Wish You Were Here
Kraťoučká črta inspirovaná stejnojmennou písní od kapely Pink Floyd :-)
Do zvuku melancholického Wish You Were Here se usměju pro sebe. Přeji si, abys tu byla se mnou. Vždycky jsem si to přál. A přitom jsem nikdy nevěděl, jak Ti to mám říct. Šmudlám v ruce kapesníček s Tvým jménem. Dala jsi mi ho na věnečku. Snad jsi ani neznala mé jméno. Možná si mě pamatuješ jen jako toho kluka ve velkým obleku. Ale já na tebe nezapomněl. Tak mé ruce svírají pomalu šednoucí ústřižek látky. A já si přeji jediné – kéž bys tu byla.
S lidmi jsem se nikdy moc nebavil. Už když jsem byl malý, stranil jsem se společnosti. Nevěřil jsem lidem a oni nevěřili mně.
„Havrane!“ křičeli na mě. Ve vytahaném černém svetru a příliš velkých botách jsem byl za třídního kašpara. Ušklíbali se, pískali a házeli po mně křídy. Ale já si z toho nic nedělal. Měl jsem totiž vlastní svět. Prakticky jsem žil v knihách. Četl jsem Irvinga, Bulgakova a i Vonneguta a k tomu mi ze starého magneťáku chřestily písničky od Pink Floyd. Byl jsem spokojený.
Tak proč? Proč se to muselo změnit?
Spolu s ostatními spolužáky jsem se přihlásil do tanečních. Opět jsem se stal tím temným ptákem. Rukávy velkého saka mi visely podél těla jako zmoklé peří a já se vždycky jen těšil, až se vrátím ke svým knížkám.
Pak se ale stalo něco, co jsem nečekal. Zjevila ses Ty. Vznášela ses nad parketem jako bílá holubice. Tvé světlo mě přitahovalo. Něco se ve mně zlomilo a musel jsem Tě poprosit o tanec.
To sladké „jasně“ rezonuje v mé hlavě ještě dnes. Jak mi Tvé koutky dávaly svolení se Tě dotknout.
Jedinkrát jsme spolu tančili, ale vím, že na to do smrti nezapomenu. A potom, potom jsem od Tebe dostal kapesníček, na kterém stála ta čtyři skvostná písmena Jana. Věděl jsem, že Tě budu navždy milovat.
Tvoje krása mi otevřela oči. Pochopil jsem, proč jsem na světě a za čím mám jít. Od té doby jsem na Tebe nemohl přestat myslet. Nemůžu pracovat. Už ani knížky mě nebaví. Pověz mi, prosím, co mám udělat, abych Tě mohl vidět.
Tvůj ctitel „Havran“
Odlepila dopis ze dveří a zběžně ho prohlédla. Zhluboka si povzdechla, potom zmuchlala papír a hodila ho do koše.
„Edo, ten blázen už zase píše. Fakt netuším, za koho mě má. Sehnals už soudní příkaz, aby se ten pošuk držel dál?“
„Neboj, Maruš, už to brzo bude…“
Diskuse článku
však já sem tam právě nechala tý fantazii docela prostor a počítala sem s tím, že "všecko je jinak"... něco jako ve filmu Má mě rád, nemá mě rád. znáš to(:
Né já myslel text. Wish you were here bych zrovna slaďákem nenazval. :) Spíš ten takovej nostalgickej začátek atd.
Když ono to není bývalý lásce, ale tý se kterým chce navázat imaginární a vymyšlený vztah. Ona s ním vůbec nemá nic společnýho a v životě ho nemusela vidět. Spíš tam jde jen o jeho iluzi.
A jasný příště se snad trefím do noty víc 
hoši, a písnice Wish you were here říkáte slaďák?
tak to ste toho ještě asi docela málo slyšeli(:
nooo díky, doufám, že takhle neskončim né, svou šanci jsem už asi promarnila:)
jinak to dílo..........se mi zdálo asi trošku mělký. já nevim, jako nerada bych tady kritizovala, když sem nic sama nenapsalsa asi sto let. ale je to tak. kdybych chtěla napsat dopis magora, co už postý píše svý dávný lásce, tak...... nevim. asi bych to trošku zextrémnila:) je to takový moc věcný a konkrétní.
a ty pasáže, jakej sem byl samotář, mi k tomu už vůbec neseděj.
ach, odpusť. beztak psát umíš, to všichni víme. 
Díky moc za komentáře
DoctoreX: Jo jo právě to znechucení ulepeným slaďákem byl účel 
Nicméně pokud přijmeme premisu, že ten člověk je blázen, tak se může představovat zas a znova. Klidně může desetkrát poslat ten samý dopis
(Ale nebudu se vymlouvat - nedomyslel jsem to 
)
estrius: Zkusím tedy příště přijít s něčím lepším
Teda... no...nebudu tě srovnávat s ostatníma smrtelníkama, ale v porovnání s tebou samým se mi tohle zdá trochu holé a kostrbaté. Myšlenka se mi líbí, i když jsem to tak trochu čekal...
Ani nevíš jaké jsem měl nutkání zneužít snadno získanou moc a strhnout ti 1 000 000 zlatých . Ale dobrá, nechme té legrace a zpět k vážné práci.
Hned první věta se mi nelíbila, osobně bych ji přeformuloval. Ale smysl to dává...proč ne.
Dobré čtyři pětiny článku jsem měl sto chutí ti to hodit na hlavu, protože v Ty, Vy a tak dále se používá velké písmeno jen v dopisech...pak sis to zachránil.
Ale asi by ti to i prošlo - osobně tohle pravidlo nesnáším.
No dál k povídce.
Gramatika dobrá, nenašel jsem snad jedinou chybu (ale taky co chcete ve 22:00).
Příběh...no líbil se mi. Ale asi bych to nebyl ani já, kdybych si nedokázal najít nějaké nedostatky. Z toho co jsi napsal vyplývá, že to není první vzkaz, co jí napsal.
Ale přesto tu probírá sám sebe a svůj život. Takže se buď opakuje, nebo si to úplně nedomyslel. Nezdá se ti, že by se představil hned v tom prvním?
Co se mi líbilo byl ten konec, takový správně depresivní, dotek reality, kteří boří domeček z karet plný snů. Tak, to je asi všechno, co mě k tomu napadá.
Pokud si na něco vzpomenu, ještě ti zkusím napsat. I když už nic dalšího nepředpokládám, komentář by byl delší než povídka.
Myslím, že si za ten nápad, bezchybnou gramatiku a řekněme velice slušné zpracování takovou slabší jedničku zasloužíš.
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Koho se bojí toho nenávidí, koho nenávidí, tomu přejí smrt. (Ennius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©