Tajemství hvězdy (2. díl)

Rosálie se přiřítila domů. ,,Ale kampak, mladá dámo?" ozvala se z kuchyně Rosáliina matka. ,,No, já… Trochu jsem se zdržela." ,,Trochu? Měla jsi být doma před třemi hodinami!" ,,Ale mami!"snažila se vykroutit. ,,Rosálie! Co se to s tebou děje? Dřív jsi taková nebývala!" ,,Nech mě být!" odsekla Rose a zabouchla za sebou dveře svého pokoje.Ten den už měla dost Marlenina věčného pomlouvání Beky, a tak se jí v hlavě zrodila myšlenka. Myšlenka, které později bude tolik litovat…

……………………………………………………………………………………………….

16. října 1941

Dnešek byl nádherný a nabitý zážitky. Rebeka je skvělá. Dnes mi dala ten nejkrásnější dárek na světě – přívěšek v podobě malé židovské hvězdy. Stejný má i ona. Když mi jej dávala, řekla: ,,Mojí nejlepší kamarádce – abychom ode dneška byly jako sestry…" Už je moc hodin, musím jít spát.

………………………………………………………………………………………………

29. října 1941

Už nesmím otálet! Musím už Beky a Marlene seznámit. Dnes za mnou byla Marlene – zjistila, že se s Beky bavím. Říkala o ní ošklivé věci. A Beky musela zrovna přijít! Ptala se mě, jestli si po škole půjdu zahrát kopanou. Marlene vytřeštila oči: ,,Ty hraješ kopanou?" Řekla to s takovým opovržením, až mě mrazilo. A já husa tam stála, jak mezi dvěma mlýnskými koly, a nevěděla, co dělat – co říct. Dívala jsem se z jedné strany na druhou a strach zvítězil. Zchladila jsem Beky odpovědí: ,,Táhni, ty krávo!" Beky se vlily slzy do očí a její úsměv zmizel. Třesoucím se hlasem řekla: ,,Tak už i ty?", a utekla na záchod. Po zbytek dne se neukázala… Proč jsem na ni byla tak hnusná? Nejsem o nic lepší než ti, které odsuzuju.

……………………………………………………………………………………………….

8. listopadu 1941

Rebeka mi už konečně odpustila. Jakoby mi spadl kámen ze srdce… Dnes jsem se zase snažila přesvědčit Marlene, že Beky není tak špatná, ale marně…

Příliš dlouho jí cpali do hlavy, že nejdůležitější je vypadat jako Árijka. Nevím, co mám dělat. Všichni se proti Beky spikli. A já se jí nedokážu ani zastat! Jsem sobec! A srab!

……………………………………………………………………………………………….

Ráno Rosálie vstala později. Když vešla do kuchyně, všimla si, že panuje napjatá nálada. Otec se na ni přísně podíval a odložil noviny: ,,Sedni si, Rosálie." Raději poslechla.

,,S maminkou jsme slyšeli, že se bavíš s jakousi Židovkou. Můžeš nám k tomu něco říct?" Rosálie si v duchu dodávala odvahu: ,,Že je to pravda." Odvětila s neobvyklým klidem a pustila se do snídaně. ,,Rosálie!" okřikli ji oba rodiče. ,,Co je? Mám hlad!" odpověděla Rose s plnou pusou. ,,Rose, už dlouho si všímáme, že ses změnila. Myslíme, že…že ta dívka na tebe má špatný vliv." ,,Rebeka? Vyloučeno!" vykřikla Rose.

,,Rosálie, o tom se s tebou nehodláme bavit! Prostě ti zakazujeme se s tou holkou vídat!" Matka vstala od stolu a dodala: ,,A už nechci slyšet, že jsi byla na Horetzku! Od toho židovského kutlochu se drž dál!"

Rose seděla a koukala do prázdna. Na snídani už ji nějak přešla chuť. Měla chuť křičet, všechno rozbít, utéct, nebo se jen někam zavřít a bulit, jak malá holka. Ale nemohla. Tak tam chvíli seděla a přemýšlela. Dobře věděla, odkud vítr fouká – Marlene…

……………………………………………………………………………………………………………………………….