Zlatý prstýnek..

Jak moc marnivý život si žila.Měla všechno co si jen řekla,všichni jí milovali.Říkalo se o ní,že neměla žádné srdce.Že prý byla chladnější než ledová královna.Uměla jen ubližovat a utrácet.Byla to ale tak?

,,Už zase!Podívej!ona se prostě neumí oblékat.Kdo to vlastně je?Neznám jí!Vezme si ty hrozné boty a k tomu sukni?Ts!Co na to říkáš?“ ozvalo se trošku přiškrceně..Byl letní den a Ulrika s Beátou seděly na své oblíbené lavičce a hodnotily kolemjdoucí.,,Co by si taky chtěla?neví co to je móda.Vždyť ani asi na sobě neměla nikdy co se nosí!Kdo to vůbec je?!Máš pravdu Ulriko“uchechtla se a  napila se koly.Musel to na ně být asi moc zvláštní pohled.Dvě šestnáctileté holky seděli oblečené v nejdražších značkách a pohrávaly si se svými módními manýry-ať už to byl nejnovější mobil nebo nová mp3.

Ulrika byla vysoká hnědovláska s hlubokými modrými oči.Její otec-bývalý přední návrhář-ji opustil když jí bylo deset.Nikdy se z toho nevzpamatovala.Matka Lejla se o ní moc nezajímala.Chodila na večírky a žila si v penězích,které při rozvodu získala.Tady byly základy Ulriky volného života.A škola?Státní,pak zas soukromá.Nemusela se ani moc učit všechno jí šlo.Přátel podle svého měla dost.

Avšak jejím hlavním problémem bylo to,že nikdy nepoznala jak se dá život prožít naplno.Všechno se ale mělo změnit…

,,Co se to tu děje?“zvolala Ulrika na školní chodbě.Zrovna byla přestávka a ve třídě panoval dost velký rozruch.,,Nová spolužačka-Maja.“přicupitala Beáta.,,Hm..To je ona co jsme viděli na náměstí,že?“ptala se zaujatě Ulrika.Ale bylo jí to celkem jedno.To přece ONA byla hvězdou školy.Nikdo jako ona jí toto místo vzít nemohl.

..,,Ulriko postav se!Řekni mi kdo napsal kytici?!“zakašlal starý a oblezlý učitel češtiny.Nezajímalo ho jak vypadá(bohužel),zajímal se jen o to,jak nejvíc trýznit  žáky.Ulrika si řekla,že trochu oživí hodinu.,,No já vám nevím,“-pošklebovala se-,, že by někdo dost důležitý a významný?“rozesmála se.Celá třída udělala totéž.,,Erben ty huso.“proneslo se ze zadní lavice.Ticho.Nikdo se už nesmál.,,Co prosím?Copak ty mě neznáš?“okřikla Ulrika.Samozřejmě,že to věděla-jak by taky ne,bylo to lehké.Ale než něco  stačila odůvodnit tak jí to někdo takhle přeruší?!To si nenechá líbit.,,Neznám měla bych?Podívala si se někdy do zrcadla?Zmalovaná seš,zato pusa ti mele až moc.Holka asi by si měla zjistit co je to kniha.Možná by ti to pomohlo.“Byla to Maja.Ano ta nová,ve streetových botkách a džínové sukýnce.To Ulriku dostalo.,,Co si myslíš?!Že ty nějaká nicka mě tady budeš poučovat o tom jak se mám učit?O tom abych něco četla?Ty mi nesáháš po kotníky!“to už křičela a obě proti sobě stály a ubíjely se pohledem.,,Dost!kde si myslíte že jste?Obě do ředitelny!“a panu oblezlému došli nervy.

Ulrika i Maja nyní seděli v ředitelně.,,Děvčata tohle chování my zde nestrpíme.Asi bych to neřešila nebýt to zrovna vy dvě,“-my dvě?já ne?Ona je nová!-,,vymyslela jsem pro vás trest ve kterém se naučíte vyrovnávat jedna s druhou.Od příštího pondělí jedete na výměnný program do Finska.Vašim rodičům jsem již volala.Můžete jít.“Usmála se ředitelka a zabouchla za nimi dveře.,,Finsko?Co tam asi tak budu dělat?Vždyť tam je zima a žádné centrum nic!“rozčilovala se Ulrika.,,Aspoň zjistíš,že život nejsou jen peníze a užívání.“uchechtla se Maja a odešla.Co si vůbec ta holka myslí?Doteď si tohle k ní nikdo nikdy nedovolil.

,,Mami!kde mám kufr?Musím si sbalit ještě chci jít pryč!“přeřvávala Ulrika hlasité stereo.,,Ve sklepě drahoušku!“ozvalo se sladkým hláskem.Bezva.Teď ještě do sklepa.Když po schodech došla dolů,uvědomila si jak dlouho tam vlastně nebyla.Ano,byl to sklep.Kdysi jako malá si v něm schovávala tajné deníky-neměla strach z tmy.Popadla kufry a vytahovala je nahoru když uviděla krabici s nápisem „Ulrika“.Byly v ní všechny různé věci.Dětské šatičky,knížka malá mořská víla,panenka,fotky.Všechno z její minulosti.Zaleskly se jí oči.Řekla si ale,že si přece nerozmaže make-up..Raději vytáhla kufr a rychle na to zapomněla.

Sakra těžké je zabalit si na výměnný program.Bude tam zrovna teplo nebo zima?Pro případ si vzít ještě nějaké večerní šaty-kdoví něco možná se něco odehraje.Nebo lodičky?A bude vůbec k něčemu ta obrovská taška Gucci k něčemu dobrá?Složité to bylo,složité.Po dvouhodinovém balení byl konečně konec.Kufr přecpaný ale co.Až na tu otravnou Maju se to přežije…

                                                               To be continued J