Ztracen v sobě....

Jaké je asi, když se vám najednou svět celý obratí vzhůru nohama??Vždy volnou a veselou duši poutají řetězy, které vás drží, aby jste nemohli uškodit.A vy pořád se nemůžete smířit s tím co jste provedli.Obličeje vás straší ve snech, i když bdíte.

   Přesně tak jsi připadal Gabriel.Připoután pevnými řetězy k nějaké železné konstrukci jako vzteklý pes.Ale on se nebrání.Oči má zavřené, hlavu bezmocně opřenou o zeď, ale nespí.Na obličeji má nasazenou masku, kterou nikdo z jeho přátel nezná.Ten šprýmař ,co neustále mluvil a donutit ho, aby aspoň na chvíli zavřel pusu bylo nemožné.Se najednou hnusil sám sobě, sedí tam jak hromádka neštěstí.Nechápe kdy se z něj stal vrah.Ale pamatuje si ten pocit a lesk v očích.Lesk, který ochutnal zakázané ovoce a chce další.To není on nikdy by neublížil někomu nevinnému.Přestože má jméno archanděla, je jeho mysl černější než mysl starých zločinců a jeho křídla polámaná, tak že už s jejich pomocí již nikdy nevzletí.

    Mezitím nahoře propukávala prvotní diskuse v 

hádku.Hádka mezi čarodějkou,démonem a upírem.Přeli se co udělají s přítelem, který se najednou změnil v nepřítele."Je to vůbec ještě on?"ptala se Alyson se smutkem v očích, které ztrácí přítele a bojí se odpovědi."Nevím"odpovídal upír z nebesky modrýma očima a vlasy černými jako uhel."Co chceš tedy dělat Absalone?"čarodějka se v duchu udivila s jakým paskřekem slova ze sebe vypravila,ale nemohla se ubránit již ani slzám, které se ji dostávali do očí."Alyson musíme si s ním promluvit.Nelze aby člověk vraždil jiné lidi a už vůbec ne nevinné."Démon, který dosud zarytě mlčel a pozoroval debatu jakoby pozoroval z povzdálí se náhle ozval."On není člověk."pronesl svým hlubokým hlasem a vážně se podíval svými zeleno-hnědýma očima po dalších dvou účastnících debaty.Odpovědí mu byli udivené pohledy jak upíra tak drobné čarodějky."Počkej jak to myslíš, že není člověk?!"skoro se na něj rozkřičel Absolon.Rychlá ruka čarodějky, která ho chytla za paži jej však brzy uklidnila."Je to Dárosh."odpověděl bez mrknutí oka Liam."Dárosh?"divila se čarodějka, "vždyť ti dávno nežijí a navíc podle mě rozhodně Gabriel nevypadá jako nějaký vychrtlý a odporný Dárosh a v žádném případě nemá dlouhé vlasy…..no a o té mastnotě vlasů se možná dá pochybovat."snažila se Alyson malým vtípkem uvolnit napjatou situaci."Takže Dárosh"vypustil upír z úst polohlasem,"A jak jsi na to přišel?"a jeho pohled dravce se ukotvil na hnědi očí Liama."Nebyl jsem si zprva jist,ale vše tomu naznačuje.Jeho změna v chování i jeho předešlé chování.To proč najedenou ví tolik věcí, které bývají smrtelníky nepochopeny, ale stejně si s ním musíme promluvit a zjistit to.Hlavně se dozvědět proč zabil ty lidi.Nechci jej obhajovat, ale třeba věděl něco co mi nevíme."Absolon výslovně nesnášel,když Liam začínal takhle chytračit.Tak jen zabručel na znak souhlasu.

   Alyson scházela po dřevěných schodech, které vedli do sklepa.Ve sklepě bylo zhasnuto,spíš tu nikdy nebylo světlo, protože ho nebylo zapotřebí.Dosud zde schovávali jen nebezpečné démony, kteří se příliš pletli do lidských záležitostí a posléze je předávali k Soudcům, kteří rozhodli o jejich budoucím osudu, ale dnes nesestupovala k nepříteli, který pro ni neznamenal vůbec nic.Krůček po krůčku se blížila k příteli, jenž musí být vězněn.Sešla z posledního stupínku schodů a viděla postavu choulící se v rohu sklepa.Došla k němu,ale on ji nevnímal jeho otevřené oči jakoby se dívali na něco , co je v dáli za ní.Nemohla uvěřit,že tohle je ten kluk, kterého zná již od útlého dětství.Od dětství, kdy ještě oba žili v blaženém nic nevědění.Mnohem dřív než objevila své schopnosti.Odpoutala jej, ale neztrácela na ostražitosti.Dnes jsi nebyla vůbec ničím jistá.Přímým a tvrdým hlasem, který ani nevěděla , že má, mu řekla ať vstane.Vedla ho stejnou cestou nahoru po schodech.Gabriel chytl za kliku a otevřel dveře paprsky ze světla v předsíni mu udeřili do očí tak silně, že je musel zavřít.Vcházeli do společné místnosti, kde již čekali Liam a Absolon.Gabriel měl pořád stejně vypadající tupý výraz.Jen vzpomínal jaké to bylo předtím než udělal ty ohavnosti.Vzpomínal na nekonečné čertění mezi upírem a démonem.A na smích Alyson.Srdce ho pálilo vědomím, že to on vše zničil.

   Liam byl vždy ukecaný a slova vždy formuloval jako básník do veršů lyrických básní.A tak se i v tuto chvíli nebojácně ujal slova."Gabrieli musím se tě teď zeptat na několik věcí."Gabriel pouze odevzdaně přikývl hlavou.Několik stovek let starý démon se Gabriela ptal na věci, které jednoznačně jako člověk nemohl znát.Gabriel však odpovídal rychle a jednoznačně.Jejich rozhovor byl tak rytmický, že kdyby jste přivřeli oči a přidali trochu fantazie tak vám připadne jako bubnování bubnů.Alyson chtěla zastavit tenhle výslech,ale věděla, že ty informace potřebují.Tak potlačila svůj pud ochránit přítele a jen tiše přihlížela.Absolona už rozhovor začínal značně nudit, tak sebou praštil do křesla a k jeho samotnému údivu to nikdo nijak neregistroval.Výslech se konečně dočkal svého konce."Děkuji Gabrieli."řekl Liam s přívětivým úsměvem."Můžu už jít?"ptal se unavený Gabriel."NE."odpověděl znuděný upír.Absolonovi po tom výslechu bylo již vše jasné."Musíme ti ještě něco říci"řekl už ne s takovou razancí jak prvé NE.Gabrielovi v očích svitl snad pramínek naděje, že není stvůra a na malou chvíli mu i líce bělostné barvy zrůžověli.Alyson se ujala slova s myšlenkou, že snad od ní tu zprávu bude nést lépe než od těch dvou."Víš Gabrieli ty nejsi člověk."nemohla si nevšimnout úleku v jeho tváři,ale nenechala se vyvést z míry a pokračovala dále."Jsi démon Dárosh."dřív by vůbec nevěděl o čem ta drobná dívenka mluví, ale dnes ji rozuměl, přesto se neubránil říci "Ne to není možné."Alyson smutně pohlédla do těch jeho hadích očí "Ano je….narodil jsi se jako člověk,ale i s geny tohoto démona.Poznali jsme to podle tvého rodokmenu."Ale vždyť u nás v rodině jsou všichni normální." nepřipouštěl jsi stále skutečnost."Ano to jsou"vykládala dále čarodějka " u tebe se stalo něco zvláštního nevíme přesně kdy ,ale tvoje démonská duše byla probuzena."Absolon už měl dost toho cukrového kvákotu"A teď nám řekni proč jsi zabil ty lidi?"toho se Gabriel nejvíce bál "Nebudete mi věřit, jenže oni už to nebyli lidé.Byli zlý a představovali pro vás hrozbu….musel jsem to udělat."nebyli to lidé zopakoval jsi Asolon větu v hlavě a podíval se na Liama ten přikývl,že Gabriel říká pravdu.V Absolonovi rostl hněv, který se násobil stresem a únavou posledních dnů.Ale udržel své zvířecí já.Když i Alyson pochopila spadla z ní velká tíha objala svého přítele, ale ten se od ní odtáhl.Zamrzelo ji jeho chování, jenže Gabrieli se hlavou honili jiné věci obrazy těch co tak nemilosrdně usmrtil.Podlomila se mu kolena a on spadl na zem.Ve chvíli se však vzpamatoval a výběhl z domu rychleji než kdokoliv mohl zareagovat.

    "Jak může být tak rychlý?" měl další dotaz nechápající upír.Liam ochotně odpověděl na jeho dotaz"Dároshové ve skutečnosti levitují několik centimetrů nad zemí a to jim umožňuje velice rychlý přesun.""No to je hezké, že se Absolone vzděláváš,ale jestli jste si nevšimli Gabriel utekl!!" vypískla skoro až hystericky Alyson.Upír ji objal svými mohutnými pažemi a Alyson se mu se k němu přivinula , potichu šeptla"Mám o něj strach" Absolon odpověděl hlasem, který utěšuje ublížené dítě "Neboj, on se vrátí.Počkej do rána on se vrátí musí si srovnat myšlenky."

   Upír i démon po posledních velmi vyčerpávajících dnech usnuli téměř okamžitě.Čarodějka tak nečekala moc dlouho.Plížila se z domu jako nějaký zloděj nic jiného ji nezbývalo, protože moc dobře věděla, že oba pánové by byli proti.Prošla několikrát celé město.Místa kam Gabriel rád chodíval,ale ani na jednom z nich nebyl.Nezbývalo nic jiného než použít magii.Začala se soustředit a vyřkla několik latinských slov a v hlavě se ji přehrál přesný popis cesty, kde najde Gabriela.Šla k jezeru sotva došla měla chodidla rozpálena neustálou chůzí , tak že jsi je musel a schladit ve vodě.Došla ke břehu, u kterého bylo molo, smočila nohy ve vodě a pramínky vody jemně obejmuli její chodidla a bolest byla pryč.Rozhlédla se a na molu uviděla sedět toho koho hledala.Zamířila k němu byla dost blízko a najednou zaváhala ,ale nakonec se vedle něj posadila."proč jsi utekl?"Ježíši Alyson to tě nenapadla hloupější otázka nadávala jsi v duchu."Nevím."odpověděl a pohlédl na ni pohledem plným naděje,úzkosti a smutku.Chtěla ho obejmout on se však opět odtáhl.Tentokrát si všiml toho ublíženého výrazu čarodějky."Promiň to není tebou,ale mnou ….cítím se tak divně ti lidé co jsem zabil a vůbec smířit se s tím , že je ze mne najednou nějaký démon.""Rozumím"snažila se Alyson odpovědět co nejvěrohodněji."A co chceš teda dělat."Gabriel se chvíli a zamyslel a nakonec odpověděl "Nic jen se koukat na vodu a na nic nemyslet.Užívat si ten klid"Alyson se na tváři vykouzlil úsměv, který nebyl u ní poslední dobou vůbec vidět."Takže ty takový kecálek, kterého nejde umlčet najednou chceš klid?"zeptala se a popíchla ho laškovně do paže."Mám rád ticho."odpověděl a usmál se na ni.

   Ještě za noci se vrátili domů.Upír i démon jsi chrápali do noty .Gabriel šel do svého pokoje a celkem rychle usnul.Zase to byla Alyson co nemohla spát.Převalovala se až nakonec ze sebe skopla deku a vstala z postele šla se podívat jestli Absolon a Liam nadále spí a taky že ano.Od Gabriela vycházeli divné zvuky asi se mu opět zdála nějaká noční můra o lidech co zabil nebo snad i o něčem mnohem horším.Vklouzla do jeho pokoje potichu jako myška.Klekla k jeho posteli , on sebou nepřestával házet a mumlal cosi co snad bylo v nějakém starém jazyce.Nechtěla ho budit,ale on se začal třást.Tak propletla své prsty jeho a jemně mu stiskla dlaň.Gabrielův divoký spánek se vzápětí uklidnil a padl do sladkého hlubokého spánku.To však někdo opět otevřel dveře od pokoje byl to Absolon nejdřív se na Alyson podíval přísně,ale jeho kantorský pohled se brzy změnil v pohled pochopení , obrátil se a potichu zavřel dveře.Gabriel se sem tam ještě převracel,ale nepustil ruku čarodějky.A ona mu ochotně hlídala spánek a doufala v lepší zítřky……..