Violett (7. díl)

Violett chvíli jen rozklepaně seděla a přemýšlela, co je má dělat. Najednou se v té komůrce, která jí byla domovem necítila bezpečně. Jediný, na koho se tady opravdu mohla obrátit, byla Polly. Nerozmýšlela se, popadla dopis a letěla za ní. Věděla, že bude ještě spát, ale byla jediná, komu mohla věřit. Doběhla až k jejímu pokoji a zaklepala. Ve dveřích se po chvíli objevila rozespalá Polly, ale než stihla říct jediné slovo, Violett ji zatlačila dovnitř.

,,Viol, co se děje?“

Violett jí beze slova vrazila do ruky dopis. Polly rozespale mžourala do papíru, ale po chvíli se na ni podívala:

,,Víš, že čtení nikdy nebyla moje silná stránka.“

,,Někdo o tom ví… Ví, co jsem udělala… Tomu chlapovi… Někdo nás viděl!“

,,Ale… Kdo? Nikdo tam nebyl! A proč by ti psal dopis? Proč by tě rovnou neudal?! V tom bude něco jinýho… Možná jen hloupej vtip.“

,,Někdo byl u mě v pokoji. Věci byly přeházené.“

,,Uklidni se! To je blbost; co by po tobě kdo mohl chtít?“

,,Ale jak mi teda vysvětlíš, že šaty byly na zemi, když si moc dobře pamatuju, že jsem je přehodila přes židli?“

,,Kočko, no tak… Včera jsi pila, mohla si do tý židle žďuchnout a ty šaty shodit. Nebo si to třeba jen špatně pamatuješ. Zbytečně sýčkuješ.“

,,Já… Já nevím, Polly… Já už nevím nic…“ rozplakala se Violett.

,,No tak… Utři slzy a jedem dál. Neměla si být už u Toma?“

,,Ne… Teda ano… Ale nikam nejdu… Mám strach někam jít…“

,,Violett, neblbni! Vždyť jde o tvoje vzdělání… Mazej… Jde jen o nějakého přihlouplého vtipálka. Utíkej, ještě to stihneš.“

,,Máš recht.“

,,Tak nebul… A upaluj!“ postrčila ji s povzbudivým úsměvem Polly.

---

,,Dobrý den! Moc se omlouvám za zdržení, ale pan Robinson ještě potřeboval…“

,,To je v pořádku, Cornelie,“ přerušil ji Tom, ,,běžte si zatím sednout do knihovny.“

,,A ty, Molly, dones nám, prosím, čaj,“ otočil se na služebnou, která kývla a vydala se do kuchyně.

,,Posaďte se,“ pokynul dívce a pak pokračoval: ,,Chtěl jsem s vámi mluvit o jisté záležitosti týkající se vašeho vzdělání.“

,,Poslouchám.“

,,Jde o to, že si myslím, že někdo jako vy by měl opravdu studovat… Ale ne jen tak po knihovnách, ale ve škole.“

,,Děkuji, ale sám přece víte, že…“

,,Ale ke studiu na prestižní škole je třeba platit vysoké školné a mít dobré společenské postavení, já vím,“ odmlčel se a pak pokračoval, ,,A proto jsem se rozhodl učinit vám jistou nabídku.“

Violett povytáhla obočí. Jak to myslí? Běželo jí hlavou.

,,Vím, že tato nabídka bude znít poněkud neobvykle, ale za předpokladu sňatku s bohatým a vlivným člověkem, který by pak… Nazvěme to – vynaložil jisté výdaje, aby vám vyrobil novou identitu a smazal vaši starou, by vašemu studiu nestálo nic v cestě. Za předpokladu sňatku s bohatým a vlivným člověkem jako jsem já.“

©LWC