čistě náhodně

tak pro dnešek bych mohla nazvat tenhle týden "na nic". jednak proto, že se mi nic nedaří a druhak proto, že je mi zle.

je mi zle ze všech těch zpráv kolem, okolo tý ptačí chřipky… politiky… dokonce mě už mírně štvaly i reportáže z předávání oscarů, jak všichni čekali, že vyhraje zkrocená hora a ono nic… upřímně mi už ty oscary lezly na nervy nehledě na to, že filmy jsou moje vášeňa chtěla bych být režisérka či produkční.

ale stále sním. sním o tom, že se jednou dostanu na místo, kde bude klid. klid, budu tam jenom já, já, já a nikdo jiný. budu si moc řvát a nikdo mě neuslyší.
budu moc dělat různý ptákoviny a nebudu se za ně muset stydět. a když budu chtít, potkám tam lidi, které toužím potkat.

a čistě náhodně se sama sebe ptám, jestli jsem vůbec normální.
a čistě náhodně si sama sobě odpovídám, že v týhle době už normální být ani nejde.
to všechno když čistě záměrně se ponořím do hudby. to mě vždycky napadají takovýhle otázky o bytí a žití a tak dále.
ale stejně předpokládám, že to takhle máte většina z vás.

tak mi nezbývá nic jinýho než dál….. snít.

"…dreaming of screaming…" (System Of A Down)