Psycho

Rána, druhá, třetí? Nejasné hlasy v rozmlžených přehybech světla, času, prostoru. Praskání a hukot v neustálém dunění prázdna. A najednou… ?Ticho!? Zástava veškerých hodin, hodinek, budíků a ručiček v hrozivém sevření.
Pouze neoblomné paprsky slunce se bez překážek vtiskují do každičké částečky nekonečna. Bezbarvé písně světa se rozlétají do mlžných oparů věčna. Temně rudá tekutina zkrášluje okolí děsem. Lesknoucí se na paprscích dokonalosti. Úder. Konečně! Krev se podvoluje siluetám roztříštěných kostí, jenž v okamžicích vyčnívají mezi tokem rudého, vyvěrajícího pramene. Droboučké částečky lahodné červeně potřísňují okolí, které pociťuje mrazivé teplo z nich vycházející.
Je možné zaslechnout srdcervoucí výkřik zoufalosti do poklidu maloměstské atmosféry. Probodává duši stejně jako dýka s ostřím z diamantů. V okamžiku se vrývá do veškerých citů lidského těla. Výkřik plný beznadějného šílenství a hysterie. Kolem běží myš, opodál si hrají děti na pískovišti, žena v bílém věší prádlo. A uprostřed cosi, dusícího se ve vlastní zášti s žílami vycházejícími vstříc. Jen dál křič, křič, ať všichni poznají.