Sága upíra část 8

,,Doufám, že není potřeba vás spoutat?" zeptal se Garrin poté, co jsme odhodili zbraně.

,,Ne… Myslím, že nemusíš," odvětil jsem a zuřivě jsem ho pozoroval.

,,Proč jste tady, Caatio?" Garrin se na mně nechápavě zadíval.

,,Proč asi ty zrádče odpornej. Seš úbohá špína!" zařval na něj Laacio a neklidně sebou házel. Pohledem jsem mu naznačil, ať se o nic nepokouší.

,,Není to tak, jak si myslíte!" snažil se nás ujistit Garrin, ale viděl jsem, že Laacia to moc neujistilo.

,,Tak jak to je?" špitl jsem tiše ze skloněnou hlavou.

Garrin zavrtěl hlavou a povzdechl si.

,,Kdyby to bylo tak lehké, věř, že bych vám řekl všechno, ale nemohu." Omluvně se na nás zadíval.

V tu chvíli se za náma ozvalo zavrčení. Do místnosti vstoupil černý panter. Cukl jsem sebou. Ten pach. Byl stejný jako pach Nuora. V tom mi to došlo. Pomalu jsem se na pantera podíval a zeptal se:

,,Nuoro?"

Panter zavrčel a…. Usmál se. On se opravdu usmál a vycenil svoje zuby. Napřáhl se a skočil přímo na mě. Jenže v tom jak letěl jsem viděl, že se mění. Tělo se zkrátilo, místo čtyřech tlap se objevily dvě ruce a dvě nohy, srst zmizela. Úplně se proměnil.

Otočil se ke mě a usmíval se.

,,Konečně jsi na to přišel!" řekl mi a zasmál se.

,,Takže jsi jeden z pološelem?" nevěřil jsem. Každý si myslel, že pološelmy už neexistují.  A teď tu jeden z nich stál před námi.

,,K nevíře…" zašeptal Vion.

Ostatní upíři pozorovali Nuora stejně vyděšeně a nevěřícně jako Vion.

,,Caatio, musím vás o něco požádat." Prolomil chvíli ticha Garrin.

,,O co?" zeptal jsem se.

,,Odejděte! Je mi jasné, že mlčet nedokážete, ale odejděte a nechte nás."  Vion se ironicky zasmál.

,,Zrádce nenechám na pokoji!" ucedil.

,,Máte na výběr. Buď odejdete nebo skončíte jako Liam!" podíval jsem se na ostatní upíry. Nikdo nechtěl umřít.

,,Dobře…" souhlasil jsem po chvílce ticha. Garrin kývl na ty bytosti v kápich a ty se rozestoupili a uvolnili cestu ven. Jako první vyběhl Laacio a za ním ostatní. Já se schválně zdržel.

Vzpomněl jsem si, že Garrin a Narkar byly kdysi hodně dobří přátelé.

,,Já nevím co jste za společenství a jestli jsi nás opravdu zradil nebo ne. Ale … Patřil k vám i Narkar?" Garrin sebou cukl při zmínce o Narkarovi. Jedna slza mu stékla po tváři a dopadla na zem. Ten zvuk při dopadu jsem zřetelně slyšel. V místnosti bylo mrazivé ticho a chlad.

,,Ano… A věř mi. Moc ho trápilo, že ti nemohl všechno říct…." odvrátil se a rychle dodal:

,,Teď už běž!"

Otočil jsem se a věnoval jsem poslední pohled Nuorovi, který měl ve tváři zachmuřený výraz. Roběhl jsem se ven z jeskyně a z ostatníma jsme vyrazili domů…..