Příběhy jednoho města - Příběh druhy

Je krásný letní den. Slunce svítí nádherně, na modrém nebi jsou jen sněhobílé mraky. Dva mladí lidé se spou prochází po cestě za městem. Drží se za ruce a jsou v sedmém nebi. Mají jeden druhého a jsou ti nejspokojenější na světě. Čas od času se zastaví a líbají se. Tímto tempem přichází pomalu na okraj lesa. Jsou naprosto bezstarostní. Jdou dále do lesa. Je to pro ně nesmírná úleva, že se v jeho stínu mohou schovat před vedrem, které v těchto dnech panuje.Přicházejí na malou louku, která je skrytá uprostřed lesa. Mladík zná tento plácek velmi dobře. Vždyť zde poznal poprvé, co to znamená fyzická láska. A bylo vskutku nádherné a nezapomenutlné pro něj. Dnes má v plánu něco podobného. Jen to bude on, kdo bude někoho zaučovat do tajů sexu. Jeho dívka, Denisa, s tím taky počítá. Tuší, že se to stane a těší se na to. Doposud neměla v lásce štěstí, ačkoliv je velmi pěkná a přitažlivá. Jenže všichni ji vždycky chtěli jen do postele a to nebylo nic pro ni. Ona hledala někoho, koho bude moci opravdu milovat. A nyní je s jejím vyvoleným a je rozhodnutá mu dát svůj nejcennější dar. Sedají si spolu do trávy a líbají se. Ona má na sobě jen tílko a lehkou letní sukni, on triko a kraťasy. Užívají si to, především Denisa je na vrcholu blaha. Za chvíli jsou již oba jen ve spodním prádle. Jejich ruky rejdí po jejich tělech. Sundávají ze sebe poslední části oblečení. Potom on na ni pozvolna nalehává a….. Vzlyk. Znovu. Z napuchlých rudých očí tečou slzy. Celou noc se topí ve vzpomínkách. Jak dávných, tak relativně čerstvých. Především na ten včerejšek. Na ten prokletý včerejší večer. Už posledních pár týdnů to tak bylo. Spousta akcí. To jí nevadilo. Problém je jinde. Respektive byl. Dnes už není, dnes začíná nová etapa jejího života. Neví, jestli je to pro ni výhra nebo ne. Ulevilo se jí sice, to je pravda, ale ten otřes a to ponížení, které jí včera připravil, s ní velmi otřáslo. Smrk. Další papírový kapesníček letí do koše. Ovšem odrazil se od okraje a padá na zem. Jen se na něj podívala a nechala ho tam. Znovu se jí v mysli velice živě vybavuje ten včerejší večer. Opět byli na akci. Opět opět opět. Ale aspoň se nenudila, vždy si to dokázala užít. I když těch pár posledních už stálo za pr*. Kdysi si to užívala, protože tancovala a bavila se s ním. Prostě to bylo to nejlepší, co ji mohlo potkat. Jenže to potom přestalo být ono. Ne, svého kluka se nepřejedla, milovala ho a byla s ním ráda. Ovšem nebyla si jistá jak to vidí on. Ne že by se snad motal kolem jiných holek, ale přestával se jí věnovat a spíše se zaměřil na to, aby byl s kamarády a mohli spolu pít. Ze začátku jí to nevadilo, dokonce si z něj dělala srandu, že se z něj stává alkoholik. Bohužel legrace se stala skutečností. Teda aspoň jí to tak připadalo. I u něj doma to šlo poznat. Začínal tam mít čím dál víc prázdných flašek od piva. Ale drželo ji nad vodou, že chodil do práce, takže to až tolik nepřeháněl. No, nepřeháněl – ona to vypít, tak by byla kantáre. Avšaksnažil se jí věnovat, to mu musela přiznat, ačkoliv už to nebylo v takové míře jako dříve. Ale to bylo doma, venku v klubech to bylo jiné. A hlavně včera – zase začal pít s kamarády a na ni kašlal. Tentokrát ovšem nebyl nikdo, kdo by se s ní pobavil nebo tak něco. Ne, byla tam sama, ačkoliv lidí tam bylo dost. Začínalo ji to lézt na nervy. Nakonec to nevydržela, šla za ním a řekla mu, že tráví víc času s alkoholem než s ní.Díval se na ni tak nějak divně a tak se ho ještě zeptala, jestli si myslí, že je vzduch, když se jí nevěnuje. On byl už silně posilněn alkoholem, ale i tak ta odpověď pro ni byla naprosto šokující. Ano. Nikdy by nevěřila, jak tyhle tři písmenka mohou člověka rozházet a zbožit mu celý svět. Pro jistotu se ho ještě jednou zeptala. Teď by byla možná radši, kdyby to neudělala. Místo odpovědi se otočil a šel k jednomu stolu, kde seděla jedna jeho bývalá přítelkyně, se kterou se kdysi kvůli ní rozešel. A teď byl u ní a po pár slovech ji začal líbat. To bylo už i na ni moc. Do očí jí vtekly slzy a rozběhla se ven. Nic v tu chvíli nevnímala. V hlavě měla chaos, nevěděla, co má dělat. Pravda, to neví ani teď, když leží doma na posteli a je od dějiště daleko. Jenže vzpomínky v její hlavě jsou zatraceně blízko. Užírají ji. Těch kapesníků, kolik už padlo. Už se ani spočítat nedají. Ale nemůže si pomoct. Cítí se odstrčená, ponížená, zhozená, prostě na dně. Momentálně ztratila důvod žít a další najít nemůže. Ne, není tu. Zase se jí vracejí vzpomínky na chvíle, které s ním strávila. Jak ho poprvé uviděla, jak si poprvé povídali, procházeli se, milovali…. Při této vzpomínce je jí snad ještě hůř než jí je nyní. Teda pokud to je vůbec možné. Přišla s ním o panenství. A on se jí potom takhle odvděčil. Začíná jeho jméno nenávidět. To jméno, ta čtyři písmena poskládané k sobě. Leoš. Tolik nenávisti snad v životě ještě necítila. Ani tehdy, když se stala ve škole třídním otloukánkem. A teď jsou ty pocity opět tady – méněcennost, sebevědomí na hranici nuly, ne-li pod ní. Je toho na ni moc. Nechce tomu všemu věřit, ale ví, že je to pravda. Miliony otázek se jí honí hlavou, ovšem ta jí padá na stranu na polštář a ona usíná.