The Losers, XII. část
Příběh • Romantica le Racci • Jeptiška • 8. 5. 2007
trochu delší po dlouhý době
Jen co Robert s Ondrou otevřeli ony zmiňované lahve vodky, už to jelo. Smích a zábava, Ondra se trochu uvolnil, Robert už taky nebyl tak moc emo jak býval.
"Tak schválně, kdo bude mít tu flašku dřív vypitou," řekl Robert ještě při smyslech.
"Haha, spíš s kým to dřív šlehne jak se tak na tebe dívám…" odvětil Ondra. "Teda ale moh.. moh by sis třeba vyluxovat někdy."
"Se vsákne," odpověděl se smíchem Robert už s alkoholem v krvi.
"Už se vsáklo," odpověděl Ondra, ale o něco méně rozesmátý než Robert. "Já to vidim zejtra na parádní opici hele."
"Vopice? Kde? Tyjo, v Modrý Vopici sme taky jednou hráli.. *škyt* Nebo sem tak blbej že si to nepamatuju?" motal se Robertovi jazyk. Ondra pokrčil rameny a Robert si znovu pořádně přihnul z lahve.
"Tak na… nový přátelství?" řekla Lenka a ťukla svojí lahví piva o Viktorovu.
"Třeba," usmál se Viktor.
"Normálně," řekla Lenka poté co se napila, "vždycky sem si myslela že rockový hvězdy buď bydlej v těch velkejch vilách nebo sou zalezlý v takový špinavý díře zahrabaný do bordelu a drog."
"Aha," rozesmál se Viktor, "a můj byt řadíš do toho bordelu?"
"Nééé, to sem nechtěla říct! Já jenom že to tu máš pěkný.. na to že je to panelák.. to je fakt příjemný."
"Jo, tak to sem rád, že se ti to líbí.."
"Máš tu bicí?"
"Jo, ale složený, doma sem dlouho nehrál, většinou si ťukám ve zkušebně."
"A kde máte zkušebnu?"
Viktor dostal záchvat smíchu. "Ne, to ti neřeknu, prodala bys to novinám a soukromí na zkoušení by bylo v tahu."
"Prosím," žadonila Lenka. Viktor se pořád smál a odmítal, argumentoval už s absolutně absurdními důvody, až se Lenka uchýlila (už pod značným vlivem alkoholu, Viktora celkem udivilo, že jí stačí necelá jedna lahev dvanáctky) k překvapivému způsobu – vzala Viktora kolem krku a zašeptala mu do ucha:
"Řekni, Viku…" a políbila ho. Viktor se nerozmýšlel.
"Neřeknu," začal ji líbat.
Když René ukončil hovor s Filipem, zjistil, že je něco po druhé hodině ráno. Sám sobě se podivil, že s Filipem vykecával asi tři hodiny, ale vypadalo to, že si budou skvěle rozumět. Jak si jen přál, aby to vyšlo. Byl už strašně unavený, a tak se jenom přikryl Ondrovou palestinou, kterou mu omylem vzal a usnul na pohovce.
Ráno ho vzbudil Oliver se slovy:
"René? Já odcházím, měj se…"
"Pa, Olivere…" zívnul. "Dík žes tu byl…"
"Hm," zamumlal Oliver a odešel. René přemýšlel, co mu zase přelítlo přes nos, ale neřešil to. byl pořádně rozlámaný, bolelo ho za krkem, nohy… vždyť přece včera na koncertě nic tak náročnýho na fyzičku nedělal, tak proč? Možná proto, že v noci spal na pohovce. Vstal a dal si horkou sprchu. Hrábnul po diáři, který měl na stole a otevřel ho. Hledal, kam si zelenou fixou zapsal další koncert – za týden v Ostravě. Ostrava… ne, Ostrava ne… Jak ostatní členové kapely Ovu měli rádi, René byl jediný, který tam jezdil nerad. Naprosto mu vyhovovala třeba Praha nebo Plzeň, ale Ostravu bůhví proč rád prostě neměl.
Snad mu dneska zvedne náladu ta schůzka s Filipem…
Tamara se v noci skoro nevyspala. jedna že ji bolela ta ruka a druhak že… že ji bolela ta ruka protože na ní Martin furt chmatal. Asi dvacet minut seděla v posteli, než se probudil Martin.
"Láásko, dobrý ráno, jak ses vyspala?"
"Mám chuť ti vyrvat dredy…" procedila Tamara mezi zuby. "Tys mi v noci furt makal na tu ruku zatraceně!"
"Promiň," zívl Martin jakoby nic, "sem si už na to nějak zvykl, no… se nezlob, zlato."
"No jo furt, tobě se to řekne… tebe ty kéry takhle nebolely?"
"Já mám narozdíl od tebe sníženej práh bolesti," zašklebil se Martin. "Ale neboj, to přejde."
Robert se probudil ve velmi podivné pozici samozřejmě s nesnesitelnou bolestí hlavy.
"No kurva…" zeskřehotal polohlasně a potácel se do koupelny. Cestou se mu povedlo zakopnout o spícího Ondru, kterého tím probudil.
"Jau.. dohajzlu.. Robeee…."
"Sorry kámo," zívl Robert. Ondra se jaksi posadil a chytl se za hlavu.
"Pamatuješ si vůbec co sme v noci vyváděli?"
Robert se opřel o zeď a zamyslel se. Co si vybavoval, no.. co to zatraceně bylo… koncert.. paráda, jasně, koncert se povedl, potetovaná Tamara, vysmátej René, Viktor a nějaká blond fanynka…
"Vzpomínám si na tu holčinu jak se přištrachala do šatny a Viktor jí svlíkal pohledem…"
"Hej.. to jo, držel sem se abych nevybuchl smíchy…" zasmál se Ondra držíc se za bolavou hlavu. "To sme jako vypili každej jednu lahev?"
Robert se rozhlédl po bytě – ano, viděl dvě prázdné lahve od vodky. Pak.. nějakou lahev od vína, a čtyři piva. Ondra to zjistil taky.
"No… to sme si teda dali brácho…" prohlásil Ondra.
"Tohle musíme hodit na web hele. Do sekce tajnýho deníku. A musíme donutit Viktora aby napsal něco o tý slečně."
"Robe ale to ho budeme muset děsně ožrat. A víš že u něj to není jednoduchý, ten vydrží všechno.. a hlídá se.. narozdíl od nás…"
Robert se zamyslel. Ondra měl pravdu, opít Viktora nebylo snadný.
"Nám se to povede, o co?"
"Když se nám to nepovede, ty si uklidíš byt a já odmítnu deset rybiček podobnejch Frankiemu do Reného."
Robert se zhrozil. Ale kývnul.
"Ondro, nám se to MUSÍ podařit!" Robert nenáviděl ukízení.. a na jeho bytě to bylo dost znát.
René seděl v kuchyni, hrnek čaje před sebou, zíral nikam a myslel na Filipa. Vybavoval si ještě vůbec jak vypadá? No, nevadí, však ho uvidí dneska… A kdyby ho náhodou nepoznal, Filip ho určitě pozná.
Hlavně mu vrtalo hlavou, co se stalo Oliverovi, že se dneska ráno tak rychle vypařil, ani si s ním nedal ráno snídani. Přemýšlel a přišel na jeden důvod – že by žárlil na to, že si René povídal s Filipem?
No nazdar, chytl se René za hlavu, tohle je moc.
Tamara vyhrabala z lékarničky Panthenol, když Martion odešel do práce. Zase byla sama doma. Nerada trávila víkendy sama, zvlášť soboty. Martin jí řekl že pojede mimo město a vrátí se v neděli večer. Začala být paranoidní. V sobotu na noc mimo Prahu? Kam pojede? Za milenkou?
Zatraceně, Jakoubková, neblbni! okřikla se Tamara v duchu. Martin mě nepodvádí. Doufám… ach jo, povzdychal si Tamara a dala si na tetování slabou vrstvu bílé chladivé masti. MArtin měl pravdu, bylo to dobrý. Jenom doufala, že se to spraví rychle. Bolelo to dost.
Na koncertě na to nemyslela, protože se soustředila na hru a taky na kraviny, zvlášť na pruzení Roberta, narážení do Ondry, škleby na Reného a mlácení hmatníkem do Viktorových činelů a tím ho vlastně taky mírně prudila.
Tamara byla zkrátka živel v kapele.
Viktor se probral a zjistil, že v posteli neleží sám. Rozlepil oči a otočil se. K jeho překvapení či mírnému šoku vedle něj ležela ona blonďatá fanynka jménem Lenka, se kterou měl původně záměr jen ji pozvat na pivo. A co se stalo?
"Hm.. tak to vypadá, že sem se s ní asi vyspal…" prohlásil Viktor polohlasnem. Néé… pomyslel si, já sem id**t!!!! Vstal a šel si udělat kafe. Jen co nallil do hrnku vodu, probudila se Lenka. Viktor ji nenápadně pozoroval a čekal, co udělá. Lenka se chvíli rozhlížela kolem (nevypadalo to že by si Viktora všimla) a pak prohlásila:
"Dopr**le!"
"Taky překvapená?" řekl Viktor. Lenka se podívala jeho směrem. Nejdřív trochu v šoku, ale pak se jaksi "uklidnila" při pohledu na jeho vypracovanou postavu pouze v černých trenýrkách.
"No… jaksi… jo. A dost."
"Hele… chceš vzít domů?"
"Bylo by to nejlepší… no nazdar.. co budu říkat rodičům…" Viktorovi zatrnulo, až málem upustil hrnek.
"Počkej.. prosímtě… ne.. neříkej mi. ž ti je… kolik ti vůbec je"
"No, je mi 19," řekla Lenka a Viktor si viditelně oddychl.
"Ježíšmarjá to sem rád.. bych si to dosmrti neodpustil že sem se vyspal s holkou co jí ani nebylo 18… ježíšmarjá.. víš jak si mě uklidnila? Strašně moc.. nazdra.. já sem vyřízenej.. kurva.. nazdar…" mumlal si Viktor a zapálil si. Lenka se na něj chvíli dívala a pak se zeptala, jestli by si nemohla taky dát kafe. Viktor jí za chvíli podal hrnek a sedl si na postel vedle ní. Lenka civěla do hrnku a pak řekla:
"Hele, Viktore, já.. no.. asi to je blbý takhle po jedný noci co si nic nepamatujem oba dva, ale…" odmlčela se. "Já jako… asi tě miluju."
"Tak schválně, kdo bude mít tu flašku dřív vypitou," řekl Robert ještě při smyslech.
"Haha, spíš s kým to dřív šlehne jak se tak na tebe dívám…" odvětil Ondra. "Teda ale moh.. moh by sis třeba vyluxovat někdy."
"Se vsákne," odpověděl se smíchem Robert už s alkoholem v krvi.
"Už se vsáklo," odpověděl Ondra, ale o něco méně rozesmátý než Robert. "Já to vidim zejtra na parádní opici hele."
"Vopice? Kde? Tyjo, v Modrý Vopici sme taky jednou hráli.. *škyt* Nebo sem tak blbej že si to nepamatuju?" motal se Robertovi jazyk. Ondra pokrčil rameny a Robert si znovu pořádně přihnul z lahve.
"Tak na… nový přátelství?" řekla Lenka a ťukla svojí lahví piva o Viktorovu.
"Třeba," usmál se Viktor.
"Normálně," řekla Lenka poté co se napila, "vždycky sem si myslela že rockový hvězdy buď bydlej v těch velkejch vilách nebo sou zalezlý v takový špinavý díře zahrabaný do bordelu a drog."
"Aha," rozesmál se Viktor, "a můj byt řadíš do toho bordelu?"
"Nééé, to sem nechtěla říct! Já jenom že to tu máš pěkný.. na to že je to panelák.. to je fakt příjemný."
"Jo, tak to sem rád, že se ti to líbí.."
"Máš tu bicí?"
"Jo, ale složený, doma sem dlouho nehrál, většinou si ťukám ve zkušebně."
"A kde máte zkušebnu?"
Viktor dostal záchvat smíchu. "Ne, to ti neřeknu, prodala bys to novinám a soukromí na zkoušení by bylo v tahu."
"Prosím," žadonila Lenka. Viktor se pořád smál a odmítal, argumentoval už s absolutně absurdními důvody, až se Lenka uchýlila (už pod značným vlivem alkoholu, Viktora celkem udivilo, že jí stačí necelá jedna lahev dvanáctky) k překvapivému způsobu – vzala Viktora kolem krku a zašeptala mu do ucha:
"Řekni, Viku…" a políbila ho. Viktor se nerozmýšlel.
"Neřeknu," začal ji líbat.
Když René ukončil hovor s Filipem, zjistil, že je něco po druhé hodině ráno. Sám sobě se podivil, že s Filipem vykecával asi tři hodiny, ale vypadalo to, že si budou skvěle rozumět. Jak si jen přál, aby to vyšlo. Byl už strašně unavený, a tak se jenom přikryl Ondrovou palestinou, kterou mu omylem vzal a usnul na pohovce.
Ráno ho vzbudil Oliver se slovy:
"René? Já odcházím, měj se…"
"Pa, Olivere…" zívnul. "Dík žes tu byl…"
"Hm," zamumlal Oliver a odešel. René přemýšlel, co mu zase přelítlo přes nos, ale neřešil to. byl pořádně rozlámaný, bolelo ho za krkem, nohy… vždyť přece včera na koncertě nic tak náročnýho na fyzičku nedělal, tak proč? Možná proto, že v noci spal na pohovce. Vstal a dal si horkou sprchu. Hrábnul po diáři, který měl na stole a otevřel ho. Hledal, kam si zelenou fixou zapsal další koncert – za týden v Ostravě. Ostrava… ne, Ostrava ne… Jak ostatní členové kapely Ovu měli rádi, René byl jediný, který tam jezdil nerad. Naprosto mu vyhovovala třeba Praha nebo Plzeň, ale Ostravu bůhví proč rád prostě neměl.
Snad mu dneska zvedne náladu ta schůzka s Filipem…
Tamara se v noci skoro nevyspala. jedna že ji bolela ta ruka a druhak že… že ji bolela ta ruka protože na ní Martin furt chmatal. Asi dvacet minut seděla v posteli, než se probudil Martin.
"Láásko, dobrý ráno, jak ses vyspala?"
"Mám chuť ti vyrvat dredy…" procedila Tamara mezi zuby. "Tys mi v noci furt makal na tu ruku zatraceně!"
"Promiň," zívl Martin jakoby nic, "sem si už na to nějak zvykl, no… se nezlob, zlato."
"No jo furt, tobě se to řekne… tebe ty kéry takhle nebolely?"
"Já mám narozdíl od tebe sníženej práh bolesti," zašklebil se Martin. "Ale neboj, to přejde."
Robert se probudil ve velmi podivné pozici samozřejmě s nesnesitelnou bolestí hlavy.
"No kurva…" zeskřehotal polohlasně a potácel se do koupelny. Cestou se mu povedlo zakopnout o spícího Ondru, kterého tím probudil.
"Jau.. dohajzlu.. Robeee…."
"Sorry kámo," zívl Robert. Ondra se jaksi posadil a chytl se za hlavu.
"Pamatuješ si vůbec co sme v noci vyváděli?"
Robert se opřel o zeď a zamyslel se. Co si vybavoval, no.. co to zatraceně bylo… koncert.. paráda, jasně, koncert se povedl, potetovaná Tamara, vysmátej René, Viktor a nějaká blond fanynka…
"Vzpomínám si na tu holčinu jak se přištrachala do šatny a Viktor jí svlíkal pohledem…"
"Hej.. to jo, držel sem se abych nevybuchl smíchy…" zasmál se Ondra držíc se za bolavou hlavu. "To sme jako vypili každej jednu lahev?"
Robert se rozhlédl po bytě – ano, viděl dvě prázdné lahve od vodky. Pak.. nějakou lahev od vína, a čtyři piva. Ondra to zjistil taky.
"No… to sme si teda dali brácho…" prohlásil Ondra.
"Tohle musíme hodit na web hele. Do sekce tajnýho deníku. A musíme donutit Viktora aby napsal něco o tý slečně."
"Robe ale to ho budeme muset děsně ožrat. A víš že u něj to není jednoduchý, ten vydrží všechno.. a hlídá se.. narozdíl od nás…"
Robert se zamyslel. Ondra měl pravdu, opít Viktora nebylo snadný.
"Nám se to povede, o co?"
"Když se nám to nepovede, ty si uklidíš byt a já odmítnu deset rybiček podobnejch Frankiemu do Reného."
Robert se zhrozil. Ale kývnul.
"Ondro, nám se to MUSÍ podařit!" Robert nenáviděl ukízení.. a na jeho bytě to bylo dost znát.
René seděl v kuchyni, hrnek čaje před sebou, zíral nikam a myslel na Filipa. Vybavoval si ještě vůbec jak vypadá? No, nevadí, však ho uvidí dneska… A kdyby ho náhodou nepoznal, Filip ho určitě pozná.
Hlavně mu vrtalo hlavou, co se stalo Oliverovi, že se dneska ráno tak rychle vypařil, ani si s ním nedal ráno snídani. Přemýšlel a přišel na jeden důvod – že by žárlil na to, že si René povídal s Filipem?
No nazdar, chytl se René za hlavu, tohle je moc.
Tamara vyhrabala z lékarničky Panthenol, když Martion odešel do práce. Zase byla sama doma. Nerada trávila víkendy sama, zvlášť soboty. Martin jí řekl že pojede mimo město a vrátí se v neděli večer. Začala být paranoidní. V sobotu na noc mimo Prahu? Kam pojede? Za milenkou?
Zatraceně, Jakoubková, neblbni! okřikla se Tamara v duchu. Martin mě nepodvádí. Doufám… ach jo, povzdychal si Tamara a dala si na tetování slabou vrstvu bílé chladivé masti. MArtin měl pravdu, bylo to dobrý. Jenom doufala, že se to spraví rychle. Bolelo to dost.
Na koncertě na to nemyslela, protože se soustředila na hru a taky na kraviny, zvlášť na pruzení Roberta, narážení do Ondry, škleby na Reného a mlácení hmatníkem do Viktorových činelů a tím ho vlastně taky mírně prudila.
Tamara byla zkrátka živel v kapele.
Viktor se probral a zjistil, že v posteli neleží sám. Rozlepil oči a otočil se. K jeho překvapení či mírnému šoku vedle něj ležela ona blonďatá fanynka jménem Lenka, se kterou měl původně záměr jen ji pozvat na pivo. A co se stalo?
"Hm.. tak to vypadá, že sem se s ní asi vyspal…" prohlásil Viktor polohlasnem. Néé… pomyslel si, já sem id**t!!!! Vstal a šel si udělat kafe. Jen co nallil do hrnku vodu, probudila se Lenka. Viktor ji nenápadně pozoroval a čekal, co udělá. Lenka se chvíli rozhlížela kolem (nevypadalo to že by si Viktora všimla) a pak prohlásila:
"Dopr**le!"
"Taky překvapená?" řekl Viktor. Lenka se podívala jeho směrem. Nejdřív trochu v šoku, ale pak se jaksi "uklidnila" při pohledu na jeho vypracovanou postavu pouze v černých trenýrkách.
"No… jaksi… jo. A dost."
"Hele… chceš vzít domů?"
"Bylo by to nejlepší… no nazdar.. co budu říkat rodičům…" Viktorovi zatrnulo, až málem upustil hrnek.
"Počkej.. prosímtě… ne.. neříkej mi. ž ti je… kolik ti vůbec je"
"No, je mi 19," řekla Lenka a Viktor si viditelně oddychl.
"Ježíšmarjá to sem rád.. bych si to dosmrti neodpustil že sem se vyspal s holkou co jí ani nebylo 18… ježíšmarjá.. víš jak si mě uklidnila? Strašně moc.. nazdra.. já sem vyřízenej.. kurva.. nazdar…" mumlal si Viktor a zapálil si. Lenka se na něj chvíli dívala a pak se zeptala, jestli by si nemohla taky dát kafe. Viktor jí za chvíli podal hrnek a sedl si na postel vedle ní. Lenka civěla do hrnku a pak řekla:
"Hele, Viktore, já.. no.. asi to je blbý takhle po jedný noci co si nic nepamatujem oba dva, ale…" odmlčela se. "Já jako… asi tě miluju."
Diskuse článku
A jak to dopadlo pane hostinský?... Vzali se 
muhehe :))) A nakonec se vezmou a budou spolu žít šťastně až do smrti Jo tenhle díl je good :)
fakticky realllly gooood 
je to supeeeer!
jn jinač dobré 
jeej :D dúfam, že pokračovanie tu bude čo najskôr :) btw. trošku si dávaj pozor pri písaní, pretože si mala občas prehodené písmenká :)
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Nikdo není tak zkušený aby nevěděl, že musí jednou zemřít. (Seneca)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©