Sem jiná než se zdá...

Schyluje se k bouři a popadá mě zase ta nálada ta divná pesimistická nálada. Zase mě napadá proč sem doma proč sem nešla někam pryč vždyť mám čas ,a budu ho mít i zítra ale zase nikam nepůjdu proč? Přece společnost miluji mám přece hodně přátel.A proč mám ten pesimistický pocit který je tak úžasný. Teď mě napadá že úžasně kreslím, ale otázka je co? kreslím většinou pesimistické a náladové obrázky nic veselého nic z čeho by šel život. Jo sice kreslím portréty ale zlomených a sklíčených lidí.
Teď už pomalu prší a mě se chce litovat , litovat sebe že sem nikam nešla a ani nepůjdu a litovat těch lidí protože každý z nich má svůj nešťastný příběh tak jako já.
Můj příběh je v tom že mám dvě tváře jednu ,tu společenskou a druhou tu co je stále doma a přemýšlí proč a jaký to má mysl.


Je to pro mě úleva ze sem to mohla někam napsat a chtěla sem aby to bylo někde na prví stránce déle než jeden den…. proto to píši sem.