Letní radost

Je právě jaro na pokraji léta… Když procházím ulicemi našeho města, vidím spoustu lidí, kteří se z něčeho radují… Není to jako v zimě, kdy se každý za každou cenu snaží dojít do nějaké budovy a skrýt se před nepříznivým mrazem… Ne, teď si všichni užívají příjemného slunce a radují se z příjemného vánku, tráví společně čas…

Nejsem takový… Nevidím to s takovéhoto povrchního a lživého pohledu… Ve skutečnosti vidím lidskou radost, lidskou se rozumí chybující, radost, která ubližuje ostatním, je nekompromisní a jen se uboze upíná k sobě samé… Proč se lidé takto neradují na podzim a v zimě? Odpověď je jednoduchá… Pykají za tyto své radosti, přichází zúčtování mezi těmi, kteří se radovali a těmi, kteří neubližovali, mezi těmi, kteří se radovali skutečně a mezi těmi, jejich štěstí bylo jen chimérou krátkého slunečného období, které se sebemenším mráčkem zmizelo jako pára…

Proto si také lidé vymysleli pojmy jako „zimní deprese“, nebo „smutný podzim“ či „jarní únava“… – takové hlouposti! Člověk má v sobě naprosto bezchybnou schopnost radovat se celý rok, za jakéhokoliv počasí… Většina populace samozřejmě svou energii vyplýtvá během léta, na podzim už jim dochází dech a v zimě jenom přežívají, takřka bez štastných emocí… na jaře se znovu snaží nabrat energii a jen ji trochu mají, hned v létě ji zase vyplýtvají. A dokonce velmi nežádoucím způsobem! Radost že je dobrá věc?! Není to tak jednoznačné, jen se zamyslete nad tím, kolikrát nás dovedla zlomit něčí dobrá nálada, kolikrát se někdo raduje na něčí úkor(!), kolikrát jste se takto radovali Vy? Přiznávám se, že jsem se takto dříve radovával… Ale dnes, když vidím za slunečného dne v parku ty ubohé naivní „radující“ se kreatury, bleskne mi v myšlenkách představa, jak si budou žít v zimě…

Nyní je to jinak… Dnes již myslím na zimu. Zatímco dnes se všichni radují, podporováni sluncem, já se budu radovat celoročně. Ne tak dynamicky, jako se raduje okolí teď, budu se radovat jen tolik, aby mě to neunavilo, abych si potom mohl říct, zítra to může být taky tak skvělé jako dneska, abych měl sílu na to, aby to bylo tak skvělé…

Až napadne sníh a každý bude pykat za svou letní bezohlednost, kdy pro vlastní potěšení pošlapal veškerou ctnost, já budu prožívat opravdovou radost, radost, která nikomu neškodí. Jak to dokážu? Tím, že v tomto ročním období budu jediným takovým v mém okolí a nebudu tak podporován davem, jako je tomu u ostatních v létě. Taky proto to bude opravdová, osobitá a neškodná radost…