Příběh, tahle část je asi tak srpen 2007

    Když jsem dával telefon zpátky do kapsy, v hlavně mi stále zněl Livin zoufalý hlas. Zapadl jsem do toho baru a začal ji hledat.  Viděl jsem od nás snad všechny, hrát fotbálek, šipky, kulečník, někteří seděli u stolu a jen tak konverzovali. Na stole jsem viděl její cigarety, na židli měla tašku a bundu. Ale nikde jsem ji neviděl.
     Šel jsem k Ann. Ani jsem nepozdravil a vyhrkl na ní: "Kde je?"
     Podívala se na ostatní.
     "Tak kde je?", řekl jsem znovu, ostřeji.
     "Pojď, Larry,", odpověděla mi.
     Otevřela dveře dámské toalety. Zrcadlo bylo položeno přes umyvadlo, Nad ním  se skláněla Liv, s úzkou ruličkou  v ruce.
     "Liv.", řekl jsem.
     Nereagovala.
     "Hej, Liv!", zopakoval jsem.
     Stále nic. Naštval jsem se. Odtsrčil jsem ji a umyvadlo shodil na zem.  Roztříštilo se a mezi střepy zmizel i Livin bílý prášek. Začala na mě křičet. Vůbec jsem na to nebral ohled. Měl jsem vztek.
     Ann mi mezitím přinesla její bundu a tašku. Hodil jsem Liv obojí do náruče a chytil jsem ji za loket. Křičela, kopala, hystericky plakala, ale byla už tak vychrtlá, že pro mě nebyl problém ji prostě popadnout a odejít s ní. Táhl jsem ji možná sto metrů, než se uklidnila.
     Šli jsme ulicí, která ožívá jen v noci. Byly dvě hodiny ráno.  Všude byl slyšet křik a smích opilých puberťáků. Měla skloněnou hlavu a pošlušně kráčela vedle mě jako beránek.
 Narazili jsme na stánek s pizzou. Vyhrabala z tašky peněženku, ale cinkalo tam jen pár drobných. Všechno utratila za to svinstvo, blesklo mi hlavou. Koupil jsem jí půlku pizzy, kterou zhltla okamžitě. Zas nejedla několik dní, pomyslel jsem si. U dalšího stánku jsem jí koupil další půlku a lahev vody. Obojí zmizelo během chvilky.
     Dosedli jsme na lavičku na zastávce. Noční linka měla jet asi za deset minut. Opřela hlavu o moje rameno a usnula. U nosu jí zbylo trochu toho bílého prášku. Něžně jsem ho setřel. Vzal jsem ji do náruče a přenesl do autobusu. Ještě že to ze zastávky do bytu bylo pár metrů. Nesl jsem ji až nahoru. Napustil jsem vanu plnou horké vody. Probudila se, tak jsem jí  řekl, ať se svlékne. Poslechla, mlčky sundala oblečení, umyla si vlasy, vykoupala se. Když jsem ji balil do ručníku, stála proti mně, nahá, bezbranná, vystrašeně se na mě dívala. Byla úplně mimo. Měl jsem sto chutí ji profackovat, nenáchazel jsem odpovědi na svoje otázky, nevěděl jsem ani, kde posledních pár dní byla a kolik toho má v sobě. Oblékla si moje tričko, zabalil jsem ji do deky a položil do postele. Chytla se mého rukávu, abych neodcházel. Přitiskl jsem ji k sobě a objal ji. Usnula hned. Prohlédl jsem jí ruce, nohy, krk, hledal jsem stopy po vpichu. Z toho jsem měl největší strach.
    V baru v obýváku jsem našel jen lahev vodky. Několik skleniček jsem vypil hned. V té chvíli už mě přešel vztek, měl jsem o ni prostě jen strach.
     Nakonec jsem prohledal její tašku a bundu a pochopil jsem, proč Liv neměla už žádné peníze. Všechno jsem vysypal do umyvadla.