Požitkářova poslední večeře

Cítila se úžasně, zamilovaně, milovaně. Seděla mu na klíně a líbala ho tak vášnivě, že ho sem tam nedopatřením kousla do rtu, až mu tekla krev. Nevadilo mu to. Byl šťastný, že konečně našel svou spřízněnou duši v dívce jemného vzhledu a v jejím plachém úsměvu. Znají se pouhou hodinu, ale to mu nezabránilo, aby ji požádal o ruku. Přikývla, ani náznak zaváhání v její tváři nespatřil. Viděla, cítila jeho lásku k ní, jeho něžné doteky, láskyplná slova bylo důkazem lásky k ní. Svatební obřad domluvili na jednu hodinu po půlnoci dnešní noci. Teď však pospíchala do stavení, které ji bylo domovem, musela přichystat večeři na půlnoc. Se svým snoubencem se domluvili dvě minuty po půlnoci, že si pro ni přijde. Podívala se na něho a srdce ji sevřela nenávist. Dál se však usmívala, obskakovala ho, aniž by tušil o její nenávisti vůči němu. Přinesla mu s milým úsměvem talíř s jeho oblíbeným pečeným kuřetem a k tomu v košíčku nakrájený chléb, který k němu přikusoval. Jen si dej to žrádlo, pomyslela si a šla si také nabrat porci pro sebe. Sedla si naproti němu, popřála mu dobrou chuť a pustili se do jídla. Mlčeli. Bylo jen slyšet jeho spokojené mlaskání a kostelní hodiny právě odbíjející půlnoc. Ano, teď je její chvíle, usmála se, vzala svou nedojedenou porci večeře a praštila s ní o stěnu . Nikdy by se neodvážila něco takového udělat, ale dnes byl její velký den, dnes byla královnou noci. Nevěřícně koukal, a zvýšeným hlasem žádal vysvětlení. Stála naproti němu a prohlížela si ho. Nebyl ošklivý, byl přímo odporný. Čtyřicetiletý, upocený, špinavý, páchnoucí chlap, co se neustále hrabe v rozkroku. Byl lidskou zrůdou. Po tom všem co ji způsobil, ho k smrti nenáviděla. Nemluvila, jen se trochu usmívala. Na nic jiného se po tolika hrůzných činech, které na ni provedl nezmohla. Dívala se mu přímo do očí a čekala. Čekala na svého komplice. Přišel. Neklepal, rovnou si otevřel dveře jejich domu, přistoupil k ní a lehce ji políbil na její krásná ústa, která tak miloval. "Tak to ne", zařval ten jehož poslední minuty na tomto světě běželi. Host k němu přistoupil, chytl ho za hlavu a v mžiku byl přisátý na jeho krku a pil jeho krev. Podíval se na svou milou a nabídl jí krev jejího věznitele, který se hrůzou pomočil. Žena, kterou unesl její rodině jako dvanáctiletou, požitkářsky ji mučil a znásilňoval, bil ji a psychicky ji ponižoval, se teď jako dvacetiletá proti němu vzepřela, našla si lásku pána noci a chystá se mu vypít zbytek jeho zrůdné krve. Sklonila se k němu, do ucha mu zašeptala -Neboj, bude se ti to líbit-, a už sála jeho poslední zbytek života. Chlapovo tělo leželo na podlaze s vytřeštěnýma očima, vzala plech s nenáviděný pečeným kuřetem a vyklopila ho na něho. Již nežil. Svlékla ze sebe špinavé cáry látky, které ji měli nahrazovat oblečení, vzala od svého zachránce a milence v jedné osobě, nádherné bílou róbu, opláchla si obličej chladnou vodou a podala ruku svému milému. Uchopil ji za její jemnou alabastrově bílou ručku, druhou rukou ji pohladil po tváři a vzal ji ven z toho hrozného přístřeší, které ji osm let bylo nenáviděným domovem.