Špatný sen

                                      2.Kapitola

                                      James Monat

         ,,Na pondělí se naučte něco o historii  našeho města a…. Crrrrr,“ učitele přerušil zvonek oznamující začátek víkendu, a tak než si stačil všimnout, děti se rozprchly. ,,Karin, nechceš u nás dneska spát? Rodiče jsou na nějakém banketu nebo co.“ zeptala se Elisabeth své nejlepší kamarádky. Karin byla na rozdíl od Elisabeth blondýna. Elisa ji zná od té doby, co se před 2 roky přistěhovala. ,,Jo, uděláme si menší dámskou jízdu. A půjčíme si nějaký film, co ty na to?“ Děvčata se s hlasitým chichotáním vypotácela ze školy. ,,Tak jo, u mě v sedm, zatím pa.“ Rozloučila se se svou kamarádkou Elis.

,,Už jsem doma!“ oznámila Elis jakmile otevřela dveře. ,,Ahoj, zlatíčko, jak ses dnes měla ve škole?“ zeptala se vřelým hlasem Sára. ,,Ale jo šlo to, dnes u nás bude spát Karin.“ ,,Ano, tak to vám jdu nachystat spaní.“ ,,Děkuju, Sáro, mám tě ráda.“ řekla a objala svou chůvu. ,,Vždyť to já tebe taky. Tak a teď vám jdu nachystat to spaní.“

,,Crrr. To bude Karin jdu tam,“ hulákala Elisabeth, mezitím co běžela ke dveřím. ,,No tak, uklidni se a dávej pozor!“ zakřičela Sára právě včas, jelikož Elisabeth málem  v běhu převrhla antickou vázu. ,,Ahoj, Karin, konečně jsi tady,“ vyhrkla ze sebe udýchaná černovláska. ,,Ahoj, promiň, zdržela jsem se ve videopůjčovně. Dobrý den.“ ,,Ahoj, Karin, tak už jsi tady? Co byste chtěly na večeři?" zeptala se mile Sára. ,,To je jedno třeba toasty. Jo a popcorn k tomu filmu. Díky moc.“ Chůva se jen usmála a odešla připravit jídlo do kuchyně. ,,Tak co jsi půjčila?“ ,,Ani nevím, nějakou komedii.“ ,,Bezva, tak pojď, půjdeme si to pustit.“ Dívky odešly do obýváku. Ten byl prostorný s velkými okny. Na zemi byl perský koberec a u krbu, v němž krásně plápolal oheň, kožešina z divočáka. Tmavé záclony se hodily k dřevěnému nábytku ze 17. století, který je v domě už od nepaměti.

,,Kdo je ten chlap?“ zeptala se Karin a ukazovala na obraz visící nad krbem. Elisabeth se otočila od DVD a klidně odpověděla: ,,To je James Monat, bývalý majitel domu.“ ,,Ten James Monat. Ty chceš říct, že bydlíte v domě Jamese Monata?“ vyhrkla ze sebe Karin. Elisa se zasekla. Co tím asi chce kamarádka říct? ,,No a co, že tu bydlel ten chlap.“ ,,Tak ty nevíš, že tu byl zavražděn? Jo ty ses vlastně přestěhovala před 2 lety.“ ,,Co!? Ona se tu stala vražda? To je strašné.“ Elisabeth zaraženě seděla, až teď si uvědomila, že ten chlap v jejím snu byl bývalý majitel domu. Byl to James Monat. Že by viděla, jak byl zavražděn? Na to nechtěla ani pomyslet. ,,Promiň, nechtěla jsem tě nějak vystrašit, netušila jsem, že to nevíš,“ omlouvala se Karin. ,,Ne, v pořádku, hlavně mi teď řekni vše, co víš o té vraždě.“

Karin začala horečně vyprávět, co se v tajemném domě dělo. Elizabeth jen seděla a mlčky poslouchala. Její zjištění však bylo neskutečné. Sen, který se jí zdál onu noc byla skutečnost. Ono se to opravdu stalo. Byl to James, koho ten neznámý zabil, byl to bývalý majitel domu. ,,Ne to není možné.“