René se probudil v cizím bytě, v cizím pokoji. Byl zprvu lehce dezorientovaný,ale poté mu to došlo. Oliver. Tohle by nebylo tak zarážející, kdyby ho Oliver ze spaní nedržel kolem pasu.
Odstřil ho tedy a vylezl z postele. Vůbec si nevzpomínal, co včera večer prováděl, prováděli nebo co se provádělo.
"Neboj, my jsme spolu nic neměli," ozval se Oliver, který s potěšením sledoval Reného záchvat paniky.
"Hm..řikáš to, jako kdybych něco prováděl se někym jinym," spadl Renému kámen ze srdce.
"No vždyť taky joo.."
"Ty seš d**il. To neni sranda."
"Ale já to myslim vážně."
René vytřeštil oči a pomalu ho chytal amok.
"My jsme byli v klubu?" zeptal se po chvilce.
"Hmm.."
"A já jsem se opil."
"Hmm.."
"A sváděl jsem tam někoho?" Bože, ať to ne!!
"Ne."
Uff.
"Ty jsi ho přímo obšťastňoval," řekl klidně Oliver.
"COŽE???" neudržel se René a upustil sklenici, kterou akorát bral do ruky.
"Prosim tebe klid. Dělal sem si srandu. A ukliď ten bordel, co si ted nadělal," usmál se Oliver.
"Ty tvoje vtípky mě jednou budou stát zdraví," zamumlal René a šel pro smetáček s lopatkou.
"Ale ty uvěříš hned všemu. Tomu se fakt nikdy nedá odolat," zatvářil se nevině Oliver.
"Už sem se lek, že můžu mít nějakou nemoc. Pohlavní."
"Hm..Tak to bys to chyt kámo."
Robert se probudil tam, kde usnul. Takže u televize. Namáhavě se posadil a promnul si přeleželý krk. Venku bylo krásně, takže se mu ani v nejmenším nechtělo vystrčit paty z domu. Ale dnes se hrál koncert to ho nakoplo. Svlékl ze sebe včerejší šat a během několika minut byl osprchován a připraven k žití. Však s jen jednou nedokonalostí. Patka.
"Kurva, co to má bejt," naštval se při pohledu na svou patku, která nedržela tak, jak měla.
Vzal si tedy gel, tužidlo a lak a už to jelo. Poté se koukl do zrdcadla a byl šťasten, že má zase tu slavnou obří patku přes ksicht. Najednou se ale patka sesunula a jako morká slepice mu zakryla obličej, ale na nesprávném místě.
"Já se na to vyseru!!" zakřičel a prsty si patku hrabal ve správném směru. Nic!
"Co sem komu udělal??" vykřikl do prázdného bytu se slzami v očích.. Poté se sesunul na podlahu a tiše kňoural. No tak! Vzmuž se!!! Vstal tedy a rozhodl se, že dnes bude jednoduše chodit s kapucí a na koncert ho připraví vizážistka.
Tamaru probudilo šimrání v obličeji. Jasně, Martinovy dredy.. nebo bradka? Sáákra…
"Vstáávej, deset pryč!" šťouchnul do ní.
"Až mi přineseš kafe tak vstanu," zívla Tamara. Martin se opět vzdal, takže Tamara byla schopná během dvaceti minut se vyhrabat z postele.
"Pospěš si nebo přijdeš pozdě," popoháněl ji Martin.
"Kam zase, tyjo?" ohrnula Tamara nos. "Marťas, ten koncert začíná v osm a máme tam být ve čtyři na zvukovou…"
"Ne, já myslel že přijdeš pozdě ke mně.. za chvíli se tam odebéřu.. víš kam myslím."
"Aha," přikývla Tamara, která včera vyhrála v sázce návštěvu Martinova tetovacího salonu. Tedy… nebyl to konkrétně Martinův salon, ale pracoval tam a byl dost žádaný.
"Budeš se jenom dívat nebo si necháš něco vykouzlit?"
Tamara se zamyslela. "Jako Ville Valo. Dokud neřeknu dost," a zamávala pravou rukou. Martinovi se rozzářily oči. Konečně totiž bude moct svoji přítelkyni pořádně ozdobit.
Když dorazili do tetovacího salonu, Tamara odhodila všechny zábrany.
"Tak zlato, šup, ať to mám z krku."
"Je ti jasný že to trochu bolí?"
"Ále, po těch několika zlomeninách a podobnejch karambolech tohle přežiju… navíc mi jehly nevadí… startuj miláčku." Martin Tamaře oholil ruku, pak vyčistil a začal.
"Můžu si dělat co chci?"
"Stvoř mě k obrazu svému."
Viktor začal svoje ráno jako obvykle – káva a cigareta na balkoně. Na dnešní koncert se nesmírně těšil. Hlavou mu projela myšlenka na včerejší pohřeb Frankieho – Ondrovy nejoblíbenější rybičky, která z ničehonic opustila jeho "společenstvo bublinek". Doufal, že Ondra, jak bude smutnej, že bude hrát perfektně. Ozval se zvonek u dveří.
"Zatraceně," zamumlal Viktor a vyndal si cigaretu z pusy. "Sem tu jenom v trenýrkách…" prohodil do prázdna a začal rychle hledat kalhoty. Našel nějaké černé kraťasy, chmátnul po nějaké košili a když se chystal otevřít dveře, ozvalo se:
"Policie! Otevřete dveře pane Freibergu!"
VIktor ztuhnul. Policajti… sakra. Otevřel dveře a v duchu doufal, že to bude třeba Reného žertík, ale nebyl.
"Dobrý den, co potřebujete?" zeptal se a snažil se být v klidu. Policista si ho přeměřil zvláštním pohledem a pak šel k věci:
"Pane Freibergu, v noci byla v tomto patře zavražděna slečna Klára Lhotáková. Byla udušena a nejspíš znásilněna. Neviděl jste včera asi tak kolem jedné hodiny ráno na chodbě někoho podezřelého?"
Viktor se zamyslel. V jednu ráno?
"Ne, omlouvám se, to už sem spal… spím tvrdě, takže mě nic neprobudilo… jenom vím že asi tak v devět se vrátila domů se svým přítelem…"
"Mohl byste nám sdělit jak se přítel slečny Lhotákové jmenuje?"
"Myslím že Tomáš nebo tak nějak… Tomáš Novotný asi… nebo Novák… omlouvám se, fakt si to přesně nepamatuju…"
"Děkujeme mockrát. A mimochodem, říkám to jako fanoušek vaší skupiny… dneska se na váš koncert těším," usmál se policista a odešel. Viktor stál ve dveřích jako opařenej. Takže nejdřív si myslel že ho jde policajt kvůli něčemu zatknout že něco provedl třeba jako náměsíčnej, nakonec vyjde najevo že byla zabitá nějaká holka co bydlela ve stejným patře jako on a na závěr všeho ten policajt co se nejdřív tvářil jakože ho chce zabít je fanda jejich kapely.
Ondra seděl v obýváku a zíral na rybičky. Veronika věděla, že teďka nemá cenu se s Ondrou bavit, protože by jí beztak nic neřekl. Snažila se ho ale povzbudit tím, že se zmínila o koncertu a že to bude určitě skvělý.
"Myslíš?"
"Určitě. Hele, víš že přece v největší bolesti toho člověk nejvíc dokáže, ne?"
"Když myslíš… ach jo… ale takovou bezva rybičku jako Frankie už nikdy nenajdu.. /fňuky fňuk/ Podívej, jak ho Jamia hledá! A Gee je taky smutnej…" Veronika se pousmála. Ondra rád pojmenovával rybičky po členech kapely, zrovna teď v akváriu vládli My Chemical Romance, které měla ráda zrovna ona. Ale Ondrova nejoblíbenější rybička vůbec byla Munky, byl totiž blázen do Kornů. Munkyho ztrátu nesl ještě víc než teď Frankieho. Munky byl totiž právoplatný zakladatel společenstva bublinek.
Odstřil ho tedy a vylezl z postele. Vůbec si nevzpomínal, co včera večer prováděl, prováděli nebo co se provádělo.
"Neboj, my jsme spolu nic neměli," ozval se Oliver, který s potěšením sledoval Reného záchvat paniky.
"Hm..řikáš to, jako kdybych něco prováděl se někym jinym," spadl Renému kámen ze srdce.
"No vždyť taky joo.."
"Ty seš d**il. To neni sranda."
"Ale já to myslim vážně."
René vytřeštil oči a pomalu ho chytal amok.
"My jsme byli v klubu?" zeptal se po chvilce.
"Hmm.."
"A já jsem se opil."
"Hmm.."
"A sváděl jsem tam někoho?" Bože, ať to ne!!
"Ne."
Uff.
"Ty jsi ho přímo obšťastňoval," řekl klidně Oliver.
"COŽE???" neudržel se René a upustil sklenici, kterou akorát bral do ruky.
"Prosim tebe klid. Dělal sem si srandu. A ukliď ten bordel, co si ted nadělal," usmál se Oliver.
"Ty tvoje vtípky mě jednou budou stát zdraví," zamumlal René a šel pro smetáček s lopatkou.
"Ale ty uvěříš hned všemu. Tomu se fakt nikdy nedá odolat," zatvářil se nevině Oliver.
"Už sem se lek, že můžu mít nějakou nemoc. Pohlavní."
"Hm..Tak to bys to chyt kámo."
Robert se probudil tam, kde usnul. Takže u televize. Namáhavě se posadil a promnul si přeleželý krk. Venku bylo krásně, takže se mu ani v nejmenším nechtělo vystrčit paty z domu. Ale dnes se hrál koncert to ho nakoplo. Svlékl ze sebe včerejší šat a během několika minut byl osprchován a připraven k žití. Však s jen jednou nedokonalostí. Patka.
"Kurva, co to má bejt," naštval se při pohledu na svou patku, která nedržela tak, jak měla.
Vzal si tedy gel, tužidlo a lak a už to jelo. Poté se koukl do zrdcadla a byl šťasten, že má zase tu slavnou obří patku přes ksicht. Najednou se ale patka sesunula a jako morká slepice mu zakryla obličej, ale na nesprávném místě.
"Já se na to vyseru!!" zakřičel a prsty si patku hrabal ve správném směru. Nic!
"Co sem komu udělal??" vykřikl do prázdného bytu se slzami v očích.. Poté se sesunul na podlahu a tiše kňoural. No tak! Vzmuž se!!! Vstal tedy a rozhodl se, že dnes bude jednoduše chodit s kapucí a na koncert ho připraví vizážistka.
Tamaru probudilo šimrání v obličeji. Jasně, Martinovy dredy.. nebo bradka? Sáákra…
"Vstáávej, deset pryč!" šťouchnul do ní.
"Až mi přineseš kafe tak vstanu," zívla Tamara. Martin se opět vzdal, takže Tamara byla schopná během dvaceti minut se vyhrabat z postele.
"Pospěš si nebo přijdeš pozdě," popoháněl ji Martin.
"Kam zase, tyjo?" ohrnula Tamara nos. "Marťas, ten koncert začíná v osm a máme tam být ve čtyři na zvukovou…"
"Ne, já myslel že přijdeš pozdě ke mně.. za chvíli se tam odebéřu.. víš kam myslím."
"Aha," přikývla Tamara, která včera vyhrála v sázce návštěvu Martinova tetovacího salonu. Tedy… nebyl to konkrétně Martinův salon, ale pracoval tam a byl dost žádaný.
"Budeš se jenom dívat nebo si necháš něco vykouzlit?"
Tamara se zamyslela. "Jako Ville Valo. Dokud neřeknu dost," a zamávala pravou rukou. Martinovi se rozzářily oči. Konečně totiž bude moct svoji přítelkyni pořádně ozdobit.
Když dorazili do tetovacího salonu, Tamara odhodila všechny zábrany.
"Tak zlato, šup, ať to mám z krku."
"Je ti jasný že to trochu bolí?"
"Ále, po těch několika zlomeninách a podobnejch karambolech tohle přežiju… navíc mi jehly nevadí… startuj miláčku." Martin Tamaře oholil ruku, pak vyčistil a začal.
"Můžu si dělat co chci?"
"Stvoř mě k obrazu svému."
Viktor začal svoje ráno jako obvykle – káva a cigareta na balkoně. Na dnešní koncert se nesmírně těšil. Hlavou mu projela myšlenka na včerejší pohřeb Frankieho – Ondrovy nejoblíbenější rybičky, která z ničehonic opustila jeho "společenstvo bublinek". Doufal, že Ondra, jak bude smutnej, že bude hrát perfektně. Ozval se zvonek u dveří.
"Zatraceně," zamumlal Viktor a vyndal si cigaretu z pusy. "Sem tu jenom v trenýrkách…" prohodil do prázdna a začal rychle hledat kalhoty. Našel nějaké černé kraťasy, chmátnul po nějaké košili a když se chystal otevřít dveře, ozvalo se:
"Policie! Otevřete dveře pane Freibergu!"
VIktor ztuhnul. Policajti… sakra. Otevřel dveře a v duchu doufal, že to bude třeba Reného žertík, ale nebyl.
"Dobrý den, co potřebujete?" zeptal se a snažil se být v klidu. Policista si ho přeměřil zvláštním pohledem a pak šel k věci:
"Pane Freibergu, v noci byla v tomto patře zavražděna slečna Klára Lhotáková. Byla udušena a nejspíš znásilněna. Neviděl jste včera asi tak kolem jedné hodiny ráno na chodbě někoho podezřelého?"
Viktor se zamyslel. V jednu ráno?
"Ne, omlouvám se, to už sem spal… spím tvrdě, takže mě nic neprobudilo… jenom vím že asi tak v devět se vrátila domů se svým přítelem…"
"Mohl byste nám sdělit jak se přítel slečny Lhotákové jmenuje?"
"Myslím že Tomáš nebo tak nějak… Tomáš Novotný asi… nebo Novák… omlouvám se, fakt si to přesně nepamatuju…"
"Děkujeme mockrát. A mimochodem, říkám to jako fanoušek vaší skupiny… dneska se na váš koncert těším," usmál se policista a odešel. Viktor stál ve dveřích jako opařenej. Takže nejdřív si myslel že ho jde policajt kvůli něčemu zatknout že něco provedl třeba jako náměsíčnej, nakonec vyjde najevo že byla zabitá nějaká holka co bydlela ve stejným patře jako on a na závěr všeho ten policajt co se nejdřív tvářil jakože ho chce zabít je fanda jejich kapely.
Ondra seděl v obýváku a zíral na rybičky. Veronika věděla, že teďka nemá cenu se s Ondrou bavit, protože by jí beztak nic neřekl. Snažila se ho ale povzbudit tím, že se zmínila o koncertu a že to bude určitě skvělý.
"Myslíš?"
"Určitě. Hele, víš že přece v největší bolesti toho člověk nejvíc dokáže, ne?"
"Když myslíš… ach jo… ale takovou bezva rybičku jako Frankie už nikdy nenajdu.. /fňuky fňuk/ Podívej, jak ho Jamia hledá! A Gee je taky smutnej…" Veronika se pousmála. Ondra rád pojmenovával rybičky po členech kapely, zrovna teď v akváriu vládli My Chemical Romance, které měla ráda zrovna ona. Ale Ondrova nejoblíbenější rybička vůbec byla Munky, byl totiž blázen do Kornů. Munkyho ztrátu nesl ještě víc než teď Frankieho. Munky byl totiž právoplatný zakladatel společenstva bublinek.
Diskuse článku
fíha, s Robertom máme niečo spoločné.. som nevedela, že aj iných ľudí vedia tak moc nas..hnevať blbosti 
a vražda.. hm.. tento diel je zatiaľ najpodarenejší :)
Asi sem se zabouchla do Martinovejch dredů,nebo bradky? 
zatim nejlepsi dil...njn holt me hodne potesili MCR aj i Korni 
ja nebudem klamať,je to dobré
NO CEMENT 1 
... Prostě perfect jako fždy
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Každý boj s láskou je předem prohraný. (Héliodos)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©