Příběh, část s názvem Listopad 2006
Budu to pojmenovávat podle data, aby bylo jasný, co bylo dřív. Snad už tam nejsou žádný hrubky :-)
Myslel jsem na to všechno, co se stalo. Vybavoval jsem si ten výlet. Vzpomínal jsem, že když jsme překračovali hranice, nikdy bych si nepomyslel, že mi Liv znovu zasáhne do života, a už vůbec ne, že to bude tak rychle a prudce. Tehdy byla krásná a zdravá, na žádný to svinstvo neměla ani pomyšlení, jen kouřila cigarety, což jsem jí měl celou dobu za zlý, ale slušelo jí to. Přitahoval mě její dětský obličej s cigaretou v puse. Myslel jsem na ten chladný večer, seděla na obrubníku, v jedné ruce svou cigaretu, v druhé francouzkou bagetu. Choulila se do svého svetru. Přišli jsme k ní, já, Tom a její kamarádka Ann. Dvě lahve irské whiskey padly dřív, než jsem se stačil rozkoukat. Stejně tak Liv seděla blízko mě, tiskla se zimou a já měl její ruce v dlaních. Dělali jsme, jako by se nic nedělo, normální konverzace. A přitom jsme znovu otvírali naši dávnou dětskou story, aniž bychom věděli, do čeho se pouštíme.
Při odchodu na ubytovnu jsme se už drželi, líbali, smála se mým vtipům a já se cítil šťastný, přestože její princ čekal 800 kilometrů odtud a s ním i moje Mary. Další večer už jsme se chovali naprosto přirozeně jako zamilovaný pár. Nakonec jsme se ve dvě ráno na pokoji plném spících holek pomilovali. Usnula v mé posteli a ráno po probuzení už jsem ji tam nenašel. Našel jsem jen sám sebe, bolelo mě celé tělo a hlavně mě bolelo něco uvnitř – a už to bolet nepřestalo. Od té chvíle jsme na sebe přestali mluvit. Ale vzpomínky na její smích, ten pocit štěstí, ten pocit naplnění, že je někdo se mnou, že je někdo se mnou – rád, myšlenky na její tělo, na ty její dlouhé havraní vlasy, to všechno mě provázelo každým dnem, každou nocí, každým okamžikem. A i když jsem to na sobě nedával znát. Tvářil jsem, se, jako bych ji neznal, vím, že to mrzelo ji i mně. Když jsme byli menší, miloval jsem ji nevinnou a bezmeznou láskou, najednou 18 a všechno se vrátilo. A nechtělo to odejít.
A tak jsem v té posteli ležel a myslel na ni. Nedokážu si odpustit, jak moc jsem ovlinil ten sled událostí po návratu z toho výletu. Najednou Mary do toho všeho, Mary, která mě tak dlouho odmítala. Zahrnula mě láskou a něhou a já se nedokázal přestat scházet s Liv. Milovali jsme se všude, jezdila za mnou domů, jezdil jsem za ní do bytu, našli jsme si na sebe čas kdykoli a kdekoli, stal jsem se mistrem lží a přetvářky. Myslel jsem na ni dokonce při milování s Mary. Byl – a stále jsem – jí posedlý. Někdy jsem si uvědomoval, že přecházíme z náruče do náruče. Odjela od svého přítele a hned byla u mě. Ve stejné posteli jako s Mary jsem o hodinu dříve byl s Liv. Přišlo mi to odporné, zvrácené, ale nedokázal jsem se ubránit.
Jednou, a na ten okmažik nikdy v životě nezapomenu, stála na naší zahradě a házela míček mému psu Hugovi. Probudil jsem se po dalším krásném milování s Liv, sešel jsem dolů k ní a díval se. Vypadala tak nádherně. Otočila se ke mně a řekla: "Jacku, takhle je to… jako doopravdy. Víš?"
Diskuse článku
Moc hezký 
Hehe... Přečet jsem si nejdříve první díl před chvilkou poslední a ten mě tak navnadil, že du opět od začátku... Hmmm jo teď to do sebe zapadá :)... Zkoušela si se někdy milovat na pokoji plným holek? Já teď byl na školním výletě a fakt nic víc jak LEHKEJ peting bych si nedovolil 
... Jako ono to je HODNĚ slyšet ;)... A fakt nevim jak chceš utajit takovej orgasmus... Ale jinak fakt v pohodě :)... 1 ;)
Jak psala RUSTY, je to dost zmatene, ale presto zajimave, pokracuj.
súhlasím s Floppym :) vo všetkom ;D
no pravda, zmatený to trochu je, hlavně nejde poznat, kdy mluvíš o dávné minulosti a kdy o něčem, co se stalo před pár dny, na to bych si dal příště pozor
ale jinak nápad celkem dobrý, jsem zvědavý, cose z toho vyvine
Já vím, lidi, je to zmatený, omlouvám se, ale když vydržíte, časem to pochopíte 
Děkuju za trpělivost.
pokud je to pokračování toho prvního, tak jsem to zase moc nepobrala já...ale jinak zajímavé...
Mě se nezdála formulace "tiskla se zimou", je to takový nezvyklý, spíš třásla se zimou a tiskla se ke mě, ne? Každopádně pěkné, jen tak dál
Velmi pěkně napsané ale co mě teda trošku zaráží - "Dvě lahve irské whiskey padly dřív, než jsem se stačil rozkoukat" - To snad ale ne Whiskey není pivo to jako sorry Nuže co dál, pomilovali se v pokoji plném holek, tudíž to bylo asi u ní na pokoji ale ona pak usne v jeho posteli, to je nějaký zmatený čeče 
Konec se mi zdá taky trošku záhadný ale myslím a doufám, že mi to objasníš v dalším díle 
Už se moc těším 
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Kdo bloudícímu vlídně cestu ukáže, toť jako by světlo o své světlo zapálil : nic míň mu nesvítí, zapálí-li druhému. (Cicero)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©