The Losers, II. část

"Fajn..Tak v pátek," řekl Viktor před zkušebnou a zapálil si cigaretu.
"Prosim tebe,jdi mi z očí,"zamračil se René.
"Něco tě snad žere?"otočil se na něj Viktor, takže kouř šel přímo na Reného.
"Jo. Ničíš si život," řekl René.
"Jako kdybys mi to neřikal pokaždý,když mě vidíš kouřit," obrátil Vik oči v sloup.
"Bude ti to říkat tak dlouho,dokud nepřestaneš," usmál se Ondra.
"Mně to je jedno," sykl Viktor a natáhl si do plic nikotin.
"Hm..Ty umřeš,já ne," hodil to René za hlavu a s představou teplé vany, pedikúry a každodenní manikúry se pomalu vzdaloval.
"Tak tedy v pátek.." křikl ještě za ostatními a už byl fuč. Jeho byt byl opravdu ukázkový, jak už to u teplejších obyvatel bývá. Vše mělo svoje místo,vše mělo svůj řád. René pověsil klíče na věšák (samozřejmě, že každý klíč měl jinou, pastelovou barvu) a černé sako pověsil do skříně. Odolal pokušení spadnout na postel; to by to tak bylo, aby si ušpinil svoje čistě povlečené peřiny. Došoural se do kuchyně, napil se mlíka a unaveně si sedl ke stolu. V malované míse se pyšnila velká červená jablka a hned vedle stála váza s bílými růžemi. René je dostal předevčírem od tajného ctitele.Proč vůbec tajného? Zní to moc hezky. Mmnohem líp než fanouška, pomyslel si René. Přejel rukou po nejbližším květu a sám pro sebe se usmál. Pro koho jiného by se taky měl usmívat, když byl dočista sám. Občasné uspokojení v pánské společnosti mu nikdy nemohlo nahradit tu horoucí lásku, po které tak neskytě toužil. Povzdychl si a raději si začal napouštět vanu. Sebekriticky se prohlídl v zrdacle a posléze se sebe svlékl bílé tričku a džíny. Ponořil se do vařící vody a už nikdy nechětl vylézt ven. Nikdy.

Robert se nechal odřejem odvést až před dům a slušně poděkoval. Teď, když už ho nikdo nemohl vidět, si šoupl patku za ucho, aby se na cestě po schodech nezabil. Pomalu vystoupal 4. poschodí a ocitl se před svým útulným bytečkem. Š'tastně odemkl dveře a s prásknutím za sebou zavřel. Boty hodil ledabyle někde k botníku a proužkovanou mikinu schodil v přesíni. Jeho byt byl celý vymalovaný na ostře červenou a koberce byly nevkusně zelené. To vás ale nemusí vzrušovat, jelikož už ani ta zelená nebyla pod nánosem špíny vidět. Byl tu bordel, ale překvapivě žádnej smrad. Narozdíl od Reného nedělal zbytečné cavyky a hodil sebou na gauč. Do ložnice to prostě bylo moc daleko a on nechtěl spát zrovna v posteli v oblečení. Na gauči mu to ale ani v nejmenším nevadilo a tak byl za chvilku tuhej. Tuhej jak EMO.

"Neřikej! Ty lžeš!!" rozesmál se René a málem převrhl lahvičku s lakem. Dnes byla středa;to byla an řadě pedikúra. Zkušeně si držel u ucha telefon a lakoval si zrovna neviditelným lakem palec.
"Samozřejmě,že nelžu!"ozvalo se z telefonu. Na druhé straně seděl jeho nejlepší přítel Oliver a možná akorát provozoval podobnou činnost. Spíše si ale kartáčoval své dlouhé kaštanové vlasy.
"Mirek a přítel? To je nesmysl ti povídám!!!" zamumlal René, jelikož se právě více soustředil na lakování prostředníčku než na Olivera.
"Jo,Mirek. Má nějakýho rakušana, co já vim? Ale řikám ti, byl s nim dneska v klubu. Platil se po něm jak břeč'tan!"odporoval mu Oliver a pečlivě si uhladil jednu stranu svého účesu.
"No to je pech. Mirek někoho má a já jsme sám?" povzdychl si René.
"Máš mě třeba…" snažil se ho povzbudit Oliver, věčný optimista s úsměvem na rtech.
"Moc dobře víš,jak to myslim."
"Samozřejmě že vim! Snažil jsem se ti akorát zvednout náladu."
"Dík."
"Ale nezvedl jsem ti ji, co?" 
"Ne."
"Hm..Tak aspoň jsme se snažil."
"To tě šlěchtí."
"No hele asi mi trošku uhelnatí koláčky. Mám novej recept. Pak ti ho dám, ok?" snažil to Oliver jinak.
"To bys byl hodnej. Měj se pěkně. Mysli na mě," loučil se s ním René.
"Myslím na tebe pořád."
"Neni pravda."
"Proč by nebyla!?!"
"Myslíš na Brada Pitta. Má totiž pěknej zadek, co? 
"To byla podpásovka!!"