Proč

Proč?

Bylo deštivé odpoledne a nad malým městem se přeháněly veliké mraky.Lidé se schovávali a nadávali na ošklivé počasí. Jen jediné dívce to bylo jedno. Procházela se v parku  zahalená v černém kabátě se sklopenou hlavou. Nevšímala si ničeho kolem sebe. Byla tu jen ona, ona a její myšlenky. V hlavě měla strašný zmatek. Spoustu nezodpovězených otázek ji vířilo myslí ale v celém tom zmatku byla jediná otázka: PROČ? A co vlastně znamená proč? Proč každá otázky začíná slovem proč? A proč nedokáže na tuto otázku odpovědět? Proč jí to udělal?

,,PROOOČ!!!!“ Vykřikla do prázdna a   houf havranů vzlétl k nebi. Podívala se vzhůru k nebi. Na její pobledlý obličej spadlo jen pár kapek deště. Přestalo pršet ale obloha byla pořád zatažená.,, Proč?“ Vzlykla a padla na kolena. Byli přece spolu tak šťastni, nic jim nechybělo.

Dokázali si hodiny povídat o různých nedůležitých věcech, rozebírat absurdní slovní hříčky a   tolik se smát. Ano smát. Dokonce už zapomněla  jak se to dělá. Vstala ze země a šla. Šla a nevěděla kam, nechala své nohy ať ji vedou prázdnými ulicemi. Došla až k mostu v neobydlené části města? Proč zrovna sem? Tady se seznámili. Vzpomínala na to jako by to bylo včera. Jako by se včera srazili. Jako by včera se na ní usmál svým nádherným úsměvem.

V tu chvíli nevěděla co má dělat. Plaše se usmála. Pomohl jí vstát ze země a podíval se jí do očí. Měl nádherné zelené oči v kterých se ztrácela. Nemuseli mluvit, nepotřebovali věty ani slova. Stačil jediný pohled a oba věděli co si ten druhý myslí. Nikdy se jí to s nikým nestalo, žádný kluk s ní neudělal tohle. Od té doby byli pořád spolu, každý je měl za dokonalý pár a byla to pravda. Nehnuli se od sebe ani na krok. A to asi byla ta chyba. 3 roky bezchybného vztahu. Jak se to vůbec změnilo? A hlavně proč se to změnilo? Už zase to protivné slovo proč.

Stalo se to tak náhle. Čekala na něj na jejich místě a pobrukovala si neznámou melodii. Když ho uviděla úsměv ji zmrzl na rtech. Šel k ní  rozhodným krokem, ve tváři neměl ten hřejivý úsměv. Jeho obličej byl  stažený v kamenné grimase a propaloval ji očima. Bez lásky. Došel až k ní a změřil si ji tvrdým pohledem. ,, Je konec.“ Pronesl tyhle dvě slova jako nic a   odešel. ,,Proč?“ zašeptala a dívala se na jeho vzdalující siluetu. Uběhlo pár hodin a už tu zase stojí a dívá se dolů. Dívá se na  tmavé vlny a do očí ji vstupují slzy. Vyleze na kamennou  zídku mostu. Dívá se do hlubin řeky a v hlavě už nemá zmatek. Je si jistá tím co udělá. Rozpřáhne ruce a skočí do temné vody. Na tváři se jí objeví úsměv a pak ji pohltí temné hlubiny.

Tak tohle vymyslela moje mala hlavinka  neni to nic extra ale priserny snad taky nn