Ráno

Brouzdám se trávou,trávou plnou čerstvého deště…Jdu bosa,na nohy mi jde příjemný chlad.Každý můj krok po sobě zanechává stopu v mokré zemi.
Je chladné ráno a já nevím kam jdu.Prostě jsem se vydala ne cestu.Na cestu bez konce.Nevím,co mě čeká.
Slunce začíná hřát.Já stále pokračuji ve své cestě.Stále jdu a stále nevím proč.Po večerní bouřce a dešti zbyl už jenom čerstvý vzduch.Pomalu se blížím k vysokému stromu uprostřed pole,je na něm známka úderu blesku.Již z dálky vidím,že pod ním cosi leží…
Přidám do kroku,už vidím a rozeznávám,že je to něčí tělo,jen tam bezvládně leží,bez známky života.Pohlednu do tváře…….neeee to nemůže být pravda.To jsem přece já.Rozhlédnu se kolem dokola a najednou zaslechnu,jak se odněkud rozezní zvony.Ohlašují něčí úmrtí.Cítím,jak mě někdo pevně uchopil za ruku.S vyděšeným výrazem na tváři skláním svůj zrak k zemi.Nechci vidět,kdo mě drží za ruku……najednou ke mně ta osoba začne promlouvat….Nerozumím ani slovo.Zvědavost mi nedá a já se podívám,Vedle mě stojí anděl,anděl černě oděný,obličej zjizvený,oči vyškrábané…
Zbývá mi jen poslední pohled na mé bezvládné tělo pod stromem a dále se nechám vést andělem….