Noční můra

Teplota klesla pod bod mrazu a on přidal do kroku, aby se alespoň trochu zahřál.

Znenadání ho přepadl divný pocit.

Zastavil se a pohlédl za sebe.

Nikoho ale neviděl.

Bylo ticho. Nasál čerstvý ledový vzduch, přitáhl si bundu ještě těsněji k tělu a i přes přesvědčení,
že správný chlap se ničeho nebojí, nasadil svižnější tempo. Snažil se zahnat nepříjemné představy myšlenkou na Ivetu. Ponořen do vzpomínek na dnešní noc si nevšimnul Plížící se postavy vzdálené jen několik kroků.

Marně se snažil zabránit pádu, který následoval poté, co uklouzl na zledovatělém sněhu.

?Kurva!? zasyčel a pokoušel se vstát.

Kotníkem mu projela ostrá bolest.

Uhnul pohledem od své nohy a spatřil postavu stojící nad sebou.

Malá zrzavá holčička ho sledovala upřeným pohledem. Bylo v něm něco, co ho děsilo, začal se třást po celém těle a nezpůsobil to jen chlad.

?Co tu děláš?? zeptal se roztřeseným hlasem.

Dívka však mlčela.

Po kraji se neslo ticho, takový ten klid, který nikdy netrvá tak dlouho, jak by si člověk přál a věští,
že se něco zlého stane.

?Sakra, co tu děláš?!? zařval na ni.

Nespustila z něj zrak a natáhla k němu své bledé ruce.

Ucukl před nimi, jako když se instinktivně chráníme před ohněm.

Z posledních sil se zvedl a i přes silnou bolest v kotníku se pustil do běhu.

Po pár metrech se otočil, věděl, že to nemá dělat, ale zvědavost byla silnější než strach.

Po holce se slehla zem.

Tenhle poznatek mu ještě více dodal sil k zběsilému útěku. Běží, co mu síly stačí a zraněná noha dovolí. Něco mu nedá a ještě jednou pootočí hlavou, jen aby periferně pohlédl na opuštěnou silnici, když v tom do něčeho narazí. Padá na zem a omráčen hledí nahoru.

To, co v tu chvíli spatřil, předčilo i jeho nejděsivější noční můru.

Před ním stála opět ta samá dívka.

Protřel si oči v naději, že se probudí ze špatného snu.

Zázrak se však nekoná.

S vyděšeným pohledem sledoval, jak se dívka pomalu mění v odpornou stařenu.

Její dlouhé vlasy prořídly a zešedivěly. V bledé pleti se jí začaly prohlubovat vrásky, dokud jí nezbrázdily celý obličej. Svými vyhublými pařáty ho chytila za tvář a zanechala mu na obličeji krvavé šrámy.

Milanův boj byl marný. Se stejnou nadějí, jako má divoké zvíře lapeno do pytlácké pasti, se nadále pokoušel o záchranu. I když se snažil vyprostit z jejího sevření, přitahovala si ho k sobě čím dál blíž.

Ochromen nenadálým útokem nebyl schopen vydat ani hlásku.

Výkřiky mu uvízly v hrdle.

Přitáhla si jeho obličej ke svému, až ucítil její s@&#!utý dech, jenž jeho smysly na nepatrný okamžik ochromil.
Lapal po čerstvém vzduchu.

Přiložila svá ústa k jeho a s požitkem se mu zahryzla do rtu.

Čím víc se snažil klást odpor, tím brutálnější byl její stisk.

Nedokázal vnímat nic kromě stupňující se bolesti a tepla, které se mu spolu s krví rozlévalo po tváři
a krku.

Odvrátila se a vyplivla do sněhu kus masa, slastně si přitom slízla čerstvou krev z rudých rtů. Usmála se na Milana, který v tom okamžiku ztratil vědomí. Vrhla se na něj a mrštila s ním ve vzteku o silný kmen stromu. Jeho bezvládné tělo se sesulo k zemi.

Pomalu k němu došla. Zvedla ho a znovu odmrštila, tentokrát do nedaleké závěje. Přibližovala se k němu a sledovala hladově, jak se bílý sníh kolem jeho těla pomalu zbarvoval do ruda.

Z oblohy se v tu chvíli začaly snášet sněhové vločky.

Pár jich dopadlo na Milanovu pobledlou tvář.

Stála nad ním a pozorovala, jak z něj pomalu uniká život.

Když naposledy vydechl, rozlehl se krajem šílený skřekot.