Příběh (březen 2007)
Tak jo, tohle je trochu z jiného soudku, pro ty, co chápou, kde jsme, tak další zamotání vztahů :-) Buďte nekompromisní a tvrdí, jen kritkou se můžu zlepšit.
Procitnutí ze sna bylo kruté, okamžitě sem cítil, jakoby mi do hlavy bušili kladivem. Zívnul jsem a chtěl se otočit na bok, abych mohl znovu upadnou do hlubokého spánku, ale narazil jsem při tom na překážku. Donutilo mě to otevřít oči a vedle sebe jsem uviděl polonahou spící Liv. Podíval jsem se tedy na druhou stranu a poznal Jackovu blonďatou hlavu vyčuhující zpod peřiny. V té chvíli jsem začal přemýšlet, kde vlastně jsem, co tu dělám a co se včera stalo. Brzy jsem pochopil, že všichni tři ležíme v Jackově posteli, z čehož jsem začal mít divný pocit, takže jsem raději vstal. Bolest hlavy byla každým krokem silnější a já také na každém kroku poznával příčinu té bolesti- tolik lahví a plechovek jsem snad v životě dohromady neviděl. Postupně jsem si začal zvykat, přede dveřmi Jackova pokoje spal Tom, pod schody si ustlala Ann a jen letmým pohledem do obývacího pokoje jsem zjistil, že tam leží zbytek našich spolužáků. Považoval jsem za úspěch, že jsem došel do kuchyně jen se dvěma střepy v chodidle. S myšlenkami na ostatní jsem udělal velkou konvici silné kávy a šel se posadit na terasu, slunce krásně svítilo, tak jsem si dal nohy na zábradlí.Snažil jsem si vzpomenout na předešlou noc, ale šlo to těžko. Dal jsem dohromady, že jsme slavili Jackovy narozeniny, vzpomněl jsem si na grilování masa, které se nějak nevydařilo, a maso jsme spálili na uhel. Vybavil se mi můj rozhovor s Jackem, nemohl z Liv spustit oči a ona zas hrála hru s názvem Já tě neznám. Nakonec jsem je stejně zahlédl někde spolu. Jen jsem mi tam nikam nezapadalo, kde jsem se vzal v Jackově posteli mezi Liv a Jackem, jak jsem se tam dostal a co jsem tam hlavně dělal. Viděl jsem před očima jen záblesky, jen něčí dívčí oči a rty, pak tmavé vlasy rozprostřené na Jackových bílých povlacích, cítil jsem, jak jsem potmě poznával obrysy toho těla, nemohl jsem se nabažit té vůně, měl jsem z toho neurčitý pocit zakázaného ovoce, nevěděl jsem, zda to byly představy, sny či skutečnost.
V té chvíli se ve dveřích na terasu objevila Liv. Jako vždy bledá jako stěna, obrovské kruhy pod očima a rozcuchané havraní vlasy jí poletovaly všude kolem. Oblékla si Jackův obrovský župan.
"Dobré ráno.", řekla mi s úsměvem a zívla.
Zasmál jsem se. "V kuchyni je kafe, jestli chceš."
Vrátila se s tím největším hrnkem, co našla. Až když si sedla na židli vedle mě, ten župan se svezl dolů po jejích nohou a odhalil je, až když jsem uviděl ty vlasy na Jackově bílém županu, když na mě mluvila těmi bledými rty, když jsem uviděl její nehty a vzpomněl jsem na to, jak mě pálí záda, když mně zezadu objala a přitiskla ke mně svůj obličej, ucítil jsem tu její vůni, tu vůni, kterou jsem vnímal i v noci, došlo mi konečně, že to nebyly představy ani sny, že tak kráska, se kterou jsem se v noci miloval, nebyl nikdo jiný než Liv. Nejhorší na tom všem bylo, že ona si zjevně nepamatovala vůbec nic.
Zvedl se mi žaludek, možná z té kávy, možná z toho, co jsem si uvědomil. V té chvíli se mi stalo něco, co jsem ještě nezažil, začalo se mnou lomcovat zoufalství. Nevěděl, co dělat, což pro mě v tu chvíli nebylo jen frází, opravdu jsem neviděl, jestli začít uklízet dům, jít vzbudit Jacka, zeptat se Liv, co si pamatuje, obléknout se a vypadnout a nebo jít zvracet. Zazmatkoval jsem, najednou jsem to už nebyl já, nedokázal jsem zachovat chladnou hlavu a být v klidu, hlavou mi běželo tolik myšlenek, vzpomněl jsem si na svou Di, která se teď sto kilometrů odtud probouzela z poklidného spánku, uvědomil jsem si, že tam nahoře pár metrů ode mě spí Jack, můj kamarád, a také mi došlo, že tady dvacet centimetrů ode mě stojí Liv, má ruku na mojí tváři a ptá se, co mi je.
Postupně se začali probouzet ostatní, kteří mě zachránili tím, že jsem nebyl sám s Liv. Bál jsem se, nevěděl jsem, co si myslet. Nechtěl jsem zničit naše přátelství, rozmýšlel jsem se, zda jí to říct či raději mlčet. Věděl jsem, že z toho bude nešťastná.
Odnášel jsem střepy z rozbité lahve do kuchyně, kde stála Liv s dalším hrnkem kávy.
"Jak se cítíš?", zeptala se s úsměvem.
Neodpověděl jsem jí. "Liv, musíš mlčet."
Nechápala to, čímž se mi potvrdilo, že si ještě nevzpomněla. "Mlčet o čem?"
"Liv, v noci, my dva-"
"My dva? Co my dva?"
"Nedělej hloupou, Liv."
"Cože? Ne, to je hloupost, Larry.", smála se.
"Věř mi, musíš o tom mlčet, slib mi to."
"Larry, uklidni se, vždyť je všechno v pořádku, nic se přece nestalo, co blázníš?", začala být nepříjemná. "Jsme přece přátelé, tohle bys nikdy nedovolil a já taky ne, tak toho nech."
Mlčel jsem, vyhodil střepy do koše a odcházel jsem z kuchyně. Najednou jsem za sebou uslyšel tříštivou ránu. Když jsem se otočil, Liv stála v kuchyni, vyděšeně se na mě dívala a ruku, kterou držela hrneček, měla prázdnou. Vrátil jsem se k ní , začali jsme sbírat střepy a utírat kávu z podlahy. Byla v šoku.
"Larry.", řekla potichu. "Larry, proboha!", vytryskly jí slzy.
Chytil jsem ji za ruku. "Mlč! Musíš být ticho, rozumíš?"
Schovala si obličej do dlaní a rozplakala se. Vzal jsem ji do náruče.
"Neplač, Liv, neplač, nic se přece nestalo, zapomeneme na to, slyšíš? Nic se nestalo."
"A Jack spal vedle nás-", říkala.
"Pst, tiše, Liv, to nic."
"A já byla tak opilá, že bych si nevzpomněla, kdybys-"
"Měl jsem mlčet."
"V Jackově posteli-"
"No tak, Liv, buď už ticho."
Diskuse článku
Heezky a o necem....
zaujímavé..to se musí nechat.. ale nějak mi nesedí tvůj styl psaní (ale to bude asi ve mně :D)
úžasný Těším se na pokračování,teda pokud bude
Díky všem
Moc pěkny
krááása,..pokračuj v tom
dobře se to čte, jsou v tom silný emoce, dost dobrý je to, jen ten rozjezd je takovej pomalej, trochu nezáživnej, ale zbytek se teda čte úplně sám paráda
zombinka :D... Jasný ta vůně když ho objal zezadu.... Oooo... Ne... Fairy fakt dobrý... Doufám jen že sem neminul nějakej díl :D... du se mrknout do tvejch článků ;)
Moc pěkný, možná by to mělo větší šmrnc, kdyby si Larry pak vzpomněl, že ta silueta, která se mu vybavila, byl Jack
No já taky nekritizuju nijak zvlášť chyby protože mám z češtiny za 4 tak co byste chtěli Prostě jenom jak se mi to líbí a tohle je sakra dobrej příběh.Snad bude pokračování
Off: Njn, ty holt ležíš v tom obýváku totálně zlitá Jako vždy
Za jedna. Já kritizovat neumím, chyby většinou nevidím nebo si je neuvědomim, takže kritiku ode mně nečekej. Tím, že postavy znám, je mi to moc blízký a do toho příběhu se svým způsobem vžívám, i když tam figuruji jen jako jedno slovo označující "ty nepodstatné" Víš jak to myslim. Těším se na další příběhy.
ty komentáře se čtou zajímavě ale "pokračování" by mě taky zajímalo
Fiiiha važně krásné...sem napnutá co bude dál..jestli něco bude:) originální nápad..realistické to je taky..no prostě skvělé
Sakriš, nějak sem se odlognul záhadně
Nehalo mě to celkem napnutýho Moc pěkný. 1 .
pekne ( dobre myslim si ze pouzivat jmena z anglictiny neni uplne nutne ale hezke moc hezke ) dobrej napad by bylo udelat tri este dva dily treba Liv, Jack este
Opravdu pěkné....má to pokračování?
Jj, Terezko, je to vážně dobré jako vždy. Urbaja má vyjímečně pravdu
U mě máš jedničku plus pusu
vynikající, jako vždy
fakt pekny ..moc hezky
No přečetls to rychle protože se to prostě četlo jedním dechem Velmi pěkné - mě se to moc líbilo
Hej dost síla.Možná by to mohlo být ještě trochu delší protože tohle jsem přečetl nějak moc rychle Líbí za 1
Skvělé, líbí se mi to
Náhodné moudro a přísloví
Usiloval o cizí, svoje promrhal. (Sallustius)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©