Příběh, prosinec 2006

    Liv odemkla dveře.
    "Jime?!", zavolala do setmělého bytu. "Jime, jsi tady?"
    Oddechla si. Celou cest domů se bála. Viděla přece jeho auto. Bylo tu určitě jeho auto! Neměla souhlasit, že půjdou s Jackem pryč z jeho domu. Nemohla to být náhoda, že Jim jel okolo, když ji Jack přitiskl k sobě a políbil.
    Nerozsvítila a prošla chodbou až do pokoje.
    "Ahoj, Liv.", ozvalo se.
    Lekla se toho hlubokého hlasu a vykřikla, ale vzápětí poznala Jima sedícího v křesle. "Proboha, proč mě tak děsíš? Proč ses neozval, když jsem volala?"
    Neodpovídal.
    Poznala, že je zle. Na stole stála otevřená lahev whiskey. Věděla, co se stane, když Jim pije. Dostala strach, ale snažila se, aby to na jejím hlase nebylo poznat.
    Sáhla po vypínači, ale Jim řekl, ať nechá zhasnuto.
    "Kdes byla?", zeptal se klidným a hlubokým hlasem.
    Odešla do kuchyně, která sousedila s pokojem, a zapálila si cigaretu. Všude okolo byla tma, jen na podlahu dopadal proužek světla z ulice. Viděla Jimův obrys. Viděla, jak si nalévá do sklenky, jak si zapaluje další cigaretu.
    "Kdes byla, ptám se!", křikl na ni.
    Vytryskly jí slzy. Třásla se. "Jime, chci zpátky klíče od tohohle bytu. Není tvůj. Nájem platím já a Ann. Dej mi klíče a jdi."
    Viděla, že k ní otočil hlavu, že se na ni dívá. Sledovala, jak pokládá skleničku na stůl, jak típá cigaretu, jak vstává z křesla. Odhodila svou hořící cigaretu a rozeběhla se ke dvěřím.
    "Stůj!", vykřikl. Chytil ji za ruku a přitáhl k sobě. Vší silou ji uhodil do tváře, až vykřikla. Tekly jí slzy, což ho rozčílilo ještě víc. "Snad sis nemyslela, že mi utečeš!", smál se. Vzal ji za ramena, několikrát s ní zatřásl. Pevně ji svíral. "Kdo to je?" Odvrátila tvář, když ucítila jeho alkoholový dech. "Tak kdo to je?!", zařval. Vzteky jí zmáčkl ramena, až si myslela, že je rozdrtí. Odhodil ji, padla na dveře koupelny a klika se jí zarazila do žeber. Snažila se nekřičet bolestí, věděla, že by se vše ještě zhoršilo. Jim se opřel jednou rukou o zeď a zapálil si další cigaretu. Chtěla využít čas, tak se doplazila do koupelny a zamkla za sebou dveře. "Liv!", zařval na ni. Jednoduše vyrazil sklo ve dveřích a odemkl si. Hystericky se rozbrečela, skrčila se do sprchy, ale vytáhl ji, hodil na zem a kopl ji do břicha. Plakala, křičela, prosila ho. Díval se na ni a ironicky se smál. Nakonec se k ní sklonil, přitáhl si její obličej a díval se na ni. Najednou ucítila žár na pravé tváři a došlo jí, že k ní pomalu přibližuje tu zapálenou cigaretu. Tekly jí stále nové a nové slzy. "Jime, prosím.", opakovala pořád. Zastavil se několik milimetrů nad  její kůží. "Tak takhle dopadneš, když nebudeš moje hodná holka. Ty malá děvko." Zvedl se, hodil po ní klíče a práskl za sebou dveřmi.

    Když zazvonil zvonek u dveří, stále seděla skrčená v koupelně. Hrklo v ní, bála se, že se vrátil. Zvonil ještě několikrát. Pak její mobil.. Po čtyřech se dostala do kuchyně, kde ležel na stole. Volal Jack.
    "Ano?", řekla.
    "Liv, jsi tam? Otevři mi."
    "To jsi ty?", řekla s úlevou.
    "Proč jsi tu potmě?", zeptal se, když odemkla. Rozsvítila a on uviděl rozbité dveře a střepy vsude kolem. Uviděl obtisk Jimových prstů na její tváři, červené skvrni na místech, kde ji držel.
    "Co to máš na tváři?", vyděsil se a přejel palcem po místě, kde ji Jim skoro spálil cigaretou. Zůstala tam hnědočervená skrvna.  "To všechno Jim?"