Psychiatrické léčebny
Před časem se mi do ruky dostal film Requiem pro panenku, který se stal impulsem k napsání referátu či úvahy o situaci z českých PL.
Tento film byl natočen podle skutečné události, která se stala přímo u nás (tehdy ještě za Československa) a je jasné, že nebyl ojedinělý.
Tímto příběhem jsem začala hned ze dvou důvodů. Prvním je tragédie, která se stala nedávno v Rusku a je mu až nápadně podobná. Při nočním požáru v moskevské léčebně pro drogově závislé zemřelo 45 lidí (43 pacientek, 2 zaměstnankyně). Celkově bylo evakuováno 214 lidí. Soudě podle polohy těl se oběti pokoušely dostat ven, ale neměly jak. Zaměstnanci si raději zachránili svoji kůži a pacientům ani neotevřeli jejich pokoje. Na všech oknech i dveřích byly mříže, takže se všichni ocitli v pasti. S ohněm se hasiči potýkali dvě hodiny a nemohou vyloučit, že požár, který vypukl v druhém patře v kantýně, založil žhář.
Tato léčebna však nebyla první. V Rusku zaznamenali už několik podobných případů v zařízeních pro drogově závislé nebo mentálně postižené. Často se jednalo o staré, špatně udržované budovy s železnými mřížemi na oknech. Předloni v prosinci zahynulo 7 lidí při nočním požáru v nemocnici pro psychicky nemocné pacienty nedaleko Moskvy, dalších 7 téhož roku při podobném požáru v Samaře. V roce 1999 zahynulo v Petrohradském ústavu pro mentálně postižené 19 lidí.
Můžeme jenom doufat, aby se něco podobného nezačalo opět dít i u nás. Z osobních poznatků a zkušeností známých a přátel si pomalu začínám být jistá tím, že k tomu zvláště v dětských psychiatrických léčebnách není daleko.
Tímto se dostávám k druhému a hlavnímu důvodu, proč jsem začala příběhem o Marice. Mariku sestry bez řádné kvalifikace, které neměly ani co dělat s péčí o postižené, týraly hlavně psychicky a dokonce ji i lesbicky ponižovaly. Člověk by si mohl říct, že se u nás v dnešní době nic podobného dít nemůže. Bohužel opak je pravdou.
Psychicky nemocné děti, mladiství, ale i dospělí, kteří jsou hospitalizováni v českých psychiatriích si mnohdy zažijí peklo větší než do té doby. Důvody, jak se tam dostanou mohou být různé.
Měla jsem možnost navštívit dětskou psychiatrickou léčebnu v Praze Krči, kam jsem chodila za svou kamarádkou. Většina dětí (okolo 5-8 let) tam byla hlavně kvůli problémům ve škole/ se školou, učení, soustředění a také kvůli nějakým poruchám. Musím uznat, že se k nim chovali v rámci možností slušně. Přeci jen šlo o malé děti, které tam denně měly rodiče, kteří na ně z části dohlíželi. S těmi staršími, kterým bylo 11 a více se zacházelo o něco hůře. Téměř nemohly odejít z pokoje do pokoje, navštívení toalety musely hlásit a nesměly se tam zavírat, při sprchování byly kontrolovány. Krom toho sprchování se jedná o celkem standartní bezpečnostní opatření proti kterým, by snad ani nikdo nic neměl.
Jsou však daleko horší věci, které se na psychiatriích dějí. Lidé, kteří se pokusili o sebevraždu, se často i na dva týdny ocitnou na samotce připoutáni na lůžko. (To spoutání chápu u nebezpečných pacientů, ale takto končí i lidé, kteří jsou v depresi a nedokáží v tu chvíli nic, než jen zírat před sebe ať už jsou připoutaní nebo ne.) Poté je s nimi zacházeno jako s bytostí méněcennou a sestry jim svým chováním ubližují ještě víc, když jim mají naopak pomáhat.
Jedna z dalších věcí, která se děje, konkrétně v DLP Opařany, mi vyrazila dech. Bylo mi vyprávěno, jak to tam skutečně chodí doopravdy, ne jak je léčebna prezentována v televizi. Soukromí tam samozřejmě neexistuje (logiku to má…). Hospitalizovaní mají přísný režim, který musí dodržovat. Když jej plní, mají téměř klid. Naopak když cokoliv poruší, čeká je trest. (Sem se to dá ještě celkem chápat.)
Pro představu : je Vám ráno špatně, chcete zůstat v posteli a odpočívat, nemáte na nic sílu. To Vy ale nesmíte, máte být už dávno někde jinde. Sestřička Vás najde, křičí na Vás, že děláte jen problémy…. O tom, že je Vám špatně, nesmí být ani řeč. Pro ni jste jen lhář a rozmazlený méněcenný, s prominutím, parchant, který narušuje kázeň. Váš trest je prostý – ostříhají vás nakrátko, aby jste si zapamatoval(a), že na nevolnost tam nemáte právo.
Nebo jiné: sestřička uslyší, že při povídaní s přáteli padne sprosté nebo neslušné slovo – další trest. Například vás nechá všechny bez ohledu na to, kdo to řekl, svléknout a chodit nahé po koupelně, dokud ji nepřestane bavit dívat se na vás. Ani ledové sprchy nejsou výjimkou.
Teď si nedělám srandu. Druhý případ zažila kamarádka na vlastní kůži, prvního byla svědkem a to nejednou.
A zakončím to případem ženy, která se nechala dobrovolně zavřít na psychiatrii kvůli odvykání na alkoholu. To, co tam zažila, nejspíše nezapomene. Na pokoji, kde bylo další asi deset lidí a nedostatek lůžek, si musela každou noc zabrat postel, aby nespala na zemi. Při nástupu dostala pouze igelitku, kde měla ručník, kartáček na zuby a pastu, byl to jediný majetek a věc, se kterou tam směla vyžít. Tuto igelitku si v po celou dobu musela hlídat, jinak by by přišla i o ni. Na pokoji to vedla schizofrenička, která prodávala imaginární rohlíky za cigarety. Když si někdo nekoupil, letěl automaticky do rohu. Sestry to vůbec neřešily, ty agresivnější z agresivních akorát dopovaly prášky.
Teď ať mi někdo řekne: takhle oni tam pomáhají lidem, když je ještě více shazují? Když je ponižují?
Abych jenom nekritizovala… Znám i pár lidí, kterým tam pomohli, kteří začali nový život, ale oproti výše zmíněným je jich pramálo.
Toto téma jsem si jednou připravila jako referát do školy na hodinu sociální politiky. Chtěla jsem okolí seznámit s tím, o čem nikdo nechce mluvit, ikdyž se to děje a ke mně se to dostává čím dál častěji. Mělo by se s tím něco dělat, ikdyž zatím nevím co.
Diskuse článku
Myslim že pokud je to tak bylo by lepší se nelečit a zustat třeba totalni schizofrenik... je to fakt drsný - ale mělo by se to vědět... za 1
pěkný článek a závažné téma - super
Ákir: děkuju ,)
jo,tohle mě chytlo a četla sem to jedním dechem..nestalo se mi,že bych v polovině řekla "bože kdy už bude konec?" je to pěkně napsaný a v lecčem souhlasím..
btw requiem pro panenku je skvělej film
Anup: Zapomel jsi zminit ze to napsal Burroughs ;) A nevim v jak ktere knihovne, ale aspon v te nasi to byva jako ctivo "podpultove"(stejne tak vetsina knih od beatnicke generace, coz nechapu), cili na vyzadani.
Pardon za off topic 
RUSTY: Tak to potom ti doporučuju Nahý oběd. Sice to není smutné, ale rozhodně realistické...
calynka: Twe Memento je o ničem :) Je to slabej odvar proti třeba - My děti ze stanice Zoo. To doporučuju. 
RUSTY: Oni je radši nadopujou, aby usli nebo tupě zírali a oni, aby mohli místo práce ležet, protože takto se nemusí o nikoho starat a mají volno.
Nicole: jak už tu mnohokrát padlo : chce to mladý nezaujatý personál, který chce pomáhat ne ponižovat
Anup : díky moc 
K článku: Konečně někdo píše tak, že se to dá číst, tohle bych se nikde nestyděl otisknout. Máš za jedna, tohle se mi hodně líbilo...
K tématu: Souhlasím s tebou, zažili jsme v rodině něco podobného. Děda měl schizofrenii a ne že by ho vyléčili, právě naopak. Nj, toto je d**ilní humanistická psychologie... Zlatý Freud.
tak tohle je fakt povedeny!
krutá realita...ale co s tím? 
Requiem pro panenku jsem taky viděla a dost mě to vzalo, že se něco takovýho mohlo stát a jak tu čtu, tak i pořád děje....Je toprostě hnusný a bezcitný 
Víš ale ono je to docela nebezpečný...v Opařanech je zcela normální, že na tebe někdo vyběhne s nožem :( BTw, ta slečna taky vyprávěla, že jí tam pořád dopujou injekcema a práškama....humus :/
RUSTY - Taky "hezký", ale divím se, že se jí vůbec podařilo utéct. Jinak bych na tvém místě udělala asi to samé, těžko říct, jestli je horší, aby se potulovala po republice nebo tam šla zpátky. A na brigádu tam rozhodně běž, čím víc lidí, kteří chtějí pomáhat, tam bude, tím líp.
S MissParadox v zásadě souhlasím, i dnešní společnost zastává názor, že psychicky nemocný člověk nepatří mezi ně. Trochu mi to ale uchází a nějak to nechápu.
natir: Smím se zeptat, jak to myslíš?
Havrane: Přesně tak, čím víc mladých, kteří chtějí opravdu pomáhat se tam objeví tím líp. Pak budou psychiatrie plnit tu funkci, kterou plnit mají.
Necrosus: ten film jsem neviděla, slyšela jsem ale o něm a scháním ho. U těch psyhologů a psychiatrů záleží na každém z nich. Ty nebudu házet do jednoho pytle...
a ostatním moc děkuju
Na článku se mi NEJvíce líbila jedna věc-pravda 
úvaha mi vyrazila dech , jak se zmiňuješ v článku veřejnost o tom neví a ani já nejsem vyjímkou!Pořád tomu nemůžu uvěřit , co jsem si právě přečetla.Jestli je to pravda, tak tam ty lidi nemusí ani nastupovat . Mrzí mě to , ale jak se s tím může začít něco dělat když o tom ví pramálo lidí ...skvěle napsáno , dávám za jedna.. 
A ještě bych měl dodat, že stejně jako psychologové ani psychiatři nejsou lepší. Pro ně je pacient z 99% jen maso, který je živí a podle toho se chovaj a proto vypadaj ústavy jak vypadaj. :) Řekl bych, že nakonec měli Sparťani dobrou metodu co s tim..
A tos neviděla Requiem za sen...
ako.. nemám slov.. a úvaha je to perfektná..
Za jedna, to jinak neslo Nemam s tim osobni zkusenosti, hospitalizaci jsem odmitl, nemam rad kdyz me jakkoli nekdo omezuje nejakym rezimem a staci mi jak to nekdy chodi v obycejnych nemocnicich, natoz jake by to bylo jinde. Chyba je bohuzel v systemu kde jsou stale jeste pozustatky komunistickych praktik a mysleni, kdy, jak uz tu psala MissParadox byli tihle lide odstranovani z oci spolecnosti. Spousta lidi tam dela jeste z tech dob, takze nejake pomahani pro ne neni priorita, spise je tam chteji udrzet, proto taky ten teror jim moc na udraveni neprida. Chce to mlady personal nezatizeny predsudky a s vuli pomahat, pak tyhle ustavy budou pouzitelne pro ty, kterym lze pomoci...
úvaha na úrovni
tak trochu mám vyražený dech...taky jsem něco málo zaslechla,ale opravdu málo....
jinak článek pěknej
Dobrej článek - poměrně jasně řečené myšlenky, utříděno. Requiem pro panenku jsem taky viděla.
Psychicky nemocní lidé byli odedávna odstraňováni z očí normální společnosti. Je ovšem smutné, že ani v dnešní době není společnost schopná postarat se na úrovni o svoje nemocné členy.
Chápu drsný režim v ústavech pro mladistvé delikventy, kde je jistý druh ponížení až nutný, ale ponižovat nemocné 
hmmm,nechce se my psát ale je to fajn
Mno tak tohle je teda hukot 
BTW já bydlím vedle Opařan takže vím svoje :( Jednou jsem se setkala s holčinou, který bylo asi 16 let a zrovna byla na útěku z tý léčebny. Strašně plakala a chtěla abych jí pomohla. Že se chce vrátit za svojí mamkou do Prahy a potom na Moravu. Tehdy když mi vyprávěla co se tam děje tak mi jí bylo strašně líto a ukázala jsem jí směr na Prahu. Vydala se na cestu. Dali jsme jí chvíli náskok a domluvili se s kámošema, že musíme zavolat policajty protože po ní bylo vyhlášený už pátrání. Ani ne za 10 minut už jí vezli zpátky. Ta holka bohužel svojí cestu nedokončila. Nemohli jsme ale jinak. Sice mi jí bylo líto ale horší by bylo kdyby skončila někde pod mostem bo ještě něco horšího. Její maka jí totiž k sobě už nikdy nechtěla. Kvůli tomu, že fetovala a měla problémy ve škole :( Já bych tam chtěla ale přes to všechno co se říká dělat brigošku tak uvidíme.
Článek byl dost dobrej. Docela na úrovni, takže za jedna holka.
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Každému prospívá to, co odpovídá jeho určení a jeho přirozenosti. (Marcus Aurelius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©