Poslední den ...

To ticho bylo k nevydržení a nechávalo mne v nejistotě … sprcha začala téct . V tom tichu to bylo jako atomovka … tohle byl začátek konce .. Přemýšlela jsem, co bude .Přemýšlela jsem o věcech, který mi dřív nepřišly důležité.. Chtěla jsem ještě alespoň naposledy spatřit měsíc a hvězdy s úsměvem ve tváři. Úsměv se nedostavil. Už nejsem malá holka , ale jako dítě si přeji, abych malou holkou byla …
Tenkrát jsem se ještě každý večer koupala v teplé vodě… ležela jsem ve vaně hodiny a hodiny . Tenkrát na stole čekala teplá večeře a rodiče se na mě usmívali. Připadá mi to, jako sen … snad je až moc krásnej,ale rozhodně by celou tuhle realitu strčil do kapsy … realitu,že teď ležím tady …že se stalo to, co se stalo… Snad jsem přemýšlala moc dlouho … jakoby tma houstla, jakoby se obrazovka zmenšovala … Sprcha se najednou zastavila. A v tu chvíli, jako když přijde silná povodeň a přetrhne se hráz, tak přesně takhle se začaly všechny slzy drát ven, aby mne úplně dorazily .. Jedna po druhé dopadaly na ten špinavej polštář .. Jestli jste někdy slyšeli skřípat staré dveře, možná vám to bylo nepříjemné. Ale tohle skřípání bylo pro mne horší, než kdyby do mě botalo tisíce nožů .. Chvilku ještě chodil po pokoji. Byl nahý. Alespoň to z něj nebudu muset stahovat .. řekl, že mi nic neudělá… že bude opatrný … že se osprchuje … Ale pořád to pro mě bylo těžký , připadala jsem si odporná … alespoň ,že se osprchoval … co přijde teď?? Ještě mám možnost jít … NE! To už nemůžu … můžu, ale nechci … chci ,ale … to nemůžete pochopit … blížil se ,zrychlil se mi dech … přibližoval se pomalu, velmi pomalu … možná mě nechtěl vystrašit, ale bylo to snad ještě horší … pomalu ke mně natáhl ruce .. posadila jsem se, aby mi mohl lépe svléknou tričko .. potom se přiblížil ještě víc a svlékl mi podprsenku .. pak mi stáhl všechno ostatní … nebránila jsem se… nasadila jsem mu kondom …
Nebolelo to … nedělala jsem to poprvé … ale tížil mě takovej blbej pocit… Snad by to bylo i příjemné . Byl to mladej kluk , hezkej , okolo pětadvaceti … jenže já ho neznala, nemilovala jsem ho a nemohla jsem se úplně uvolnit ..nemohla jsem … byla to snad celá věčnost a už jsem občas i vzlykla … Až bylo po všem, utřel mi slzy … Líbilo se mu to , ale zároveň asi cítil trochu lítost .. byl to nejzajímavější pocit v mém životě a popsat to asi nedokážu …Možná,kdyby se nestala věc , která změnila život mé rodiny … možná bych tu teď ležela vedle člověka, se kterým jsem si slibovala věčnou lásku … jenže tak to není.. pokazila jsem to a už to nemůžu vrátit … tohle je bláznivá představa !!

Peníze mi dal na ruku. Neměl z toho dobrej pocit. A moje pocity?? Hodně…hmm….smíšený.Strach i hněv , smutek i radost a k tomu ten těžkej kámen u srdce…. Co se to ze mě stalo?? Přišla jsem na místo, kde žijeme už dva a půl roku …. Říkejte tomu domov … Byl to takovej malej neútulnej byteček ..Odemkla jsem dveře. Vešla jsem do malé kuchyňky. Matka se na mne podívala těma svýma očima .Kdysi to byli nádherné čokoládové oči … Vždycky pečlivě namalované řasenkou a černou tužkou na oči … občas je zdobily většinou hnědé oční stíny … Teď je ,,zdobily,, tak akorát kruhy pod očima .. Usmála se na mě tak jako vždycky … Zkusila jsem to taky, ale nemohla jsem . Po tváři mi stekla slza . Všimla si toho … Jen jsem sáhla do kapsy a vytáhla jsem peníze. A potom stékaly slzy další a další a nemohla jsem tomu zabránit … Dala si dohromady dvě a dvě … Bylo prostě jasné,co jsem udělala … Ve dveřích se objevila moje mladší sestřička … Matka na ni zařvala, ať jde do pokoje .. Jen po mně vrhla svoje nevinná očka naplněná strachem a zavřela dveře. Matka mi vrazila facku. Řekla jen jedno :,, Děvku v tomhle domě trpět nebudu!!! ´´ Vytlačila mne ven na temnou chodbu a zavřela dveře .. potom je ještě jednou otevřela a vyhodila peníze na podlahu … Naposled jsem se na ni podívala … měla slzy v očích , ale její pohled byl chladný a přísným, což znamenalo, že to všechno myslí naprosto vážně … Podívala jsem se z již dávno vyskleného okna, které vedlo z chodby a mělo výhled na temnou ulici. Bylo zataženo a chystalo se k dešti … pomalu jsem začala scházet dolů po schodech.

Když jste v situaci, kdy vaše rodina nemá co jíst, uděláte cokoli … nebo asi jen já jsem tak hloupá a udělala jsem to, co moje matka nenáviděla a odsuzovala … Den, kdy jsem se naposledy zasmála mi v paměti nezůstal. Ale slzy už mám ve tvářích snad vyryté. Ještě naposled jsem se otočila k místu, kde býval můj domov.
Toulala jsem se v ulicích města Jen občas kolem mě někdo prošel. Nebe bylo krásné.. miluji déšť,ale v tuhle chvíli mi déšť k lepší náladě moc nepomohl,spíše naopak … Před třemi lety bych utíkala domů pro fotoaparát, abych si to nebe zvěčnila … Před třemi lety pro mne bylo focení vším … Ale před třemi lety bylo všechno jinak …. Já jsem byla jiná … Veselá a bezstarostná … Zamilovaná a obklopená přáteli … Prošla jsem kolem banky , míjela jsem obchod , kde jsem nakupovala s matkou.Uviděla jsem cukrárnu , kam jsem chodívala se svou láskou….jako by to bylo včera a přitom je to tak dávno …. Pošla jsem kolem bandy kluků,kteří si mojí přítomnosti zřejmě ani nevšimli … Zahnula jsem do uličky doleva a potom doprava a pokračovala jsem podél řeky … Voda se nevinně vlnila a na hladinu narážely kapky … Přešla jsem po mostě a pak jsem se zastavila a pozorovala jsem hladinu … Kdysi jsem tu byla s tátou i s malou sestřičkou … sestřička zakopla a spadla .. vzpomínám si, jak ji táta utěšoval a hladil ji po vlasech , objímal ji a sliboval, že jí koupí lízátko. I mě objímal .. Ale to už je hodně dávno. Bolest z doby před třemi lety se vrátila …Plakala jsem , jako nikdy dřív …. Kdyby tu byl táta, bylo by všechno jinak … hlavně bych teď nestála tady … Podívala se zpět do vody . Jakoby s mostem srostla ,ale teď,při vzpomínce na tátu … ta vzpomínka ji ničila … Chtěla pryč. PRYČ!! Nechtěla už stát na tom mostě. Vlastně nechtěla vůbec nic … NIC!! Jak krásné slovo … A pak ji napadla ta skutečnost , že je na mostě. Je na mostě !! Voda je hluboká a temná . Lákalo to … i její duše byla temná a její srdce prázdné … Nebyl tu nikdo, komu by věřila, koho by milovala … bylo to snadné …

Ještě naposled se doopravdy šťastně usmála …

George ,otec Emily, se zabil 16. dubna roku 2001.. sebevražda-příčinna smrti -otrava plynem .. údajně se hádal se svou manželkou a měl potíže v práci … neunesl to a zabil se 

Emily , hlavní hrdinka tohoto přiběhu , se zabila 23.září roku 2004 .. sebevražda-příčinna smrti – utonutí … z příběhu jste snad pochopili,proč to udělala …

Sarah , matka Emily, a Elizabeth,sestra Emily, zamřely 4.prosince roku 2004 vražda a sebevražda-příčinna smrti – uškrcení a oběšení … Sarah se nejspíše ze stráty dcery i manžela pomátla na rozumu … o jejím životě od srmti dcery Emily nebyli žádné zprávy … Nejdříve oběsila svoji dceru a potom sebe …