JÁ a já...
já ani nevím proč jsem to psala...šla jsem po ulici a napadalo mě to...to co jsem si zapamatovala,jsem napsala...ale moc toho neni..je to spis takove...nevim co...
Chodím ulicí a pozoruji svět kolem mě…Ten samej svět,kterej mě nechápe,nechce pochopit…Lidi,kteří si žijí svůj život a já je nezajímám.Připadám si jako vězeň,vězeň tohole světa,vězeň v tomhle těle.JÁ a já…Dvě různé části.Moje fyzické já,které tu je,chodí,mluví,občas i myslí..A JÁ,JÁ se hledám..Proč se objevuji jen,když jsem sama?Sama proti všem?
Stojím na jednom břehu řeky a vidím lidi na tom druhém,chodí,smějí se,žijí.Na mojí tváři se objeví úšklebek.Co oni ví?Smějí se.Já se směji tomu,že se smějí.Zvláštní,co?Nevím,ale není to už obehraný?Nestála jsem už takhle někde,nepozorovala tu masu vytlemenců?Nevím,možná ve snu..?Nebo,že by…?Minulý život?Ne,to ne…Asi ten sen…
Proti mně jdou lidi,nejdou se mnou,nedívají se na mně.Podívám se na sebe,jestli jsem si nevyšla bez těla,ale ne.Co tedy..?Proč..?Lidi,lidi…Já taky existuju!!!Chce se mi najednou zakřičet uprostřed toho davu,který utíká životem.Ale mají důvod se otáčet,podívat se,rozumět?Zajímám je?Možná,kdybych se naklonila trochu víc…a….skončila mezi těmi kameny?Ano,potom jo.Ale jako živá?Kolik lidí zajímám?Rodinu,přátele – možná,snad…Nechci být sobec,ale kde jsem?JÁ?Kde se mám hledat?Kde jen mám najít sebe,zvyknout si na sebe a potom se sebou žít…
Nedivte se,človíčkové,že se k vám obracím zády,že vás nechápu,že už vám nepomáhám,neposlouchám vás…Vadí mi to,moc,ale nejdřív musím zaujat pevné stanovisko já,musím se najít,pochopit se.Potom se to snad vše zlepší…Víra v samu sebe…Ta mi teda chybí,ale občas se projeví.Bojím se sama sebe..Přiznávám to,stydím se za to.Nevím,nevím,kterého já se vlastně bojím.Snad..snad..jednou pochopím…
Diskuse článku
1) mohlo by bejt lepší písmo, no pravda
2) nějak sem už v polovině nevnímala o co go,ale pak se přinutila to vnímat pořádně.
3) napsaný vcelku gut, i když sem moc nesledovala stylistický chyby, ale odvoka sem nažádnou nepřišla..takže fine...
4) úvaha to je,no...prostě normálka:)
tým obdobím si musí prejsť každý.. :)
hledání sama sebe a pochopení se...
ty obrazky fakt z tech blogu nakopirujte.....
špatně se to četlo...už to tomu ubralo na kouzlu
znám ten pocit. najít se, mi pomohl Streting. vypadá to tak, že běžíš, dokud se ti krev nepromění v tekutinu. a pak běžíš dál. běžíme vždycky v několika lidech, z nichž se potom stávají přátelé. chodíš kolem nich, ale oni neví, kdo jsi ty, ale ty víš, že oni nejsou ty, a to je hlavní..
diky,pokusim se
Ákir: teĎ nevim jestli to myslíš tak,že se ti tam ukázala ta blbost z blogu nebo jestli to myslíš vážně mě se to pokaždý ukáže jinak
Hm..občas taky mívám tyhle myšlenky..
jo a pěknej obrázek
moc se mi to líbilo, akorát příště pls větším ppísmem, ať se to lépe čte.......věz, že v tom nejsi sama a že se takhle cítí víc lidí.......
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Přátelství může být jedině mezi dobrými lidmi. (Cicero)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©