prostě krátkej příběh :-)

    Když dojedli, vstala a beze slov odešla. Neřekla ani "Ahoj", ani nic podobného. Prostě vstala a odešla. Za celou dobu si ho skoro nevšimla, snad jen když se na ni tak vyčítavě podíval.
     Snažil se v sobě potlačit zklamání a zlobu na sebe samého, že jí mnohdy podlézá a chová se jak malé bezbranné štěně. Podobné situace s ní zažil již několikrát a pocity byly pořád stejné. Až na malý detail, dnes se mu nepodařilo nic potlačit. Agrese a nenávist k celému světu v něm rostla až do dnešního večera. Zaplatil a odešel domů. Šel pomalu a cestou přemýšlel "proč?". Proč mu  TO udělala dnes? A proč mu TO udělala dříve? Nenapadlo ji snad, že by mu to mohlo vadit? Nevěděl.
    Cestou potkal starého bezdomovce a hodil mu nějaké drobné. Bezdomovec je chytl a neřekl ani slovo. Neřekl ani slovo. ANI SLOVO!!! Neudržel se. Obrovský výbuch nenávisti a…
    Měl ruce od krve, ale zraněn nebyl. Měl strach a celý se třásl. A nenávist v něm potichu dřímala a čekala na další podnět. Opláchl si ruce v nejbližší louži, rychle se zvedl a vydal se domů.O několik metrů dál zahlédl na zemi obrys. Když ho prohlédl, zjistil že je to tělo toho člověka, kterého viděl, než ztratil vědomí. Ale nemělo obličej! Jen něco, co bylo skoro tekuté. Ten muž byl mrtvý.  
    Odešel. Byl velmi rozrušený a přemýšlel co se asi stalo. "Zabil jsem ho" řekl si potichu. Rozhodl se nahlásit vraždu a přiznat se. Nervózním krokem došel na policii. Otevřel dveře a prvnímu policistovi řekl, že chce nahlásit vraždu. Policista mu řekl ať chvilku počká.  
    Uběhla hodina. Našel jiného policistu. ten byl v civilu a nejspíš mířil domů ke své rodině. Řekl že čeká již hodinu aby nahlásil vraždu. "Hmm". Zrychlil se mu tep, naběhla mu žíla na čele a začala se mu škubat tvář. Vymrštil ruku a vrazil policistovy dva prsty do očí. Jeho síla byla obrovská a znásobena nenávistí a agresí. Vytrhl ruku z policistovy lebky a zůstaly mu v ní zbytky rozdrcených lícních kostí. Druhou rukou mu už jen zlomil vaz. Prohledal mrtvé tělo a našel jeho služební zbraň. Sebral ji a strčil do kapsy svého kabátu. Tentokrát se ale nezklidnil.
    Nenávist, agrese a zloba se dostala na povrch. Tepala mu v žilách. Zaplavila jeho mozek.  
    Rychle opustil budovu a vydal se do temných uliček aby se tam schoval, přežil a "očistil lidstvo od hříchu života".  
    Něco v něm však zůstalo: stále ji miloval.