Violett (5. díl)

Muž, který stál za jejich zády byl zřejmě inspektor. Mladý, poměrně pohledný muž je obě změřil přísným pohledem.

,,To jsem já…“ odpověděla Violett a snažila se řídit podle rady, kterou dostala.

,,Polly,“ představila se druhá dívka.

,,James Cornwell, inspektor Scotland Yardu. Chtěl bych vám položit pár otázek. Znaly jste jistého Dicka Collinse?“

Takže Dick Collins… Tak se  jmenuje… Jmenoval. Pomyslela si Violett upírajíc pohled do jednoho bodu někde u baru. Ale pak si uvědomila, že na ni inspektor upřeně hledí a rychle se vzpamatovala. Nadechla se a se špatně skrývanou nervozitou odpověděla:

,,To jméno mi nic neříká.“

,,Mně taky ne,“ přitakala Polly.

,,Zajímavé. Jistý muž nám vypověděl, že jste v jeho doprovodu včera v noci opouštěly jistý bar. Pokud je tomu tak, byla jste poslední, kdo ho viděl naživu. Můžete to nějak vysvětlit?“

,,To… Není možné… Asi… Asi se musel splést.“ Polkla Violett naprázdno.

,,A kde jste tedy včera byly kolem deváté hodiny večer?“

,,Myslíte si, že bychom ho byly schopná zabít?!“

,,Na to jsem se netázal slečno; to je to, co se právě snažím zjistit. Tak povíte mi kde jste byla?!“ začal zvyšovat has.

Violett se začaly drát slzy do očí… Polly vytušila, že se musí do celé situace okamžitě vložit, než se Viol ke všemu přizná:

,,Mohl byste si ty hrubosti nechat od cesty?! To o sobě tvrdíte, že jste gentleman?! Podívejte, jak jste ji vyděsil!“

Mladý muž se zarazil a lítostivým, trochu otcovským pohledem se podíval na Violett.

,,Omlouvám se, slečno.“

A s těmito slovy odešel. Zřejmě si uvědomil, že nebyl zrovna zdvořilý a neměl odvahu se dál ptát.

,,Jsi v pořádku, kočko?“

,,Jo… Dobrý… Bude to dobrý… Jdem pryč.“ Odpověděla Violett, popadla Polly za ruku a táhla ji stranou… Nechtěla, aby ji takhle někdo viděl.

            Uvědomovala si, že se vlastně NIC nestalo. Jeden moment, jedno uhození jako vždycky… Podle plánu, který už tolikrát vyšel! Je to jednoduché jako… Jako rozbít sklenici. Ale sklenice není člověk, není živá! A stačí vteřina a najednou už není. Není! Neprobudí se! NIKDY! Nikdy nepromluví ani slovo; nikdy už do sebe nenalije tu pitomou whisky. Už neudělá nic. Ticho a prázdno, které pak bude viníka pronásledovat do konce života. Ticho, které se nedá přeřvat; prázdno, které nelze ničím naplnit. A hlavně výčitky svědomí, protože to Vaše ruka ukončila něčí život!