Příběh nás dvou(ch) Díl první..

Sedíš v té své zakouřené místnosti. Sedíš a doutník už tě začíná pálit v prstech. A ta nedopitá láhev ginu na stole.. Jen pohled na ní ti zvedá žaludek.. Sedíš sám.. Nepřišla! A ty na ní stále čekáš, když víš, že stejně nepřijde. Ano, jak rád bys ji tu měl.. Dotýkal se jí, líbal jí a hladil.. Však zbývá ti jen ta láhev odporného ginu.. Naliješ si další sklenku a rychle ji do sebe kopneš. Ta chuť ti okamžitě křivý obličej, ale o chuť nejde, teď už né. Chceš pouze zapomenout.. Na ní.. Na svou lásku.. Na Lory! Ach ano, Lory. Ta krásná mladá dáma co tě okouzlila na první pohled. Jak se ti zježily chlupy a naběhla husí kůže, když ses jí poprvé směl dotknout.. A jak omámen jsi byl, když si ji poprvé líbal na její vlhké rty a cítil její sladkou vůni a horký dech na svém těle? Věděla, že pro ni uděláš vše a vždy. Věděla, že jsi ztracen.. Když jste spolu potom leželi vedle sebe v posteli, nešlo již udělat krok zpět.. Byla prostě úžasná. Od té chvíle si na ní neustále musel myslet.. Škoda slov! Jak krásně vám spolu bylo. Jasně, od začátku jsi věděl, že ona není pro tebe a ty nejsi pro ní.. Jenže co dělat? Jsi do ní blázen, blázne! Však Lory má jednu vadu. Miluje všechny a patří všem.. Nikdy nebyla a nebude jen tvou. Co tě žere?! Vždyť jsi to věděl od začátku! Tak teď si nestěžuj! Další sklenka té odporné čiré tekutiny ti zmizela v útrobách. Jsi opilý. Ale co z toho? Stále na ní musíš myslet. Proč není s tebou? A s kým vůbec je? Možná lepší nevědět.. Teprve teď sis uvědomil, jak moc máš od doutníku spálené prsty. Už se kouřit nedá, tak ho se zakletím nemotorně odkládáš do popelníku. Naléváš si další sklenku a v tom ti zrak sjede na telefon. Co jí zkusit zavolat? Co můžeš ztratit?! Zvedáš sluchátko a vytáčíš její číslo. Znáš ho zpaměti. Už to zvoní.. Tep se ti zrychluje a přemýšlíš, co jí vůbec řekneš. Proč jí vůbec voláš? Stále to zvoní. Stále to nezvedá.. Vždyť přeci nemůže vědět, že jí voláš ty.. Vysmívá se ti! Určitě ví, že voláš, a proto to nebere.. Schválně! Seš jí k smíchu! Určitě jí to dělá dobře, když za ní musíš běhat jako pejsek! Další odporná chuť v ústech. V lahvi celkem rapidně ubývá ginu. Konečně se budeš moci osvobodit od té hrozné chuti.. Je to divné.. Sedíš v křesle, naproti stolek se skoro prázdnou lahví a mrtvým doutníkem.. Jak ti to připomíná tvůj prázdný a skomírající život.. Život bez ní.. Je to ale stejně mrcha! Jak před tebou dokáže klidně mluvit o jiných?! Copak nechápe, jak moc jí miluješ? Né, štve tě! Nechceš ji už ani vidět! Kéž by přišla.. Jasně, už i telefon ti říká, že Lory na tebe kašle. Hodíš sluchátko na telefon a naléváš si další sklenku.. Poslední! Zvonek u dveří.. Crrrrrr! Crrrrrr! Hloupost, jen se ti to zdá.. Seš moc opilej! Crrrrr! Crrrrr! Znovu? Myslíš, že je to jen halucinace? Crrrr! Crrrrrr! Není.. Těžce se zvedáš z křesla a kývavou chůzí odcházíš ke dveřím. Srdce ti buší jako bys měl dostat infarkt. Je to ona? Určitě ano! Ne, hloupost? Kašle na tebe! Konečně ses dostal ke dveřím. Otevíráš dveře a .. .. ..  Je tu!! Ona je vážně tu!! Přišla za tebou! Jak moc jí to sluší. Tmavé kalhoty a černé tričko a její boty.. Vše důvěrně znáš. Své tmavé vlasy má celkem dost hozené do obličeje.. Její ňadra vystupují z černého trička jako dva vrcholky z nížiny.. Usmívá se na tebe a něco říká. Nejsi však schopný ji vnímat. A už jí máš kolem krku a.. ano, jak jinak.. Líbáte se.. Vtahuješ ji do svého bytu a chvatně zavíráš dveře. Už v chodbě se svlékáte a končíte jak jinak, než u tebe v posteli.. Usínáš a ona je vedle tebe a drží tě za ruku. Jak moc ji miluješ.. Vzbudil ses a strašně tě bolí hlava.. Vzpomínáš, co se stalo.. Jasně, není tady.. Vše se ti jen zdálo.. Dojdeš ke stolku a tam leží vzkaz: ,,Miluji tě.. Jen tvá Lory!? Jak jí nenávidíš??