....nemiluješ mě...

Problém…snad všem lidem hodně známý…jak moc tobolí…když zjistím že všechna moje věčná snaha byla vlastně zbytečná…když zjistím,že už mě nemiluješ…když jinou objímáš a já bez tebe tu ležím schoulená v květu růže,jak malá včelka hledajíc útočiště.Malou škvírkou koukám ven a naivně doufám,že se každou chvílí probudím a ty budeš tu,přímo tady,vedle mě,u mého boku sladce a spokojeně spát…

Celý život je jak jedna velká divadelní hra ve které má každý svou roli,ať už je taková nebo jiná…přesto jsou všechny stejně důležité…ale pro každého je právě ta jeho tou nejhlavnější,každý je sám pro sebe tím hlavním hrdinou…tuhle hru nepíše Shakespeare ani nikdo jiný…píše ji sám osud perem naděje.Rozhoduje zda půjde o komedii nebo tragédii,zda hlavní postava vyhraje nad zlem nebo jestli sám hrdina bude zdrojem všeho špatného…zda se šťastně zamiluje,založí rodinu…nebo skončí sám…někde v koutě…oddělen od ostatních…Nikdy nemůžeš říct:,,Stop!Sehrajem to znova…“ ne…každý tvůj pokus je první a zároveň poslední…

Myslíš si proč ti to vlastně všechno říkám…snad proto,aby sis to konečně uvědomil,že už nikdy nedostaneš jinou šanci žít a hrát ve své hře!Utíkat nemá cenu,měl by sis vážit svého života a lidí okolo tebe kteří hrajou s tebou.Buď šťastný za to,že máš právo žít!Nenadávej,že máš špatné nemoderní auto.Buď rád,že máš aspoň nějaké.Neproklínej své rodiče za to,že ti nekoupili to skvělé značkové triko,buď rád,že nejsi nahý a máš aspoň obyčejné oblečení!

Jsi takový,jaký jen ty chceš být a jak se ty sám rozhodneš.Nikdo ti nemůže  odepřít tvůj názor.Je to jak tvůj majetek,který si musíš chránit….ale o co já se tu vlastně vůbec snažím…ty mě stejně nevnímáš…Haló…tady…tady jsem!…Ne…zbytečná dřina…přesto,že křičím,volám…pořád se ke mně stavíš zády…proč…proč to všechno…Dělám všechno proto,abys mě viděl…nekřičím doopravdy…křičím tím co dělám…kvůli tobě…tak sakra všimni si toho!…Ne…asi to nikdy nebude tak jako dřív…už je moc pozdě na to,to změnit…už je to všechno jinak….necítíš to co dřív…nemiluješ mě…  …