Uplakaný večer.

Uplaný večer

Obvykle v tuto hodinu je pokoj tichý a jsou slyšet jen oddechy, ale dnes ne. Dnes ho doprovází výkřiky bezmoci, doprošování, vzlyků a taky nenávisti. Malá holčička sedí ve své světlounce modré noční košilce na postýlce. Zrak upřený na cestu, která vede mezi vysokými paneláky. Holčička se nadechne a ze všech sil znovu zakřičí prosbu. „Prosím! Vrať se!.“ Vzlykne a pokračuje „Prosím! Tatínku! Prosím, vrať se!“ Snad v naději že se Tatínek vrátí přečte ji pohádku. Pohladí po vlasech. Znovu a znovu prosí. A doufá že ji třeba tatínek uslyší i když je daleko v práci. Do jejího vzlykání a křiku v padne do pokoje Matka. „Neřvi a jdi spát! Jestli ještě zařveš tak tě zřežu!“ Holčička dostane strach ztichne ale jakmile se zabouchnou dveře znovu propukne ve velký pláč. Slzičky si utírá kapesníčkem co ji dal tatínek. V té malé hlavičce se ozývají výkřiky nenávisti: „Ona je zlá! Nemá mě ráda.“ Tak to ale přece není, Maminka jen neměla vydrž holčičku uspávat 2 hodiny. Holčička přitiskne malou ručičku na sklo. „Prosím, vrať se , ona je na mě zlá.“ Že by zázrak? Napadne holčičku když uvidí tmavé auto, které se blíži k jejímu paneláku. NE! Zázraky jsou pouze v pohádkách. To holčičku bolí. Už se těšila na to jak tatínka obejme je ještě víc zklamaná a opuštěná . Vzlyká a muchlá se k peřince aby nebyla sama. Už se křikem vysílila tolik že její pohled spočine na zemi, kde se valí plyšový méďa. Leží v rohu sám. Holčička ho okamžitě vezme do jejích dlaní. Se vzlykem se oba dívají na cestu. Potichoučku holčička prosí. „tatínku, Vrať se.“ Nadechne se a vzlykne. „Prosím Jsme tady jenom s Míšou, Maminka je   zla prosím.“ Stiskne míšu ještě víc. „Vrať se.“ Zařve z plných sil. Posledních sil. Teď už jen tiše vzlyká a mazlí se s míšou. „Nikdy tě nenechám samotného, nikdy budeme vždycky spolu.“ Víčka už ji pomalu klesají. Pokaždé když si to uvědomí je rychle otevře, ale časem se stanou tak těžké že ani nejdou otevřít. A Tak malá holčička vyčerpaná prosbou s medvídkem v náručí upadá do světa snů. Do světa kde není nikdo sám. Kde není důvod mít strach. Kde ji nikdo neubližuje. Do jejich snů.