(Slo)víčkař nad talířem.

Byl to pro ni velice rozporuplný večer. Kromě oblečení nasáklého pachem, jež do jejích myšlenek vnášel emocíplné vzpomínky, taky bolavé nohy jí zůstaly. Snad né až do zítra, zítra jde sportovat, abyste věděli.
Nicméně, zůstalo jí ještě něco. Zdánlivě a možná, že skutečně stálého. A to nic duchovního či oduchovního. Mihihi. (Uvnitř se zahihotala).
A z nitra vykvétal jí velkej černej květ:P
Měla ráda vícesmysly. Tím není na mysli nic jako podobného dvojsmyslům či dokonce smyslnosti!
Avšak ,hluboké´to nevyjadřovalo taktéž.
Co to..? Užuž chtěla pro tyto chvíle zakončit tvůrčí svět. Ovšem – možná osudem – padl jí do očí talířek.
Pln pochutin zdál se být jako každý podobný talířek. Ale s několika mály viditelných drobků zdál se být spíše uměleckým delikamentem (toto slovo, ač bez jejího vědomí výrazu, přišlo ji /k ní ne, k talířku/ nejlépe sedící, stojící, spící a hodící se).
V jedné části..Ale co, byla líná popisovat talířek, jehož půvabů si jindy nevšimla. Ale…Možná proto byl tak mnoho-půvabný.
Zkrátka byl (je?) na něm namalován, či spíše znázorněn, černý list různoličně zprohýbaný a tak. Prakticky jednoduchý, teoreticky roztodivný. A v souladu s těmi drobky..Ach! Ano, byl (je?) to vskutku půvabný talířek.

Haum.