TEMNOTA

Ten letní večer byl velice neklidný. Vál silný vítr, který strhával vše, co nebylo přitlučeno a velký lijavec bičoval domy i ulice.

Začínala bouře. Byla hrozná tma, jediné světlo vydávaly blesky křižující oblohu. Záhy vypadla elektřina a lidé seděli doma jen u svíček nebo již dávno tvrdě spali. Bylo strašné dusno, ale okna byla většinou kvůli dešti zavřená.

Nemohla sem dýchat, lehká noční košile se mi lepila na tělo a vlasy mi zplihle visely na ramena. Vzala jsem svíčku a šla do kuchyně pro něco k pití. Vyrušil mě divný zvuk. Jako by skřípaly dveře našeho sklepa. Že by nebyly dovřené? Šla jsem se podívat. V tomhle domě jsme bydleli teprve půl roku, ale zdálo se mi, že tu nic nefunguje.

Se svíčkou se mi do sklepa nechtělo, ale co se dalo dělat, když zvuk vycházel odsud. S každým krokem, který mě přibližoval ke sklepu, jsem stále zřetelněji slyšela duté bouchání. V tu chvíli mě prostoupil strach, ale předsevzetí přijít záhadě na kloub jsem si nerozmyslela. Dveře byly pootevřené, takže do nich stačilo strčit a rozletěly se dokořán. Vstoupila jsem dovnitř, ale nebylo skoro nic vidět. Svíčka vydávala jen slabé světýlko a navíc se chvěla v chladném vzduchu, který byl cítit zatuchlinou.

Sešla jsem po schodech a stále šla za tím divným zvukem. Tady už bylo duté bouchání dost hlasité, ale odkud se proboha ozvalo, vždyť už tu není žádná další místnost. Hledala jsem zdroj zvuku a zjistila, že je někde za zdí. Všimla jsem si uvolněného kamene a vmáčkla ho dovnitř. Najednou se přede mnou otevřely dveře do skryté místnosti. A tam uprostřed ležela na podstavci jakási bedna, snad rakev, a z jejího vnitřku zvuk vycházel. Když jsem došla k rakvi a sklonila se nad ni, děsivý zvuk náhle ustal. Rakev byla překrásně zdobená. Byly na ní vyryté znaky a obličej muže, který vypadal jako nějaký vlkodlak z filmu. Studovala jsem rakev, když tu najednou víko nadskočilo a po mně sáhly odporné studené pařáty, z nichž odpadávalo na zem s příšerným mlaskavým zvukem shnilé maso. Pařáty se mi sunuly po paži ke krku, začala jsem děsivě ječet….

Vtom jsem se probudila. Uf, naštěstí to byl jenom sen, pomyslela jsem si a setřela si pot z čela. Už jsem chtěla znovu usnout,když jsem uslyšela duté bouchání a skřípavý zvuk, jako když dře kámen o kámen. Srdce mi strachy poskočilo…