Nikdy neříkej nikdy

Nikdy neříkej nikdy

Nikdy bych si nepomyslel, že se v životě dostanu do situace, kterou bych nezvládl vyřešit. Snad to bylo tím, že jsem měl celkem poklidný život bez nějakých vážnějších problémů. Samozřejmě, problémy byly, ty se asi nevyhnou nikomu. Ty mé se nejčastěji týkaly lásky, většinou neopětované. Ale na tento typ jsem si zvykl a hlavně jsem našel lék – pokud se mi něco podobného přihodí, a já jsem ve stavu kdy mi po psychické stránce není dvakrát nejlépe, tak si sednu, vezmu papír, tužku a jednoduše se z toho vypíšu.
Ovšem mnoho lidí ani tohle nedokáže. Nedokáží ze sebe dostat své problémy, které je postihly a postupně užírají a ničí. Tito lidé nakonec již neví, jak jít dál „normální“ cestou a volí jinou cestu, cestu, kterou si postupem času kopou vlastní hrob. Zde nemluvím ani o alkoholu, cigaretách či jiných drogách, i když to jsou také nástroje smrti, ačkoliv si to spousta z nás neuvědomuje. V této chvíli mám na mysli jeden z posledních „hitů“ řešení problémů. Je jím záměna psychické bolesti, stresu, utrpení za bolest fyzickou. Přirozeně tím nemyslím nějaké lámání končetin nebo něco podobného. To by nebylo pro tyto lidi ani výhodné a navíc by to šlo až moc nápadně vidět. Stále ještě uvažujete, co je to za ďábelský vynález? Odpověď je celkem prostá, ale i šokující: řezání. Hlavně mezi -náctiletými se rozmohlo. Ptáte se proč? Protože je to jednoduché a účelné. Co k tomu potřebujete? Nějaký ostrý nástroj, nejčastěji je to žiletka, neboť je malá a tudíž si jí nikdo nevšimne, většinou se stejně ještě pro jistotu schovává na dobré místo, aby se o otm nikdo nedozvěděl. Když to ovšem dělá tolik lidí, proč se to všichni snaží tajit? Protože se za to stydí. Stydí se za to, že neumí, nebo nemohou svou tíživou siuace řešit. Samozřejmě se mezi nimi najdou i takoví, kteří nemají problémy a přesto si ubližují. A dokonce se tím i chlubí – prý budou mít krásné jizvy. Takové jedince naprosto nechápu. Oni se chtějí zviditelnit, ovšem jim nedochází, že kvůli takové blbosti mohou skončit v péči sociálky, protože úřady se nebudou ptát proč – uvidí jizvy a budou to považovat za jednoznačně vyřízené. Nebo mohou dopadnout ještě hůř – může se stát, že jim ujede ruka a oni si neúmyslně podřežou žíly. V té chvíli jim už bude na dvě věci, že mají krásné jizvy.
Mnohem větší pochopení u mě mají ti, jež si tento zlozvyk vypěstovali kvůli potížím, které jim vznikly v důsledku neúspěchů, špatného rodinného prostředí, častých hádek, apod. Myslíte si, že jsem na hlavu, když tyto lidi jako všechny ostatní? Že si dovedu pokecat s psychopaty? Že je to nespravedlivé, když někdo, kdo si ubližuje, má u mě větší cenu než kdokoliv jiný? Ano, je tomu tak. Kdysi jsem měl na to podobný názor jako většina – tito lidé jsou nebezpeční, protože nezvládají sami sebe a měli by se léčit. Jenže nedávné skutečnosti a zkušenosti mě vedly ke změně postoje k těmto lidem a taky k porozumění jejich chování.
Sám jsem si zažil, co to je psychický nátlak po dobu čtrnácti dní bez přestávky. Říkáte si, že jsem slaboch, co nic nevydrží? Prosím, je to taky názor. Asi bych se zachoval stejně, kdybych o tom nic nevěděl. Ovšem kdo nezažil, nepochopí. Psychický tlak by se ještě vydržet dal, jenže když je člověk naprosto sám a nemá se komu svěřit, tak je to mnohem horší. A ještě těžší je, když musí předstírat, že je všechno v pořádku – u mě se tak dělo z pracovně-profesionálního hlediska. I tato přetvářka, kterou nenávidím, ubírá člověku hodně sil. Není tedy divu, že člověk nakonec podlehne touze ulevit sobě a své mysli. V lepším případě se mu povede vyřešit to způsobem, který je v pořádku. Pokud ovšem tohle nedokáže, je zle. I kdyby se rozumově bránil, nemá sebemenší šanci. Maximálně dosáhne toho, že tento okamžik oddálí. Poté se to ale stane. Stačí jen velmi malý časový úsek a dílo je na světě. Cítí nesmírnou úlevu, i když si třeba jen přejel svým nehtem po hřbetu ruky. Účinek je naprosto stejný – jak v tom, žes e člověku uleví, tak v tom, že zde tkví nebezpečí, že se tímto způsobem budou řešit všechny problémy. Každá obtíž, sebemenší neúspěch bude důvodem k sáhnutí po této zbrani.
Zde je již na každém člověku, aby zvážil, zda mu tento způsob bude užitečný či nebezpečný. Slovem užitečný nenaznačuju, že bych tohle schvaloval. Vždy jsem byl proti a proti tomu budu i nadále. Můžete namítnou, že jsem tohle sám udělal a tudíž jsem součástí této komunity a tedy kecám blbosti, když tohle odmítám. Uznávám, dopustil jsem se hlouposti, kterou jsem si ovšem hned uvědomil. Hrdý na to nejsem, to ani náhodou. Nejraději bych si za to nafackal. Ale na druhou stranu jsem této skutečnosti vděčný. Díky této situaci jsem pochopil ostatní lidi, jež své problémy jinak řešit neumí či nemohou. Kdybych sám nezažil to, co oni, nikdy bych jim neporozuměl. A proto stále platí – nikdy neříkej nikdy, protože nevíš, do jaké složité životní situace se můžeš v životě dostat.