Vážený pane Wintone...
Omlouvám se za zpoždění dalšího dílu Sáry Rosten, ale třídní mi čorknul disketu:-( Zatím vám Tady dám takové dílko - dopis psaný N. Wintonovi... Britovi, kterému se podařilo před začátkem druhé světové války zachránit život 669 - ti dětem z uprchlických táborů...
Vážený pane Wintone,
Píši Vám, i když vím, že tyto řádky si nejspíš stejně nikdy nepřečtete… Znám Váš příběh o záchraně lidských životů od začátku až do konce… A teď tu sedím s tužkou v ruce a přemýšlím nad otázkou: Jak je možné v této době konat dobro?
Možná i Vy jste kdysi přemýšlel nad touto otázkou. A zkouším si představit, na co jste nejspíš myslel po příjezdu do Prahy. Navštívil jste uprchlické tábory, viděl malé děti, mnohdy bez rodičů, které strádaly, hladověly a byly trestány za to, že na jejich hlavičkách neraší blond vlas, nekoukají na svět modrýma očima a nebo jen za to, že mají jiný původ než ten „správný“. Snad téměř každý by si řekl něco jako:
,,Nebohé děti… Ale jak jim já – pouhý člověk – mohu pomoci…?“
A přesto se našel jeden, který v sobě našel tolik odvahy, aby se vrátil tam daleko do svého domova a pomohl… Byl jste to Vy, pane Wintone… A díky Vašemu příběhu možná už znám odpověď na otázku, jak je možné v této době konat dobro…
Konat dobro znamená najít pomyslnou pokladnici plnou dobra, které se skrývá v každém z nás a začít z ní dávat své bohatství ostatním. Avšak darováním kousku dobra z této pokladnice nebudete ochuzen, ba naopak. S každým kouskem, který někomu darujete, se pokladnice dvojnásob naplní pocitem, že jste udělal něco, co pomohlo člověku, jenž to v danou chvíli nejvíce potřeboval.
A Vy jste našel svou pokladnici dobra. Důkazem je 669 dětí, které se Vám podařilo zachránit a které Vaši pokladnici naplnili svým vděkem… Protože Vy jste důkaz, že i zdánlivě obyčejný člověk, může být hrdina.
Na obrázku je Nicolas Winton s jedním z dětí, které se mu podařilo přepravit do Británie a zachránit mu tím život…
Pokud byste se o příběhu tohoto muže chtěli dovědět více, doporučuji Vám navštívit tyto stránky:
http://www.wintonfilm.com/pribeh_cz.html
Diskuse článku
Winton byl neuvěřitělně skromný člověk o tom co za války udělal nikdo nevěděl a dokumenty ke všem dětem se našly po mnoha letech v jeho domě na půdě-objevila je jeho žena a když za ním s pláčem přišla a ptala se ho jestli je pravda to co udělal pokrčil prý rameny a řekl ano drahá. To bylo vše co na to řekl...
Drea: já taky... upe sem se z toho "sesypala" bylo to fakt dojemný... 
obdivuju toho člověka
Lidi jako on by stalo obdivovat,ti si to totiz zaslouzi a ne vecina nynejsich znamych osobnosti,kteri maji miliony a nikomu nepomahaj.
Wow...
nenapadlo by mě, že by tady někdo psal na toto téma....hodně povedené.....od první chvíle, co jsem se dívala na dokumentární film o něm, jsem ho obdivovala....byl to Významný Muž....
Pěkně napsáno a vystihuje to to, co má. A toho pána skutečně obdivuji, dokázal hodně.
Pěkně napsáno.
je v tom srdce...jsi moje šikulka... 
jo o tomhle chlápkovi sem slyšela..má můj obdiv..a ty taky
Tohle už jsem četla, ale i přesto jsem si to musela přečíst znovu, je to moc hezké a velice, velice povedené dílko 
Vím, že je to poněkud strohé a jednotvárné ale nemohu napsat nic jiného než - Nádhera
Lena: Ta nadace právě natočila film - takový dokument a my na tom byli v kině se školou... a tam říkali, že máme napsat něco k tomu dokumentu do soutěže... Ani nevím, jestli to nakonec úča odeslala
Aduška: To bylo i v tom dokumentárním filmu, co jsme na něm byli v kině... 
To bylo fakt strašně emotivní... Jsem u toho brečela...
viděla jsem pořad v televizi... bylo to sice starší, ale strašně mě dojalo... pan Winton seděl normálně mezi divákama a uvádějící s ním probírala co se fšecko odahrálo a pak upozornila na ženu která seděla vedle něj že je "jedna" z těch mnoha dětí které zachránil... začali se zdravit... paní neměla ani slov protože vyjádřit slovy někomu poděkování za život... to není vůbec lehké... a pak vyzvala aby se postavil každý koho zachránil pan Winton... a najednou se postavilo celé obecenstvo a začali tleskat... bylo to fakt nezapomenutelný... a strašně dojemný... při představě co fšecko ryskoval... zaslouží si velikej obdiv a čest...
jj uzasnej clovek....nemelo by se zapominat...
je úžasné, že jediný človek dokázal zachrániť život toľkým deťom.. :)
reportáž o něm byla někdy v nějakým pořadu na nově a bya dobrá...tohle je taky pěkný
No já jak sem ti psala na ciq nvm jesi to není ten pán co uzachránil ty děti a pak o tom byl ten dokument..jesi jo,tak to bylo strašně dojemný...Je to sice dost krátké,ale podstatu to myslím vystiuhje. Nenapdá mě výčitka. je to takový oduševnělý,no:)
Koukám, že jste taky byli asi na tom filmu, že? Já u něj i brečela...
Jj, jsou... na takOvé lidi byse nemělO zapomínat...
je to uzasne...obdivuju takove lidi,obycejne..co v sobe dokazali najit silu a zacali pomahat,i kdyz to treba taky nemeli moc lehke...proste,tito lide jsou hrdinove
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Léčíš-li rány, je vždy na bolest, lepším lékem bolest. (Cato)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©