Sága upíra část 4

Zazvonil mobil.S trhnutím jsem se probudil a rychlým švihem, který by lidské oko nepostřehlo, jsem ho zvedl.

,,Caatio?" slyšel jsem hlas Laacia.

,,No?"

,,Garrin zmizel." oznámil mi tiše.

,,Cože?" zařval jsem.

,,Dám ti jeden úkol a ty ho nejsi schopen splnit. Zůstaň na místě. Jdu k tobě."

Rychle jsem na sebe hodil oblečení a vyběhl k autu. Jako upír dokážu vycítit jakéhokoliv upíra kterého znám. Věděl jsem tedy že Laacio je pořád u Garrinova domu. Rozjel jsem se tam a za 8 minut jsem tam byl. Laacio tam stál, jako hrouda neštěstí.

,,Jak ti zmizel?" sykl jsem na něho.

,,Já nevím. Hele dával jsem bacha, jenže vyskočil z okna utekl mi. Nejsem tak rychleji jako vy.Jsem nováček." Zamračil jsem se. Kam mohl jít Garrin? Vylezl jsem až na jeho patro a jedním úderem jsem rozbil okno. Skočil jsem dovnitř a za mnou jsem uslyšel Laacia. Všechno měl v bytě rozházené. Na jeho nočním stolku byl papírek, na kterém byla načmáraná adresa.

Fillow street 34 

Ukázal jsem ho Laaciovi.

,,Je to tak 10 minut odsud!" oznámil mi. Kývl jsem a vyskočil jsem z okna. Dopadl jsem na zem a nastoupil do auta. Pro upíry jsou 4 patra úplně nic. Při 8 nás trochu zabolí nohy. Vážné zranění nastane tak při skoku z 28 pater. Laacio vyskočil za mnou a taky nasedl. Rozjeli jsme se 220 km rychlostí. Jakmile jsme vjeli do další části města, zpomalil jsem. Policajti jsou to poslední, co potřebuju. Dojel jsem až k naší adrese.

,,Laacio, zůstaneš v autě!" nařídil jsem mu a chtěl jsem vystoupit.

,,Ani náhodou. Ani mně nehne! Jdu s tebou. Nejsem už malé dítě Caatio!" odporoval mi. Věděl jsem,že nemá cenu mu odporovat.

,,Fajn.", souhlasil jsem. Vešli jsme do staré opuštěné budovy. Ucítil jsem pach Garrina. Šel jsem dopředu za jeho pachem. Vešli jsme do druhého patra. Asi deset metrů před námi byli dveře. Otočil sem se dozadu a v tom jsem neuviděl jenom Laacia. Byl tam Laacio s nějakým člověkem který držel nůž u Laaciova krku.

,,Co to?" nechápal jsem.Jak to že jsem ho neslyšel ani necítil.

,,Kdo jsi?" zeptal jsem se.

,,Nemáte tady co dělat. Prosím jděte pryč. Nechci s tebou bojovat." vyrazil mi dech tím klidným ledovým hlasem.

Nakrčil jsem koutek úst.

,,Nesouhlasím." řekl jsem pouze a on se na mně podíval… s lítostným pohledem. Nůž si strčil za opasek. Odhodil Laacia a skočil.

Připravil jsem se abych uhnul, ale on přeskočil přeze mně. Udiveně jsem se obrátil a viděl jsem jak na pravé straně vyskakuje z okna.

,,K-kdo to je?" koktal Laacio.

,,Já nevím." přiznal jsem vyděšeně. Vyskočil z druhého patra. Rozběhl jsem se k oknu. Dole na zemi nebylo nic.

,,Je to teď jedno." oznámil jsem Laaciovi, i když jsem byl trochu vyděšený.

,,Vylez nahoru za mnou do té šachty!" nařídil jsem mu a vyskočil jsem. Rukama jsem vyrazil otvor a vytáhl jsem se dovnitř. Vylezl za mnou. Plazili jsme se směrem k místnosti na konci. Byla tam mříž. Přišel jsem až k ní a nehty jsem v ní udělal menší otvor. Ucítil jsem známý pach. Pohlédl jsem do místnosti. Garrin si potřásal rukou s jednim z dvou lykanů.