Realita

Otázka, -Co je to realita?- by byla stejně hloupá, jako je těžká odpověď na ni. Stejně se ale ptám, co z tohohle světa je reálný? Je to snad to všechno a zároveň to málo, na co si můžeme sáhnout? Ano? Chtěl by snad někdo tvrdit, že pocity jsou nereálné? Že, když se mu sevře hrdlo nebo zvedne žaludek, že to není? A co myšlenka? Je taky nereálná, taky neexistuje? Takhle to není, vždyť i vzduch existuje i vakuum existuje. Realita teda musí bejt mnohem víc.. Co všechno? Dle mýho názoru naprosto všechno: Realita je víra, realita je pýcha, realita je strach, realita je i vymyšlená zeď, realita je všechno, co si člověk vymyslí, člověk je reálnej, člověk dokáže to nejmíň pravděpodobný změnit v to nejreálnější, když chce. Chcete plavat v betonu nebo si přivonět k modrýmu z moře? Chcete sjet Mt.Everest po zadku a hvízdat si při tom Schopina nebo obletět svět na koštěti a vařit při tom v rendliku celý koruny stromů? A proč ne? Lidská mysl se dokáže odpoutat plně od těla a mít vlastní realitu a tam je možné cokoliv, cokoliv si jen budete přát. Nechtěla bych Vás nabádat, abyste zcvokli, chci Vám jen ukázat naději, co mám v srdci. Tahle naděje, že je vždycky ještě místo, kde můžu bejt šťastná, udržuje úsměv na mých rtech do skonání. To místo je v mojí mysli. Vim, že tam smím jít a bejt , čím chci.. Dává mi to možnost rozhodnout se.. Vám všem ji dává.. Myšlenka, že dobrovolně zůstávám ve stejný realitě jako moje tělo a hmotné předměty, mě nechává žít ve spokojenosti a blahobytu a dělá mě svobodnou. Proč tady zůstávám? Mám to tu ráda. Je to tu plný absurdity, tahle realita je absurdní. Vyvolává sarkasmus, kterej rozesmívá a já se ráda směju, moc ráda. Moje realita by byla možná plná spokojenosti, ale byla by nudná. Kdo se dneska dokáže po dlouhou dobu bavit vlastním humorem? A taky.. jsou tady.. tělesný radosti. Pořádně hřešit může člověk jenom tady. Slast a vzrušení, to přináší náš svět. Pravda, okolnosti nám občas nedávají moc šancí přežít tady. Ale zkuste to brát jako hru. Celej svůj život brát jako hru, vždyť o nic víc nejde, ne? Prohřešky-potrestání, zásluhy-ocenění, a to je celý. Celej princip. Odložte žiletky a hrajte si. Realita je hra jménem Život.