Protivní, zlí kluci

Milé dámy, slečny, dívky…fandily jste při sledování Harryho Pottera slizounskému profesoru Snapeovi, v „Ulici“ nevypočitatelnému ukrajinskému mafiánovi jménem Vasilij Ševčenko a ve „Ztracených“ Sawyerovi? Připadá vám Hanibal jako poměrně charismatický chlapík, který by stál za hřích a myslíte si, Ted Bundy byl sexy a přijaly byste od něj pozvání na rande? A co Jack Rozparovač? Imponuje vám? A to už nemluvím o Sweeney Toddovi… Pokud odpovídáte ANO, pak mi zbývá říci jediné – vítejte do rodiny! Pominu-li šílené, hybristofilní fanynky masových a sériových vrahů, které postávají před americkými věznicemi s transparenty s nápisem I LOVE CHARLES MANSON, pak si musím položit otázku, proč tolik žen (a že jich není málo) přitahují „záporňáci“ a „zlí kluci“, včetně mně, to přiznávám. Mohla bych se u každého takového záporňáka vytasit s jiným argumentem a jak se lidově říká – okecat důvody, proč se mi vlastně ten či onen dotyčný líbí. Támhleten je velice zdařilé dílo Matky Přírody, onen zase hýří vtipem a inteligencí, a ten zase oplývá neodolatelným kouzlem své jedinečné osobnosti. Ano, to sice jsou důvody, které hrají značnou roli, ale když se ohlédnete, zjistíte, že všichni ti, kteří vás tolik fascinovali a neodolatelně, až magicky přitahovali, mají jedno společné – jsou to z nějakého důvodu záporňáci a zlí kluci! Když se zamyslíte ještě hlouběji, dokonce se zděšením přijdete na to, že ona inteligence a vtip se ve skutečnosti nazývají „vyčůranost“ a „vypočítavost“ a kouzlo jedinečné osobnosti je ve skutečnosti umění manipulace. Ale komu to vadí, že? A tím se vlastně dostávám k jádru věci – já VÍM, že tenhle typ mužů, řeknu-li to slušně, není zrovna dvakrát vhodný pro společný partnerský život, protože nikdy nevíte, co od něj čekat a čím vás zase – ať už mile či nemile – překvapí. Tito muži se často také na první pohled neprojevují jako citliví a obětaví společníci, ba naopak – čím drsněji a nedostupněji působí na okolí, tím lépe. Jenomže mně to hrozně přitahuje. Pokud si někdo myslí, že touha dobývat a poznávat je pouze doména mužů, mýlí se. Osobně neznám nic úchvatnějšího, než poznávat naoko kamenné srdce drsňácky se tvářícího, odměřeného a arogantního chlapa, dobývat jeho duši a city a nakonec zjistit, že je opravdu má a ne málo. Nemusí to být zrovna o lásce. Já už si svou lásku dávno našla, ale přesto jsem žena a muži mně nepřestanou fascinovat. No řekněte samy, dámy – není opravdu sexy ten, kdo se nedá jen tak zlomit, tváří se jako největší king a dá vám možnost o něj bojovat, když ne o jeho lásku, tak alespoň o přátelství a duševní blízkost? Nevadí, že se zrovna dvakrát dobře nevyzná v zákonech a někdy se neumí chovat. Nevadí, že působí jako sobec a dělá si, co chce. Nacházím v tom zalíbení, jelikož se v tom odráží určitý druh svobody a nespoutanosti. Pro mě je to jako objevovat stále nový a nový poklad, zakopaný hluboko na pustém ostrově v Bermudském trojúhelníku…baví mně dobývat, poznávat, bojovat a nemít to snadné. O čem by ten život byl, kdybychom všechno dostávali pod nos na zlatém tácu? Ale možná jsem jenom divná a měla jsem se narodit jako chlap. Už několikrát mi to bylo řečeno – od chlapů! Ale nebojte, mám ještě rozum, jen se mu někdy nechce moc pracovat a přenechá iniciativu vášním a dobyvatelským tužbám. Myslím, že každý má nějaké duševní tužby a ty se musí, stejně jako biologické, uspokojovat. Tedy – ať žijí záporňáci!