Blázen

    Naše společnost netrpí dvakrát velkou tolerancí k odlišnostem a má sklony jakékoliv větší odlišnosti odsuzovat a odstraňovat. Pamatuji si dobře, když jsem poprvé změnil svojí vizáž směrem k něčemu jinému (modré vlásky, kožený olečení, pár obojků, náramků s ostny). Kdo to kdy zkusil, tak ví jak se změní chování lidí. Část vás má za cvoka, část za nebezpečnou osobu, část jen za někoho kdo na sebe chce upozornit. A pak vás občas někdo i pochopí. Ale většinou ne.

    Je člověk co nemá touhu splynout s okolím cvok, nebo je naprosto normální? Normální není nikdo. Normalita totiž neexistuje, je to špatný název pro průměrnost. A cokoliv co se dostatečně odlišuje od průměru tedy není normální pro průměrné obyvatele. Průměr = normalita.

    Tím sem se dostal k tomu, že v podstatě neexistují blázni, jen lidé více či méně odlišní od průměru. Odlišnost typu necrofilie je jen odlišnost, dotyčný není blázen, jen je silně odlišný a tím pádem netolerovaný. Dá se to aplikovat na cokoliv.

    Přešel bych k tomu co by se mělo tolerovat a co ne. Tolerovat by se mělo to co nepoškozuje druhé či jejich fyzické, nebo duševní vlastnictví. A hned by sme měli v léčebnách méně lidí. Nebo možná více, protože těch nebezpečných „cvoků“ se venku pohybuje poměrně dost. Jen to tak nikdo nebere.

Jak se stát bláznem v očích ostatních, psychologů a psychiatrů

    Odlišujte se od průměru. Jakýmkoliv způsobem, stačí když to bude dostatečně vidět. Doporučuji metalový styl oblečení, pokus o sebevraždu a máte léčebnu skoro jistou, minimálně zájem psychologů a vašeho okolí. Jedna moje známá se takhle dostala úspěšně až do Bohnic. Samozřejmě ne o svojí vůli, ale šlo o vůli jejích rodičů, které jejich dcera příliš nezajímá. Hlavně, když budou mít svůj klid a dcerunka nebude dělat problémy. Proč se to stalo? Protože jak už jsem napsal, rodiče jejich dcera příliš nezajímala, ani ona, ani její problémy. Nesnažili se jí pochopit (vím, že není snadné pochopit 14ti letou dívku, ale jde to) a především jim nepřišla dostatečně povedená a normální. Měla holt tu smůlu, že se jí líbil gothic styl a ráda poslouchá metal. A pak měla tu smůlu, že jí „kamarád“ k Vánocům znásilnil. Asi se nebudete divit, že se pokusila o sebevraždu. Následovali Bohnice samozřejmě. Kdo je tady blázen?

    Každý „blázen“ má své důvody proč je bláznem. Pokud se člověk každý den řeže, protože ho šikanují ve škole, není ten kdo by měl nastoupit léčbu. Ovšem naše civilizace zřejmě považuje citlivost za nemoc.

    Sebepoškozování má vždy svůj důvod a nikdy není chyba v dotyčném. Stejné je to u všech tzv. „duševních poruch“. Ano existují vyjímky se skutečným poškozením mozku, ale převážná většina má svůj důvod proč dělá to co dělá. Nějaký startovací moment, kdy se něco změní. Když vás někdo znásilní v dětství, je celkem slušná pravděpodobnost, že se stanete pedofilem. A díky naší úžasné medicíně i nejspíše stanete. Protože jejich schopnost předcházet tomu, že se lidově řečeno zblázníte, nebo se u vás projeví nějaká deviace, je takřka nulová.

    Ono je snazší „léčit“ následky, než příčinu. Anti-depresiva vám nevyléčí příčinu vaší deprese. Stejně tak žádný z léků, který působí na tělo logicky nemůže vyléčit duši. Ale je velice snadné někoho označit za osobou s maniodepresivní psychózou (krásné označení obsahující asi tisíce různých duševních problémů) a nacpat ho práškama. Nevyléčí se nic, jen se utlumí příznaky. Případně se tim způsobí pár dalších problémů, říká se tomu vedlejší účinky. Občas vám ty vedlejší účinky můžou lehce poškodit nějaké ty orgány, třeba mozek. Výhoda je, že vám to pak bude jedno. A s trochou štěstí to i odstraní vaše původní problémy, ostatně, když se z vás stane slintající dement, určitě se nebudete zaobírat tím, že máte depresi. Pacient vyléčen, další prosím.

    A přitom by občas stačilo jen si s člověkem promluvit, zkusit ho pochopit a pokusit se odstranit problém. Kolik psychologů, nebo psychiatrů to udělá? Prakticky žádný, mluvit vás nechá každý, pak vám předepíše vaší dávku chemie a hotovo. Nepřejte si vědět co si o vás povídají za vašimi zády. Především jste jen práce, kus masa. A oni mají svůj patent na rozum, přičemž o lidské duši neví naprosto nic. Většinou ani o té svojí.

    Samozřejmě taky tohle celé může být jen taková úvaha jednoho blázna. A znam dost lidí co si to o mě myslí. Jak se cítím já? Dle definice psycholožky jsem pacient zralý na léčení. Dle své sem jen člověk odlišující se od průměru a to ještě cestou, kterou obvykle nikomu neubližuju. Jinak také patřím do kolonky maniodepresivní psychóza. Ale ve skutečnosti je to jen součást mého já, nic víc. Jsem blázen já, nebo oni?