Deprese, depka a další zbytečnosti
Úvaha • Azathoth • Rytíř • 25. 5. 2010
Zase menší polemika na všeobecně oblíbený fenomén téhle doby. Nečekejte nic objevného. Ale zkuste se zamyslet spolu se mnou...
Deprese. Ani si nejsem jist zda jsem ji někdy pořádně zažil, ale předpokládám, že jo. Pro každého to slovo znamená něco jiného. Pro někoho je to prostě blbý den, někdo si tím odrovná celý život. Někdo se v tom dokážu utopit, jiný dělá vše pro to, aby se hned dostal ven. Jeden člověk si chce hned odrovnat zdraví, druhý je naopak nevrlý a naštvaný na celý svět. Můžeme vlastně o „depkách“ říct něco určitého?
Nechci abyste se to brali osobně, ale z části za tyto stavy podle mne může i lenost. Kolikrát je řešení na dohled a přitom nemáme síly, abychom se ho chopili. Deprese sama o sobě je velký žrout energie. Může nás fyzicky i psychicky naprosto vyčerpat. Ale dokud je tu deprese stále je znamená to, že ještě máme síly. Jenom jsme líni ji vynaložit. Jsem líní si z očí do očí promluvit si s problémovým člověkem. Jsem líní si ventilovat své emoce skrze tužku a papír (nebo monitor a klávesnici).
Můžete přirozeně namítnout, že neschopnost zbavit se depky může pramenit ze strachu. Ale dle mého názoru lze strach a lenost velmi snadno zaměnit. Především to za nás velmi rád udělá náš mozek. Odmítáme si přiznat špatnou vlastnost a radši to svedeme na nepříznivé okolnosti. Vždyť lenost je vlastně STRACH z námahy.
Další důvod proč odmítám strach jako výmluvu je pozorování lidí kolem mne. Především strach má každý stejný a překonávat ho musí každý stejně. Svět je plný lidí, kteří by měli kvůli strachu a utrpení skončit jako úplné mániodepresivní trosky. Ale oni tak neskončí. Proč? Protože mají něco na práci! Něco co považují za důležité. Něco co je jejich poslání. Něco proč stále stojí na nohou a proč to všechno neskončili, proč se nezhroutili. Mají něco na práci a nejsou líní. Zase je to jakási kotva, která váže jejich pozornost. Příčiny k depresi odsouvá na vedlejší kolej a tam ta příčina čeká ž na ni dojde řada. A všimli jste, že práce takových lidí (určitě vám už pár přijde na mysl) nikdy neskončí? Že depka čeká akorát na smrt (doslova).
A taky kdy jsou deprese nejsilnější? Připomenu: Ticho a tma. Člověk leží (mimochodem co si vybavíte pod pojmem líný? já ležícího člověka) sám v pokoji a snaží se usnout. Až na to, že mozek na to nemá náladu. Mozek ještě není unavený. Mozek se zabývá nějakým zatraceným problémem, který nám nedá spát. A my jsme líní ho zaměstnat nebo mu upustit trochu páry.
Ale nechme už toho. Buď víte co jsem chtěl říct nebo si říkáte co to kecám za blbosti. Je to zkrátka můj názor.
Nechci abyste se to brali osobně, ale z části za tyto stavy podle mne může i lenost. Kolikrát je řešení na dohled a přitom nemáme síly, abychom se ho chopili. Deprese sama o sobě je velký žrout energie. Může nás fyzicky i psychicky naprosto vyčerpat. Ale dokud je tu deprese stále je znamená to, že ještě máme síly. Jenom jsme líni ji vynaložit. Jsem líní si z očí do očí promluvit si s problémovým člověkem. Jsem líní si ventilovat své emoce skrze tužku a papír (nebo monitor a klávesnici).
Můžete přirozeně namítnout, že neschopnost zbavit se depky může pramenit ze strachu. Ale dle mého názoru lze strach a lenost velmi snadno zaměnit. Především to za nás velmi rád udělá náš mozek. Odmítáme si přiznat špatnou vlastnost a radši to svedeme na nepříznivé okolnosti. Vždyť lenost je vlastně STRACH z námahy.
Další důvod proč odmítám strach jako výmluvu je pozorování lidí kolem mne. Především strach má každý stejný a překonávat ho musí každý stejně. Svět je plný lidí, kteří by měli kvůli strachu a utrpení skončit jako úplné mániodepresivní trosky. Ale oni tak neskončí. Proč? Protože mají něco na práci! Něco co považují za důležité. Něco co je jejich poslání. Něco proč stále stojí na nohou a proč to všechno neskončili, proč se nezhroutili. Mají něco na práci a nejsou líní. Zase je to jakási kotva, která váže jejich pozornost. Příčiny k depresi odsouvá na vedlejší kolej a tam ta příčina čeká ž na ni dojde řada. A všimli jste, že práce takových lidí (určitě vám už pár přijde na mysl) nikdy neskončí? Že depka čeká akorát na smrt (doslova).
A taky kdy jsou deprese nejsilnější? Připomenu: Ticho a tma. Člověk leží (mimochodem co si vybavíte pod pojmem líný? já ležícího člověka) sám v pokoji a snaží se usnout. Až na to, že mozek na to nemá náladu. Mozek ještě není unavený. Mozek se zabývá nějakým zatraceným problémem, který nám nedá spát. A my jsme líní ho zaměstnat nebo mu upustit trochu páry.
Ale nechme už toho. Buď víte co jsem chtěl říct nebo si říkáte co to kecám za blbosti. Je to zkrátka můj názor.
Diskuse článku
Naprosto souhlasím ! Lépe bych to neřekl, chválím - tohle se povedlo.
Tak teď jsi to trefil. Ale spousta lidí to nechce slyšet a radši zůstanou ležet.
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Jen činem roste mužnost, otálením strach. (Publilius Syrus)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©