Temnota duše

Vzbudila se uprostred noci ve svem pokoji, ale nepoznavala ho. Jen lezela a divala se skrze tmu do prostoru ktery neznala. Ucitila jak se nekde hluboko v ni objevuje pocit, ktery nikdy nezazila. Nelibil se ji. Byl tak temny, tak prazdny. Chtela se pohnout, ale nemohla. Nemohla mluvit, ani brecet, nemohla plakat, nemohla temer ani dychat. A tak jen lezela a premyslela. Ten pocit ji sviral stale vic a vic, neslo tomu zabranit.. Snad jen.. Zacala vzpominat na to krasne v jejim zivote. Vzpominala na detstvi, na skvele rodice, ktrere tolik milovala. Vzpominala na kamaradky, na okoli jejich domu. Na letni dny plne slunce, na rozkvetle louky, na motyli. Vybavovala si jak milovala tanec, jak sledovala zapady a vychody slunce.Vzpomnela si na svuj pokoj ve kterem ted lezi. na ten pokoj , kde jeji duse zemrela. Uz vedela ze ten pocit neciti poprve. Byl uz temer ji samotnou, jak casto s ni byl. Vzpomnela si na bolest a strach v jejim srdci. Vzpomnela si na temnotu ktrerou v sobe ma. Vybavila si jak milovala.. Vzpomnela si jak byla zrazena. Vzpomnela si na den kdy prisla o smysl zivota. V jejich ocich se zrcadlil smutek hlubsi nezli vesmir, bolest tak silna ze se nedala snest.. Citila ze jeji ruka neco pevne svira.. uvedomila si cepel noze, ktery ji spocival v dlani. Vzpomnela si ze pro Lasku, kterou mela, by udelala cokoli. Ale ted bylo jeji srdce prazdne jako mesicni krajina. Zbyl v ni jen obrovsky krater, nezhojitelna jizva po te obrovske nadherne Lasce ktera ji ted zabiji. Laska ji opustila a nechala ji ztracenou,bezradnou. Jenze ona ted uz nebyla bezradna. Vedela co ma udelat. Protoze jinak to neslo. Stiskla nuz a v jejich ocich uz zbyla jen krasa hvezd a odhodlani pevnejsi nez diamant. Vedela, ze dalsi ranni slunce uz nikdy nespatri..