The Losers, IX. část
Příběh • Romantica le Racci • Jeptiška • 14. 4. 2007
...ještě furt vás to baví, jo?
tak budiž -> další várka :]]]
"Je to krásný," řekla Tamara, když si detailně prohlédla svojí začervenalou ruku. "Jsi umělec."
"Pro tebe já budu cokoliv," zazubil se Martin a přitáhl si jí k sobě.
"Au..Nezapomínej, že na sobě mám čerstvý tetování," pokárala ho.
"Však já jsem ohleduplnost sama," řekl Marty a políbil jí.
"Dost těch pozemsky sladkých radovánek, budeš mě muset odvést domů, abych se převlíkla a pak se musim scuknout s chlapama," přikázala mu.
"Zase mě tak brzy opustíš?" zamumlal její přítel.
"Ale no tak..Příjdeš na koncert, že jo!!" usmála se.
"Samozřejmě, že jo!!"
"No takže dost řečí, jedem," nakázala Tamara a tak se Martin rozloučil s kolektivem a odvezl svou milovanou polovičku domů.
"Co kdyby sis vzala dneska kalhoty? Kožený…." zamyslel se, když jí pozoroval při hledání.
"Ne..Ani náhodou," řekla.
"Když oni ti tak slušej…" zaprosil.
"Na koncerty nosim zásadně svoje sukně s páskama. Nic víc. Nikdy," odsekla.
"No tak se hned nezlob, jsem to jenom navrhl," bránil se Martin a pořád se usmíval.
"Co si dáte?" zeptal se vysoký pohledný číšník Ondry a Reného.
"Já bych si dal…Hm…Co si dáš ty Ondro?" usmál se René.
"Rybí salát to asi nebude," zamumlal Ondra a listoval jídelním lístkem. René se tomu vtipu zasmál a objednal si chobotnicový salát.
"Tak já si dám…Ten biftek," ukázal číšníkovi, který myslí a ten přikývl.
"Všechno?"
"Všechno.."
Podali mu jídelní lístky a navzájem se na sebe podívali.
"Líbil se ti ten číšník?" neodpustil si Ondra.
"Dal bych si říct," zasnil se René.
"Nezlobíš se teda, když jsem mu do kapsy strčil tvoje číslo," zazubil se Ondra.
"COŽE??!!" vykřikl René a pohledem vyhledal dotyčného číšníka. Ten akorát záhadný lístek vyndaval z kapsy. Podíval se na Reného, potom na lísteček, na Reného, lísteček a pak ho s širokým úsměvem strčil do kapsy a kývl.
"No nejsem já dobrej?" naparoval se Ondra.
"Pokud z toho něco bude, tak ti slibuju, že ti seženu na šupinu stejnou Rybu jako byl Frankie," usmál se René spokojeně.
"Platí!"
"Co tu vlastně děláme tak brzo?" zeptal se Robert Viktora. "Vždyť jsou tři." Viktor si zapálil a opřel se o reprák.
"Robírku, Robíku, Robíku, víš že já chci mít vždycky všechno pod kontrolou. Nechci, aby mi zase Pavel zmotal bicí jako to udělal minule, tak na něj chci dohlídnout."
Robert jenom přikývl. Chvíli stál a civěl na pokuřujícího Viktora. Když se jeho pohled setkal s Viktorovým, Viktor řekl:
"Mám pocit že už tady je Ivana, běž za ní ať ti něco provede s tou patkou," zazubil se. Robert se usmál a odběhl pryč.
Zaklepal na dveře s nápisem "maskérna" a ozval se něčí hlas vyzývající ke vstupu.
"Čau Ivanko," usmál se Robert.
"Náázdáár, Robe," usmála se sympatická zrzka. "Copak potřebuješ?" Robert si provinile sundal kapuci a odhalil tak svou neexistující patku. Ivana si ho prohlédla a ukázala na židli, aby si sedl.
"Patku jo? Cos s tim prováděl?"
"Všechno," řekl Robert zoufale. "Gel, vosk, lak, tužidlo… a NIC!"
"Hm, jasně, a třeba fén si nepoužil?"
Robertovi málem vypadla žvýkačka z pusy. Fén! FÉN!
"Néé, já sem d**il…!" zaúpěl a Ivana se se smícehm dala do díla.
Jen co René a Ondra vyšli z restaurace a nasedli do auta, René nastartoval a prohlásil:
"Kdy myslíš že se ozve?" Ondra pokrčil rameny.
"Přijde na koncert?"
"Myslíš že bude mít volno? Je to číšník."
"Uvidíme.. Ondro, já tě fakt žeru! Vážně! Když to vyjde.. tak.. ti nekoupim jednoho Frankieho, rovnou třeba dvacet!"
Tamara vystoupila z auta a dala Martinovi pusu na rozloučenou.
"Koukej se sem večer dohrabat, jinak mi kupuješ velkou flašku vodky, zlato."
"No, pokusim se.. ještě bych měl dodělat toho hada."
"Kašli na hady, dělej ostnatý dráty. Teď budou in když je mám já…" řekla Tamara a vášnivě Martina políbila. "Tak zatim, brouku!" řekla, popadla tašku a kytaru a vešla do Akropole.
Sešla dolů, kde měl být koncertní sál a uslyšela Viktora:
"NE! Tenhle patří SEM! Ukaž, udělám to sám…"
"Vikuuu!" zakřičela.
"Nazdar, Tamy.. HEJ! Co to máš na ruce? Sis kreslila?" zasmál se.
"Ne ne ne, Martin tvořil," zašklebila se.
"To mi chceš jako říct že to máš nastálo?" Tamara přikývla. "Ty vole… jestli teda dneska hraješ pokérovaná, já du fakt do těch trenclí…"
"Nazdar vážení!" ozvalo se od vchodu. Tamara s Viktorem se otočili a uviděli přicházet Reného s Ondrou.
"Hele, bral někdo ze zkušebny stojan na klávesy? Nemohl sem ho tam najít."
"Bral ho Pavel a jeho parta, včera.. i s mýma bicíma a ostatníma věcma," řekl Viktor.
"Skvělý. Počkej, Tamaro, co to máš na ruce?"
"Kéru," řekl Ondra. "A pěknou," dodal po chvíli.
"Hehe, opovažte se na to sáhnout, bolí to jak kráva."
"Kdo nám předskakuje?" zeptal se Ondra.
"Nevim," pokrčila Tamara rameny. "Robík by to měl vědět. Kde vůbec je?"
"Nepovedla se mu patka, takže mu jí Ivana vzadu předělává," zašklebil se Viktor a potáhl si z cigarety.
"Tak to by se Ivanka měla rychle zastavit, chci totiž aby vystupoval bez patky," nasadil pomstychtivý výraz René. "To bude mít za ty počmáraný klávesy."
"Mu vymyslíš něco jinýho," pokrčil Viktor rameny.
"Jo, třeba se s nim budeš uprostřed koncertu líbat," dodala Tamara a všichni (až na Ondru) dostali obrovský záchvat smíchu. Jen Ondra se pousmíval. Byl totiž mimo. Doufal, že Renému to s tím číšníkem vyjde. Vyhlídka deseti nebo dvaceti rybiček vypadajících jako Frankie ho totiž neuvěřitelně lákala.
"Pro tebe já budu cokoliv," zazubil se Martin a přitáhl si jí k sobě.
"Au..Nezapomínej, že na sobě mám čerstvý tetování," pokárala ho.
"Však já jsem ohleduplnost sama," řekl Marty a políbil jí.
"Dost těch pozemsky sladkých radovánek, budeš mě muset odvést domů, abych se převlíkla a pak se musim scuknout s chlapama," přikázala mu.
"Zase mě tak brzy opustíš?" zamumlal její přítel.
"Ale no tak..Příjdeš na koncert, že jo!!" usmála se.
"Samozřejmě, že jo!!"
"No takže dost řečí, jedem," nakázala Tamara a tak se Martin rozloučil s kolektivem a odvezl svou milovanou polovičku domů.
"Co kdyby sis vzala dneska kalhoty? Kožený…." zamyslel se, když jí pozoroval při hledání.
"Ne..Ani náhodou," řekla.
"Když oni ti tak slušej…" zaprosil.
"Na koncerty nosim zásadně svoje sukně s páskama. Nic víc. Nikdy," odsekla.
"No tak se hned nezlob, jsem to jenom navrhl," bránil se Martin a pořád se usmíval.
"Co si dáte?" zeptal se vysoký pohledný číšník Ondry a Reného.
"Já bych si dal…Hm…Co si dáš ty Ondro?" usmál se René.
"Rybí salát to asi nebude," zamumlal Ondra a listoval jídelním lístkem. René se tomu vtipu zasmál a objednal si chobotnicový salát.
"Tak já si dám…Ten biftek," ukázal číšníkovi, který myslí a ten přikývl.
"Všechno?"
"Všechno.."
Podali mu jídelní lístky a navzájem se na sebe podívali.
"Líbil se ti ten číšník?" neodpustil si Ondra.
"Dal bych si říct," zasnil se René.
"Nezlobíš se teda, když jsem mu do kapsy strčil tvoje číslo," zazubil se Ondra.
"COŽE??!!" vykřikl René a pohledem vyhledal dotyčného číšníka. Ten akorát záhadný lístek vyndaval z kapsy. Podíval se na Reného, potom na lísteček, na Reného, lísteček a pak ho s širokým úsměvem strčil do kapsy a kývl.
"No nejsem já dobrej?" naparoval se Ondra.
"Pokud z toho něco bude, tak ti slibuju, že ti seženu na šupinu stejnou Rybu jako byl Frankie," usmál se René spokojeně.
"Platí!"
"Co tu vlastně děláme tak brzo?" zeptal se Robert Viktora. "Vždyť jsou tři." Viktor si zapálil a opřel se o reprák.
"Robírku, Robíku, Robíku, víš že já chci mít vždycky všechno pod kontrolou. Nechci, aby mi zase Pavel zmotal bicí jako to udělal minule, tak na něj chci dohlídnout."
Robert jenom přikývl. Chvíli stál a civěl na pokuřujícího Viktora. Když se jeho pohled setkal s Viktorovým, Viktor řekl:
"Mám pocit že už tady je Ivana, běž za ní ať ti něco provede s tou patkou," zazubil se. Robert se usmál a odběhl pryč.
Zaklepal na dveře s nápisem "maskérna" a ozval se něčí hlas vyzývající ke vstupu.
"Čau Ivanko," usmál se Robert.
"Náázdáár, Robe," usmála se sympatická zrzka. "Copak potřebuješ?" Robert si provinile sundal kapuci a odhalil tak svou neexistující patku. Ivana si ho prohlédla a ukázala na židli, aby si sedl.
"Patku jo? Cos s tim prováděl?"
"Všechno," řekl Robert zoufale. "Gel, vosk, lak, tužidlo… a NIC!"
"Hm, jasně, a třeba fén si nepoužil?"
Robertovi málem vypadla žvýkačka z pusy. Fén! FÉN!
"Néé, já sem d**il…!" zaúpěl a Ivana se se smícehm dala do díla.
Jen co René a Ondra vyšli z restaurace a nasedli do auta, René nastartoval a prohlásil:
"Kdy myslíš že se ozve?" Ondra pokrčil rameny.
"Přijde na koncert?"
"Myslíš že bude mít volno? Je to číšník."
"Uvidíme.. Ondro, já tě fakt žeru! Vážně! Když to vyjde.. tak.. ti nekoupim jednoho Frankieho, rovnou třeba dvacet!"
Tamara vystoupila z auta a dala Martinovi pusu na rozloučenou.
"Koukej se sem večer dohrabat, jinak mi kupuješ velkou flašku vodky, zlato."
"No, pokusim se.. ještě bych měl dodělat toho hada."
"Kašli na hady, dělej ostnatý dráty. Teď budou in když je mám já…" řekla Tamara a vášnivě Martina políbila. "Tak zatim, brouku!" řekla, popadla tašku a kytaru a vešla do Akropole.
Sešla dolů, kde měl být koncertní sál a uslyšela Viktora:
"NE! Tenhle patří SEM! Ukaž, udělám to sám…"
"Vikuuu!" zakřičela.
"Nazdar, Tamy.. HEJ! Co to máš na ruce? Sis kreslila?" zasmál se.
"Ne ne ne, Martin tvořil," zašklebila se.
"To mi chceš jako říct že to máš nastálo?" Tamara přikývla. "Ty vole… jestli teda dneska hraješ pokérovaná, já du fakt do těch trenclí…"
"Nazdar vážení!" ozvalo se od vchodu. Tamara s Viktorem se otočili a uviděli přicházet Reného s Ondrou.
"Hele, bral někdo ze zkušebny stojan na klávesy? Nemohl sem ho tam najít."
"Bral ho Pavel a jeho parta, včera.. i s mýma bicíma a ostatníma věcma," řekl Viktor.
"Skvělý. Počkej, Tamaro, co to máš na ruce?"
"Kéru," řekl Ondra. "A pěknou," dodal po chvíli.
"Hehe, opovažte se na to sáhnout, bolí to jak kráva."
"Kdo nám předskakuje?" zeptal se Ondra.
"Nevim," pokrčila Tamara rameny. "Robík by to měl vědět. Kde vůbec je?"
"Nepovedla se mu patka, takže mu jí Ivana vzadu předělává," zašklebil se Viktor a potáhl si z cigarety.
"Tak to by se Ivanka měla rychle zastavit, chci totiž aby vystupoval bez patky," nasadil pomstychtivý výraz René. "To bude mít za ty počmáraný klávesy."
"Mu vymyslíš něco jinýho," pokrčil Viktor rameny.
"Jo, třeba se s nim budeš uprostřed koncertu líbat," dodala Tamara a všichni (až na Ondru) dostali obrovský záchvat smíchu. Jen Ondra se pousmíval. Byl totiž mimo. Doufal, že Renému to s tím číšníkem vyjde. Vyhlídka deseti nebo dvaceti rybiček vypadajících jako Frankie ho totiž neuvěřitelně lákala.
Diskuse článku
hééééj pokračování je to fakt paráda 
Umí holka umí 
za 1 jako vždy
super dneska to čtu poprvý a četla sem všechny díly fakt to je skvělý....jen tak dál za 1 
je to fááákt senzační!!!!!! 
už se moc těšim na další pokráčko
Supeeer 
tohle mě faakt baví... za jedna, jako vždy, až na pár chybiček /Chvíli stál a civěl na pokuřujícího Viktora. Když se jeho pohled setkal s Viktorovým, Viktor řekl:/<-- pořád Viktor, ale jinak super :)
Twe bez tohodle bych nemohla už ani existovat 
Je to kurva fakt mazec 
stále lepšie a lepšie.. len tak ďalej ;D
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Nebývá každá věc stejně vhodná, pro všechny lidi. (Propertius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©