Sága upíra část.10

Zavezl jsem Laacia domů. Bydlel se mnou. Měl jsem velikou dvoupatrovou vilu, takže jsme měli hodně místa. Já jsem ale domů nejel. Jel jsem ke Katie.

Bydleli na kraji města ve velikém baráku. Její manžel byl významný podnikatel ve městě.

Přeskočil jsem plot a vydal se ke stěně. Po hromosvodu jsem vyšplhal do místa, kde měly ložnici. Katie tam ležela sama.

,,Katie!" zašeptal jsem tiše a svoje myšlenky jsem směřoval na ni. Otevřela oči a uviděla mně. Rychle vstala, zamkla dveře a otevřela mi okno. Vpadl jsem dovnitř a dlouze ji políbil.

,,Proč si se vůbec neozval!" vyčítala mi.

Zhluboka jsem se nadechl a řekl jsem ji všechno, co se stalo. Nepřerušovala mě, jen tiše poslouchala.

Když jsem skončil tak mě objala. Lehli jsme si na postel a já ji hladil po vlasech. Na mojí hrudi měla hlavu. Cítil jsem její dýchaní. Vnímal jsem její tělo víc než kdokoli jiný. Sklonil jsem hlavu a líbal ji.

,,Přichází zlá doba, Katie." Řekl jsem jí a ona se zamračila.

,,Nikdy mě nesmíš nechat samotnou!" Katie se mi zadívala do očí.

,,Nesmíš mě opustit!" dodala ještě.

,,Jestli příjde válka, budeš se mnou v nebezpečí!" upozornil jsem ji. Válka se blížila a Katie je den ode dne ve větším nebezpečí. Jestli lykani něco zjistí…

,,Jde tvůj manžel!" rychle jsem vstal a vyskočil z okna. Dopadl jsem na nohy a přikrčil se ke stěně. Začalo pršet. Slyšel jsem, jak se spolu ti dva baví. Katiina falešná láska, kterou mu dávala. Bylo to jedno. On jí byl stejně nevěrný. Věděl jsem to už dlouho, ale nechtěl jsem to Katie říkat.

Kapky mi smáčely vlasy a tekly mi po tváři jako slzy. Najednou jsem věděl, že jsem Narkara zabíjet neměl. Nevím proč, ale prostě jsem to věděl. A to mě zdrtilo. Opřel jsem si hlavu do kolen a plakal. Kvůli tomu, co se stalo. Nevěřil jsem mu. Slibuji ti Narkaro, že tvoji nevinnost dokážu. Promiň….