Velbloud a kůň

Už je to dlouho co se tento příběh stal velblobdovy a arabskému koni. Vše se odehrává v daleké poušti.  Jedno parné odpoledne si po poušti vesele kráčel velbloud. Z jeho pohody ho vytrhlo pravidelné sténání. Vztyčil hlavu a rozhlížel se po okolí. V tu chvíli uviděl něco černého v dálce ležet. Byl to žíznivý arabský kůň. Opatrně k němu přistoupil a kůň ztěžka řekl: ,,Žízeň." Velbloud jeho přání vyslyšel a vydal se hledat vodu. Po krátké době velbloud přistoupil ke koni s vodou a dal mu napít. Arab hned mrštně vyskočil a povídá: ,,Jo, díky." Už, už se velbloud chystal koně opustit a vydat se vlastní cestou se ho kůň zeptal: ,,Jak se jmenuješ?" ,,Lucky." odpověděl udiveně velbloud. ,,Tak já jsem Oliver." dodal arab.  Asi tak po půl hodině přítomnost koně Luckyho začela otravovat. ,,Proč máš pořád tak hloupé otázky?" ohnal se velbloud vztekle. ,,No ták, chci se o tobě dozvědět něco víc." ,,To chtít můžeš stejně ti nic nepovím." zasmál se Lucky. Oliver se ušklíbl a vzdal se. Chvíli bylo ticho a pak arab navrhl ,,Kamaráde co kdyby jsme si dali závod v běhu?" ,,Kamaráde vždyť by si zas padl žízní." řekl Lucky. ,,Ne teď už ne, vsaď se, že vyhraju." povyšoval se Oliver nad velbloudem. ,,Radši se vsázet nebudu, jsi moc domýšlivý." řekl znechuceně Lucky. ,,Prosím, prosím." kouknul se smutně na velblouda. ,,No dobře, zítra v poledne tady u té cesty." ,,A stejně vyhraju, s tvým tělem bych se ani neobtěžoval na nějaký závod." smál se kůň. Lucky jenom zakroutil hlavou a dodal: ,,Tak zítra čau." A šli každý svou cestou.  Ve slunečné dopoledne se sešli na místě kde se měl závod konat. ,,Bojíš se?" zakřičel na Luckyho Oliver. ,,Čeho, tebe?" odpověděl velbloud. ,,Tak se připrav tři, dva, jedna" počítal arab, Teď!" Oba vyběhli stejně. Chvíli vedl Lucky pak zas Oliver. Ale teď se už dostával do vedení velbloud. Kůň byl daleko za ním. V jeden okamžik se Lucky pozastavil a ohlídl za sebe.Viděl jak Oliver leží. Běžel za ním. Nejdřív zvědavě zkoumal jestli si z něho nedělá srandu. A taky nedělal. Promlouval na něj, políval ho vodou ale Oliverovi už nebylo pomoci. Lucky se vzdal a šel pryč, daleko od koně. Naposledy se ohlédnul, ukápla mu slza a na místo se už nikdy nevrátil. Zmizel v daleko v dálce.  Ne nadarmo se říká ,,Pýcha předchází pád." Tady to špatně dopadlo pro domýšlivého araba.