The Losers, I. část

"Viktor z 2L je tady! Potlesk!"
"…jdi se zahrabat!" křikla nevrle na právě příchozího Viktora Tamara a dál se věnovala vybrnkávání nějaké písničky, nejspíš od jedné z jejích oblíbených kapel, o který zbytek nikdy neslyšel, snad jedině z jejích úst doplněných o hlášku "Tak si je sežeň, protože jsou mrtě moc hustý!"
"No jo," zasmál se Viktor a jemně Tamaru klepnul paličkou po hlavě. "Any news?" posadil se za svoje bicí.
"…ještě chvíli a máme platinovku." Všechny zraky se stočily na černovlasého klávesáka Reného. Ten zvedl pohled od papírů rozložených po svých klávesách a nevinně řekl: "To jste jako nevěděli?"
Když viděl, že všichni na něj koukají jako spadlí z višně, oznámil jim, že mu to přišlo v mailu od vydavatelství asi před týdnem. René si prohrábl vlasy, odkašlal si a začal zbytku kapely převypravovat celý e-mail. Když po asi minutě skončil, ozval se Robert s otázkou, jak je prý možné, že si to tak dokonale pamatuje?

"Četl sem to asi stokrát, protože se mi tomu nechtělo věřit," pokrčil René remany a dál se věnoval papírům.
"Mazec," přikývla Tamara.
"Tak.. to už nemusíme páchat sebevraždu, že ne?" ozval se slabým hláskem Robert.
"Ty ale jdi s tím už někam!" okřikla ho kytaristka, co se už-už zvedala, aby ho něčím praštila.
"Né néé néé já už budu hodnej mami, slubuju že už budu hodnej!" bránil se Robert, ale měl smůlu, protože Tamařiny ruce byly rychlejší než jeho slova a silnější než jeho vyzáblé tělíčko. Když ho pořádně profackovala, dodala, aby začal konečně trochu jíst a ne jenom několik rajčat denně. "Dyť si kupuješ snad čim dál tim užší kalhoty jak tak na to koukám.. a furt utahuješ pásek, ty ýmou…"
"Ale zase jsem vyšší a vyšší…" namítl Robert.
"Jo, jo, jasně," prohlásil se smíchem Viktor poklepávajíc na činel, "dřív si bejval mrňavej a tlustej a teď si vysokej a anorektickej…"
"…a o tom emo je," dodala Tamara. "A jestli ještě jednou najdu otisky tvejch emo-prstů na mý hard&heavy-kytaře tak umřeš rychlou a bezbolestnou smrtí, Bobíku."
"Já si chtěl zahrát…"
"Kup si vlastní."
"Ta tvoje je hezká!"
"KUP-SI-VLASTNÍ!"

Robert rezignoval. Věděl, že s Tamarou nemá cenu se hádat protože by to pro něj skončilo špatně. Ve zkušebně bylo ticho, jen byly slyšet slabé zvuky nástrojů. Viktor cinkal o činel a pro radost si hrál jeho nejoblíbenější rytmus, Tamara opět hrála zbytku neznámé riffy (nejspíš pro novou písničku, na kterou následně Viktor nebo René napíšou text), Robert ležel na pohovce a zíral do stropu na svítící hvězdičky, René papíroval a tichý baskytarista Ondra měl svojí baskytaru na sluchátkách a brnkal cosi na jeho nejoblíbenější éčkové struně. Pravděpodobně myslel na svoje milované rybičky, které měl doma v akváriu. Najednou sebou trhnul, přestal hrát, sundal si obrovská sluchátka, odložil baskytaru, vyštrachal z kapsy mobil a vytočil číslo na svojí přítelkyni. Přelétl kapelu svým ojedinělým pohledem říkajícím "mám starost o rybičky" a za chvíli promluvil:

Ondra položil telefon a zjistil, že na něj ostatní přítomní pobaveně hledí. Basák jenom bezeslov zastrčil mobil zpátky do kapsy, nasadil si sluchátka, uvelebil se ve svém křesle a začal zase brnkat na éčko.
"Já si stejně myslím, že má ty rybičky radši než Verču," řekl Robert.
"To říkáš jenom proto že tě kvůli němu nechala," prohlásil nevinně Viktor. Robert po Viktorovi hodil plyšovým králíčkem od jedné z fanynek, ale trefil činel. René se ujal iniciativy, dal svoje klávesy na maximální hlasitost a zmáčknutím několika kláves vykouzlil smluvené znamení, na které začíná jakási "oficiální" zkouška.
"Začneme naší oblíbenou…" prohlásil René. Viktor se zašklebil.
"One, two, three, go!" 
Tamara začala svým rychlým riffem, po chvíli se přidali Viktor s Ondrou, René a Robert se postavil, sebral svůj mikrofon ozdobený růžovými hvězdičkami a začal zpívat:
"When the rythm makes you wanna cry, while you're standing on the other side…"
Byl to jejich první singl nazvaný "Let's feel it", kterým otvírají každý koncert. Tahle písnička se prostě povedla a všichni do jednoho jí milovali, i když by se jim už mohla zdát ohraná. Ale tohle byl typ písničky, která nikdy neomrzí.