RAKOVINA...

             V nemocnici jsem už týden, a cítím se slabší a slabší…..dnes je 1.května. A já cítím že už nemám žádnou sílu. Jako obvykle mě i dnes navštíví Honza. ,,Ahoj broučku,"líbne mě na nos a vedle mě položí kytici růží. ,,Ahoj Honzíku…." usměju se a pak jen uhnu pohledem.   ,,Copak se děje miláčku?" zeptá se mě a chytne za ruku. ,,Já….já vím že umřu….."         ,,Ne, neumřeš!" přeruší mě.  ,,Jo umřu! Jsem strašně moc slabá…já už tu dlouho nebudu! Honzo, jsi to nejhezčí co mě mohlo kdy potkat….já tě opravdu miluju! Ale už nemám sílu….," a kouknu se na něj zaslzenýma očima, ,,… mám strach!" Honza mě obejme. ,,Ne musíš mít sílu bojovat! Nesmíš tu mě, bráchu a Nikol nechat samotný! Uvidíš….všechno bude dobré! Vezmu si tě, budeme bydlet v domku s bazénem a zahradou a budeme mít 2 krásný dětičky! Bude to jako dřív, ještě lepší…." říká. Já ho pustím, kousnu se do rtu a šeptnu: ,,Nic už nebude jako dřív…Honzo, já nechci umřít, mám takový strach!!" a tečou nám slzy. Pak příde doktor a vyžene ho, že sem moc rozrušená. ,,Uvidíme se v nebi, budu tam na tebe čekat…" řvu za ním.  ,, TOHLE NEŘÍKEJ!!!"    Já ho jen políbím a pak ho sestřička vystrčí z pokoje. 

Je večer…..cítím, že dnes umřu. Kouknu na růže na stolku. Mají krvavě rudou barvu. Vezmu si lihový fix a začnu psát po stěnách pokoje. Je to těžký, ruka se mi klepe a fix e mi zdá až moc těžký…..Píšu: I LOVE YOU FOREVER! WE WILL NOT HAVE GOT KIDS! NEVER IT WILL NOT  AS FORMELY AS! WHY? I WANT NOT DIE! I WILL WAIT FOR YOU THERE! I DIE…WHY? (Miluju tě navždy! nebdue mít děti! Nikdy to nebude jako dřív! proč? Já nechci umřít! Budu tam na tebe čekat! Já umírám…proč?)  Píšu to pořád dokola všude kde je volné místo…a pak fix přetěžkne a spadne na zem. Dojdu k posteli a lehnu si na ní. Je bílá, všude po stěně jsou anglické nápisy, z okna sem proniká měsíční svit. Z posledních sil si vezmu kytici růží…..cítím z nich Honzu. Přitisknu si je ke tváři….NECHCI UMŘÍT! Pak ji pevně chytím do rukou, až mě trny bodají do prstů. Na tváři a rukou ucítím cosi teplého….teče mi krev. Pak mnou projede blesk bolesti. Rozšířím zorničky. JE TO TADY! Před sebou uvidím světlo…které se blíží. A v něm osoba v černém, která má přes rameno kosu. Vím kdo to je…chci volat o pomoc, ale můj hlas mě neposlouchá. Neposlouchá mě nic z toho, co je mé! Osoba je skoro u mě. Naposledy se z hluboka nadechnu a…..ruka s kyticí se uvolní, zůstane vyset z postele, prsty pustí kytici na podlahu, kam kape krev z mé ruky. Už nežiju… Osoba ke mě natáhne ruku a já se zvednu. Zvedám se a přesto zůstávám v posteli. Svou ruku dám té osobě. Tak já už sem mrtvá. Teď jdu po světle do nebe….ruku v ruce se smrtí…

Ráno Honza doběhne do nemocnice. V pokoji jsou již doktoři. Běží ke mě, mluví ke mě ale já ho neslyším. Doktoři ho odstrčí… Zoufale se drží za hlavu, točí se po pokoji a čte nápisy. Strašně brečí! Na podlaze vedle mě leží kytice rudých růží a okolo ní louže krve, která mi stále kape z ruky, volně vysící z postele. Klekne si doprostřed pokoje a zoufale vykřikne: ,,NE!!!!" a sklopí hlavu.

Ubyli 3 dny….dnes mám pohřeb. Honza nemluví, je bledý a chodí jako tělo bez duše. Na pohřeb přišel, celou dobu mlčel a do rakve jako jediný hodil RUDOU RŮŽI. Vím, nad čím přemýšlí a bojím se jeho rozhodnutí. Myslí na tu prokaltou větu….I WILL WAIT FOR YOU THERE! Po pohřbu jdou domů. Honza mlčky obejme bráchu a jeho holku Nikol a odejde z domu. Oba jsou v šoku, myslejí si že je z pohřbu přecitlivělí. Vše pochopí až když vejdou do ložnice. Na stěně je napsáno I GO BEHIND YOU! (jdu za tebou!) Bratr utíká za ním. Dožene ho u silnice, Honza nespěchá. ,,Kam chceš jít" křikne bratr za ním. Honza se otočí a odpoví: ,,ZA NÍ!!!!" a vstoupí do silnice. ,,NE!"  vykřikne bratr, ale Honzu nezastaví. Je slyšet jen skřípení brzd a tvrdý náraz…

FANOUŠCI DRŽÍ SMUTEK. ZNAMÍ ZÁVODNÍK RALLYE JAN Ř. SPÁCHAL SEBEVRAŽDU! Já jsem s Honzíkem v nebi! Naše lásak vydžela věčně! DOSLOVA…..