Noc

„Je 22:00  a jsem sám, pokoj je prázdný všude klid.
Nezbývá mi moc času   a proto píšu tento deník.Všechno to začalo jednoho dne…..“

 18:00  Ve vlaku
Je to už pár hodin kdy mě šéf poslal tímhle vlakem do jedné zapadlé vesničky. Mám tam napsat článek o místních bažinách a sídle místního bohatého člověka. Zkrátka rutinní, nudná práce. Vlak začíná zpomalovat,nejspíš už jsem tady. Hmm docela zachovalá vesnička.
Šel jsem směrem k místnímu hotýlku , po cestě bylo vidět jen pár lidí zkrátka malá vesnice.
Uvnitř hotýlku  bylo prázdno až na starého recepčního. „Dobrý den přejete si pane. Chtěl bych si na pár dní pronajmout nějaký pokoj. Jistě pane hned to bude.“ Chvilku prohledával nějaká lejstra a za okamžik mi podával klíč. „Po schodech nahoru v druhém patře napravo. Děkuji.“ Jak se zdá nejsem jediným návštěvníkem tohoto hotelu je tu ještě pár prázdných míst.
Pokoj byl docela skromný a tmavý, nevadí budu tu jen pár dní.

19:00  V pokoji
Vybalil jsem a rozhodl jsem se že si ještě promluvím s tím staříkem ohledně mé reportáže. Hotel byl tichý až běhal mráz po zádech. Ticho prolomil výkřik z jednoho pokojů o patro níže. Utíkal jsem směrem ze kterého přicházel zvuk „Co to může být že by někoho mordovali nebo se jen nějaká ženská lekla obyčejné myši.“ Ať to bylo co chtělo jistota je jistota. Když jsem doběhl o patro níž uviděl jak malí hlouček lidí nahlíží do otevřeného pokoje. „Co se stalo.“ Tázal jsem se jednoho z účastníků. „Nikdo neví z pokoje se ozval výkřik a byli otevřené dveře. Šel někdo dovnitř? Ne.“ Po jeho odpovědi sem se nejistě vydal prozkoumat co se stalo. Pokoj byl čistý a bez náznaku boje, nakouknul jsem do koupelny a pohled mě zděsil. Koupelna byla celá od krve, stěny podlaha i strob byli potřísněné něčí krví. Nikde nebylo tělo. „Co se to tu děje?“ Když jsem vyšel z pokoje zastavil mě recepční a dal se semnou do řeči.

 19:45  V pokoji
Recepční se mnou dlouze mluvil o mém nálezu v koupelně a pak mě propustil s podmínkou že nesmí nikdo z ubytovaných odejít a tudíž i já.. Vrátil jsem se do pokoje že si to všechno v hlavě urovnám a dám do pořádku. Po dlouhém přemýšlení a sepisování události jsem usnul.

 20:24 V pokoji
„Asi sem usnul no je čas si zdřímnout půjdu spát raději do postele.“ Co to je? Z chodby se ozývá jakýsi skučivý zvuk. Opatrně vyjdu ven a dívám se co se stalo. Naštěstí nic nebezpečného vítr otevřel okno. Pořádně jsem ho zavřel a zatáhl závěs. Vrátím se do pokoje. Na zemi byli vidět mokré stopy, že by nějaký návštěvník s mokrými chodidly? Na konci chodby stáli dva lidé to byli nejspíš oni.Vracím se k pokoji a jedna postava se na mě se zájmem podívá nevidím jí do obličeje je tu špatné osvětlení. Prořízne druhému hrdlo a utíká směrem ke mně. Hlavou mi probíhá spousta myšlenek. „To je ten vrah!“ Ani neváhám a utíkám do svého pokoje, zamknu dveře a ozve se několik ran div se dveře nerozpadnou.
„Sakra co je to za šílence že chce zabít i mě?“ Ničeho vhodnějšího si nevšimnu kromě skříně v které mám věci. Ze všech sil se o ni opře a tlačím jí dveřím. Jde to ztuha ale musím zabrat nebo ze mě bude jen tělo bez duše. Dveře se prohýbají a na několika místech tříští. Zapírám se znovu se opřu vší silou o skříň a ta konečně povoluje a sune se ke dveřím. Snad mi ten zátaras nějakou dobu vydrží…………….