A nechceš doufám, abych plakala kvůli tobě...
Už to nemůžu vydržet, pořád jenom bolest, proč mě trápíš? ´Proč mi to děláš? Tohle si přece nejlepší kamarádi nedělají... A já zase každý večer bulím do polštáře jako želva... Jsi přece silnější než já, dělej s tím něco... Ztratili jsme spolu hodně... Hodně spolu získali, ztratili jsme spolu kamarády a zůstali jen my dva. Sami pro ssebe a to mě teď chceš opustit? Co budu bez tebe tak jako dělat? To mě tu chceš nechat samotnou? Já to tu sama nezvládnu... Musíš se mnou zůstat... Jsme správná dvojka, vzájemně si musíme pomáhat... Vzájemně musíme být spolu, ne že mi zbaběle utečeš někam jinam... Pryč co já vím, jak to vypadá po smrti... Ale já to vzdávat nebudu...
Víš jak moc tě miluju, ale pochopil jsi mě špatně. Nemůžu být tvá holka, nikdy. Zbožňuju tě, ale není to láska, proboha pochop mě, můžu tě milovat jako nejlepšího přítele, ale ne jako muže... Neztěžuj mi to ještě více... Prosím... nechci už plakat... Buď se mnou... navždy!
Proč???
Davide, ty víš jak moc tě mám ráda... Jak moc tě miluju... Nevím co to je, něco mezi kamarádstvím a láskou... Ale zároveň je to více než láska...
Vím, že tě to ničí, vím, že už jsi byl skoro na konci cesty, na konci šanci, na konci svobody... Ty to tak jednoduše vzdáš... Vzdáš se své lásky, svých přátel, všeho... Tak lehce, přitom tak těžce si bojoval... Necháš tady uplakané tváře... Nešťastné lidi, kterým tím ublížíš...
A budu tady já... Ta, co ti toho vždycky tolik chtěla říct a nestihla to... Mohla by to ještě stihnout, ale ona to nedokáže... Nemá šanci... Nedáš mi šanci... Víš jak to myslím? Budeme toho litovat jednou oba dva... Zbožňuju tě... Mám tě v srdci, miluju tě...
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Hněv milenců je obnovování lásky . (Terentius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©