POSMRTNÝ ŽIVOT

Posmrtný život
Jak asi vypadá posmrtný život? Tak tahle otázka zajímá mnoho lidí. Někteří se bojí, co bude po smrti, někteří se těší a některým je to úplně jedno. Nepovím vám, do které skupiny patřím já, protože to ještě nevím, ale můžu vám povědět, jak si ho představuji. Začnu od počátku. Jakmile tělo zemře, naše duše se osvobodí a volně pluje vzduchem, nějakou dobu se zdrží na zemi, dokud si pro ni někdo nepřijde, aby ji odvedl na onen svět. Když je duše ještě na zemi musí se zdržovat poblíž těla. Zpravidla je na zemi do té doby, dokud není pohřbena. Vidí své příbuzné a známé, jak truchlí nad jejím bývalým tělem, jak se s ním loučí a jak je pomalu spuštěno pod zem do tmy, aby už nikdy nespatřilo světlo světa. Pak se většinou objeví průvodce a pomalu si duši odvádí nahoru. Ta se ještě naposledy podívá dolů na zem na lidi, se kterými žila, bavila se, plakala i se smála. První místnost, kterou duše vidí na onom světě je velká čekárna, kde je naprosté ticho a kde stojí v řadě mnoho dalších duší z různých částí země. Je to místnost, která je z poloviny černá a z poloviny bílá. Na stěně naproti dveří, kterými se do ní vstupuje, jsou v levém rohu černé dveře, které směřují k místu, kde si duše musí odpykat svůj trest, jestliže na zemi něco provedly nebo nežily tak, jak by měly žít, budu tomu říkat peklo. Napravo jsou dveře černé, jimiž se vchází do místa, kde se jednou sejdou všechny duše i ty, které jdou do dveří černých, tomu budu zase říkat ráj. Takže když duše vstoupí do čekárny, postaví se do řady a vyčkává. Když se konečně dostane na řadu a to trvá mnohdy velmi dlouho, tak dlouho že si to ani neumíme představit, vstoupí do malých dveří a objeví se v místnosti, která je prázdná. Pak se na stěnách začne promítat celý její život od početí až po smrt. Přehraje se tam každý důležitý moment, který může ovlivnit její cestu do ráje či do pekla. Když to skončí, objeví se uprostřed místnosti velké mosazné váhy spolu se závažím a duše do nich musí vstoupit. Když žila špatným životem, miska klesne k zemi a celá místnost zčerná, to je znamení, že duše patří do pekla. Když však miska vystoupá nahoru celá místnost zbělá a duše může jít do ráje. Takových případů je ale žalostně málo. Většina duší jde nejdříve do pekla. Potom duše vyjde ze dveří a zamíří ke dveřím, do kterých patří. Nikdy se ještě nestalo, že by chtěl někdo onen svět obelhat a vešel do jiných dveří. Není pravda, že když se někdo dostane do pekla, že tam zůstane navždy. Každá duše si tam odpyká svůj trest a pak může odejít do ráje. Když duše vejde do těchto dveří, vstoupí do úzké chodby, na jejímž konci jsou dveře a na nich je přilepená vstupenka do pekla společně s délkou trestu a jeho typem. Pak se tyto dveře otevřou a duše přijde před bránu do pekla, která je celá černá, a jsou na ni vyobrazeny trpící duše. Před touto bránou je černá závora a vedle ní stojí hlídač, který zkontroluje propustku do pekla. Pak zvedne závoru a duše jde dál. Najednou se před ní objeví velice ošklivý černý pták. Ten je celý holý na těle nemá ani jedno pírko, má obrovský zobák a velké žluté oči. Duše si na něj nasedne a je odvezena na místo, odpykávání trestu. Ten se liší od duše k duši. Záleží na tom, jaká byla jeho příčina uvrhnutí do pekla. Na tomto místě setrvá do té doby, dokud trest neuplyne celý. Neexistuje zde nic jako odpočinek spánek či dokonce podmínečné propuštění. Všichni si zde musí spravedlivě odpykat celý svůj trest. Když si ho odpykají, přiletí zase pták, ale tentokrát už ne černý, ale nádherně bílý, s bujným porostem peří. Odletí s duší zase k té velké bráně. Tam dostane opět propustku a je odnesena před brány nebeské. Opět ji vrátnému odevzdá a vstupuje do ráje velkou bílou branou. V nebi se shledá se všemi dušemi, které se tam za celou dobu existence vesmíru nashromáždily. Nejsou zde různé jazyky – všichni mluví stejně. Je tady vše co si je duše může přát. Jsou zde, kina, divadla, parky, louky, jsou zde i místa kde může být duše sama, jsou zde knihovny, muzea, no prostě vše. Vypadá to tady trochu jako na zemi ale mnohem, mnohem větší. Ale pozor není zde žádný alkohol či kriminalita, hlad, chudoba, nemoci a neexistuje zde nic jako mužské pohlaví ženské pohlaví či dítě. Duše taky nepotřebují jíst, pít a chodit na WC. Všechny duše jsou jednoho pohlaví, jednoho věku, jednoho jazyka, ale jinak jsou jiné. Jinak přemýšlejí, mají jiné záliby a tak podobně. Tak tohle je má představa o onom světě. A plně doufám, že to tam tak opravdu vypadá.